Genderové stereotypy aneb o ženách v českých televizích

Vzájemné postavení a vztah žen a mužů v současné společnosti je modifikován a utvářen nejrůznějšími specifiky. Jde o problém nesmírně složitý a obtížně zachytitelný v jeho komplexní šíři. Takový cíl si tento článek neklade a ani klást nemůže. Chce pouze poukázat na nezastupitelnou roli médií při nutném odstraňování genderových stereotypů, které jsou prvotním, elementárním faktorem pro nerovnoprávné postavení žen a mužů, z myšlení lidí. Na základě analyzovaných dat je možné přesvědčivě ilustrovat, jakou roli v dané oblasti média hrají. Zaujímají totiž zcela výjimečnou pozici v možnosti ovlivňovat myšlení lidí, jejich postoje a názorové stereotypy. Lze exaktně pozorovat, zda si média uvědomila nezbytnost vlastní participace na procesu vymycování genderových stereotypů z hodnotového žebříčku společnosti. Zda napomáhají k odstranění diskriminace založené na pohlavní příslušnosti, nebo k tomu naopak zatím příliš nepřispívají. V české společnosti stále převládá názor, zastávají ho téměř 2/3 veřejnosti, že muži jsou u nás oproti ženám zvýhodňováni. (TSN Factum, 2003) Jelikož nejvíce informací o postavení a roli žen v naší společnosti získává veřejnost z televizního vysílání a je jím v názoru na zmiňovanou problematiku ovlivňována nejvíce, budou se naše závěry a jejich ilustrace na konkrétních výsledcích výzkumu opírat především o (re)prezentaci žen v tomto médiu.

Ženy v televizním vysílání
Pojem genderové stereotypy lze interpretovat jako apriorní přisuzování určitých vlastností, schopnost, sociálních rolí a z nich vyplývajícího sociálního statusu mužskému či ženskému pohlaví na základě zjednodušených myšlenkových konstrukcí. Ty vycházejí z axiomu, že existují typicky ženské, a naproti tomu typicky mužské, způsoby vidění světa a praktického jednání a realizace životních plánů v něm. Pro zpřesnění doplňuji, že pojem gender označuje pohlaví, nikoli však ve smyslu biologickém, ale právě ve smyslu společensko-kulturně-sociálním.
Chápeme-li spravedlnost a objektivitu v tomto kontextu jako prostor pro prezentaci vlastních názorů a verzí světa podle pravidla proporčního zastoupení, potom by nabídka médií měla podle uvedeného principu odrážet poměrné rozložení toho, oč zrovna jde (témat, sociálních skupin, politických postojů apod.) ve společnosti. Média by měla pružně reagovat na různorodé rozložení zájmů a nároků svých příjemců. (McQuail, 2000)
Objektivita vyžaduje rovný a nediskriminující přístup ke zdrojům a předmětům zpravodajského referování. Se všemi je nutné jednat na základě porovnatelných podmínek. Navíc tam, kde se vede spor o fakta, rozdílné pohledy na věc je třeba brát se stejnou mírou relevance a závažnosti. Za objektivní přístup či prezentaci lze v praxi považovat to, že rozdílné pohledy na věc či rozdílné výklady skutečnosti dostanou stejný prostor a čas. (McQuail, 2000) Nakolik se podle toho v problematice odstraňování nerovností mezi muži a ženami média v České republice řídí, či spíše neřídí, ukazuje následující graf, který ukazuje poměr zastoupení mužů a žen ve zpravodajských relacích České televize. Hlavní zpravodajský pořad, Události, poskytl pouze 17% prostoru svého vysílání ženám. Pouze relace Regiony, připravovaná ostravskou redakcí České televize, a Události v kultuře se přiblížily alespoň třetinovému času poskytnutému ženským osobám v těchto pořadech (33%, 30%).

Genderové stereotypy a média
Média by měla rozbíjet a měnit vžité genderové stereotypy, které pravidelně přisuzují mužům roli živitelů a ženám povinnost pečovat o domácnost. Mohla by se stát katalyzátorem a hlavním motorem pro nastartování zásadní systémové změny projevující se změnou zažitých modelů chování, sociálních rolí a tradičních vzorců interpersonálních vztahů. Společnost TSN Factum přesto v hlavních zjištěních výzkumu o ženách v médiích a reklamě zpracovávaného pro Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v r. 2003 poukazuje na to, že „…jak v médiích, tak i ve společnosti přetrvává prezentace ženy v tradičních rolích a činnostech, za které lze považovat sexuální vztah, rození a výchovu dětí, starost o rodinu, péči o domácnost apod.“ Porovnáme-li naše tvrzení s rolemi, které jsou ženám připisovány ve zpravodajských pořadech v České televizi (naše tvrzení se opírá o výsledky analýzy zpravodajského pořadu Události v r.2003) a komparujeme-li jejich zastoupení v různých sociálních rolích s četností mužských reprezentantů v těchto pozicích, docházíme k dalšímu nelichotivému závěru. Graf 1 zřetelně ilustruje vžitý stereotyp, že zatímco muži jsou nejčastěji prezentováni v pozici veřejně činných osob, potom ženy jsou nejčastěji představovány ve svých privátních rolích či rolích pacientek. Podpoříme-li tento závěr výsledkem sociologického výzkumu, který říká, že veřejnost ze 2/3 považuje mediální obraz a poskytované informace o ženách za objektivní (TNS Factum, 2003), pak docházíme k závěru, že způsob mediální prezentace ženských postav má velký vliv na konstruování veřejného mínění. Je zřetelné, že nahlédnuto tímto prizmatem média svou roli strážce rovnoprávnosti a plurality v přístupu ke skutečnosti příliš úspěšně neplní a k odbourávání zažitých genderových stereotypů nijak výrazně nepřispívají. Mohou to být právě média, která tím, že neposkytují genderové problematice a ženám vůbec dostatečné množství času a prostoru, negativně přispívají k vzájemně pokřivenému obrazu o druhém pohlaví v očích mužů i žen.
Naše argumentace ještě výrazněji vynikne, porovnáme-li převahu specifických rolí přisuzovaných ženám ve zpravodajství veřejnoprávní České televize oproti komerčním televizím TV Nova a Prima. I přes nedostatečný prostor ženám v České televizi věnovaný je pozorovatelná snaha prezentovat je častěji v profesionálních aspektech a funkcích veřejně činných osob, které s sebou nesou akcidenty jako racionálnost, zodpovědnost, profesionální zdatnost, strategické uvažování. Tedy vlastnosti spojované tradičně s muži. (TNS Factum, 2003) Naproti tomu obě komerční televize zůstávají v zajetí stereotypu, který ženám apriori přisuzuje vlastnosti spojené s citovou, emotivní sférou a absenci profesionální zodpovědnosti v zaměstnání, jak ilustruje následující graf 2.

Ženy v politice
První polovina letošního roku byla na české politické scéně vzhledem k volbám do Evropského parlamentu, krizi a následné demisi vlády velice živá. Volební studie agenda setting zabývající se ustavováním hierarchie témat, nastolováním agendy a tematizací jednotlivých voleb chápou volby jako rozhodují, kulminační bod v politickém cyklu. Jako vrchol procesu, v němž dochází k interaktivnímu předávání zpráv a informací mezi voličem, politickou reprezentací a médii, potom je právě toto období klíčové pro aspekt přítomnosti žen na televizní obrazovce a demonstrace jejich schopnosti racionálně argumentovat a vyjadřovat se k věcem veřejným. Právě veřejná agenda, témata preferovaná jednotlivými skupinami voličů, která se v předvolebním období objevují v médiích hrají zásadní roli pro konstruování veřejného mínění a další očekávání veřejnosti v souvislosti s novou politickou realitou po volbách.
Graf 3 zachycuje zastoupení žen v diskuzních pořadech politického charakteru v českých televizích. Je patrné, že největší prostor v relativních i absolutních číslech byl poskytnut ženám v pořadu Otázky Václava Moravce ve veřejnoprávní České televizi, ale přesto je 16% zastoupení žen v této relaci nutné chápat jako nedostatečné. (Výsledky TV Nova-6% a TV Prima- 14% vyznívají ještě o poznání tristněji.) Výsledek je o to více zarážející, že v červnu, období před volbami do Evropského parlamentu a době vrcholící vládní krize se objevila v Otázkách Václava Moravce jediná žena, redaktorka ČT Marcela Augustová, při vstupu z volebního studia.

Závěr
Článek chtěl naznačit, zda česká média, speciálně televizní stanice, pomáhají odstraňovat genderové stereotypy zakořeněné v myšlení veřejnosti. Ukázalo se, že televize místo k jejich odbourávání přispívají spíše k jejich prohlubování tím, že ženy jsou stále v převaze prezentovány v privátních rolích a v rolích obecně přijímaných jako „ne-ženské“ se začínají objevovat postupně a ve zcela neodpovídajícím množství.
Komerční vysílání má navíc tendenci omezovat pluralitu hledisek a sociálních zájmů, ve zpravodajství klade menší důraz na prioritu veřejných záležitostí a přítomnost žen v nich. Podřizuje obecnější cíle snaze po početní maximalizaci publika, z čehož vyplývají specifické role, ve kterých se ženy v komerčním zpravodajství nejčastěji objevují.