Když chybí rodiče – genderové aspekty náhradní rodinné péče

V poslední době se lze díky aktivitám organizací jako PROUD nebo Stejná rodina setkat s diskusemi nad možnostmi osvojení či pěstounské péče ze strany LGBT osob, avšak naší snahou bylo rozšířit toto téma i na další otázky, které s genderovou optikou v náhradní rodinné péči i péčí ústavní jednoznačně souvisejí. Zatím totiž v našem prostředí postrádáme určitý systematičtější pohled na situaci, „když chybí rodiče“ žensko-mužským prizmatem, a to včetně stereotypů, které v náhradní rodinné a ústavní péči přetrvávají a mají přímý dopad na to, jak jsou děti v těchto náhradních institucích vychovávány a jaké postoje, vzory a hodnoty jsou jim vštěpovány a jakými způsoby.

Jako vstupní příspěvek k diskusi nám posloužila zatím poměrně ojedinělá disertační práce sociální pracovnice, antropoložky a genderové expertky Jany Benešové, která se ve svém výzkumu věnovala zrodu genderu v jednom z diagnostických ústavů, a podařilo se jí poukázat na některé velmi zajímavé a přínosné poznatky týkající se např. odlišného zacházení s dívkami a chlapci během pobytu v tomto zařízení. Následně proběhla diskuse, do které se zapojil také další host, kterým byl psycholog a genderový expert Jiří Procházka, kdy byla věnována pozornost zejména dalším typům ústavních zařízení, jako jsou zejména dětské domovy. Večera se bohužel nakonec nemohla nakonec zúčastnit přední odbornice na oblast náhradní (rodinné) péče v ČR paní Hana Pazlarová, i tak však byla diskuze velmi přínosná a plná zajímavých informací a postřehů. Celá debata byla o to konstruktivnější, že se na jejím základě podařilo navázat kontakt se zástupci a zástupkyněmi Národního ústavu pro vzdělávání a také s metodikem Ministerstva práce a sociálních věcí pro tuto oblast. Lze tedy jen doufat, že další spolupráce při zohledňování genderových specifik v péči o děti mimo jejich původní rodiny bude dále vzkvétat. Bylo by to jistě záslužné a potřebné.