Genderová rovnost není o ženách, ale o lidech
Skandinávské země jsou často dávány jako příklad správného dodržování principů genderové rovnosti. I když jsou na cestě k jejímu dosažení určitě čím dál tím blíž, jisté rezervy zůstávají a poukazují na to, o jak dlouhý a únavný běh jde. O rovných příležitostech Norů a Norek, jakož i o fungování norských genderových neziskovek jsme mluvily s Lindis Sloan z KUN-u.
Co je KUN a jak, kdy a proč organizace vznikla?
KUN je výzkumná a aktivistická instituce zabývající se problematikou genderové rovnosti v rurální oblasti Steigen v norském okresu Nordland. Sídlo máme v nádherné přírodě, na sever od severního polárního kruhu. V roce 1991 dvě ženy přišly s nápadem vytvořit tady „feministickou univerzitní nadaci”, která by nabízela práci ženám s vyšším vzděláním a zároveň zvýšila úroveň vzdělanosti a genderové rovnosti v komunitě. Podařilo se jim získat podporu a finance komunální a regionální vlády a než se se nadály, uběhlo dvacet let a KUN v současnosti zaměstnává sedmnáct lidí a působí lokálně a regionálně, na národní i mezinárodní úrovni!
Jaký typ genderového aktivismu a genderových aktivit KUN dělá?
Máme různé projekty – všechno od zvyšování genderového povědomí u zaměstnanců a zaměstnankyň mateřských škol až po proškolování vietnamského ministerstva v oblasti genderové rovnosti.
Kde všude KUN působí?
Na mezinárodní úrovni jsme působili na všech světadílech s výjimkou Antarktidy, na úrovni národní pracujeme s lokálními a komunálními vládami a s kýmkoli, kdo projeví zájem o naše služby. Po mnoho let provozujeme centrum genderové rovnosti a plurality, které funguje jako prostředník mezi centrální vládou a komunální rovinou tak, že pomáhá s implementací s genderem související legislativy a regulací. Na starosti máme nejsevernější norské okresy, od Trondheimu (na jihu) po Barentsovo moře a ruskou hranici.
Kde získáváte finance na Vaše fungování? Je v Norsku fundraising snadný pro organizaci, jako je ta Vaše?
Ne, není to právě snadné. Kolem 25% našich financí pochází ze státního rozpočtu, konkrétně od Ministerstva pro děti, rovnost a sociální inkluzi, ale zbytek musíme vydělat formou projektového zisku. Protože působíme v oblasti na hranici mezi veřejnou službou a vládou, mnozí se domnívají, že by naše služby měly být zcela zadarmo! Toto však bohužel není schůdná cesta, jak fungovat...
Kdybyste měla ohodnotit genderovou situaci v Norsku, co jsou hlavní norské úspěchy, co se stavu rovných příležitostí žen a mužů týká a kde jsou ještě stále pro Vaši společnost výzvy?
Hlavní výzvou je pravděpodobně přesvědčení, že jsme již genderové rovnosti dosáhli, že tady ženy a muži mají úplně rovné příležitosti a kdyby nějaké genderové rozdíly ještě přetrvávaly, tak jsou výsledkem svobodné volby a biologie a nemají nic společného se společenskými strukturami. Ženy v Norsku však pořád vydělávají 80% mzdy mužů ve srovnatelných pozicích, náš pracovní trh ještě stále trpí vysokou horizontální segregací – ženy dominují ve zdravotnických službách, veřejné správě a školství. Mezi muži a ženami jsou dále významné rozdíly, co se týká zdraví, péče o děti, genderově podmíněného násilí, migračních vzorců, atd. Ale je důležité zdůraznit, že v mnoha ohledech je potřeba vylepšit situaci mužů – genderová rovnost není o ženách, ale o lidech.