Mluvnice
sociálních rodů a nové pojetí narativní historie:
ediční
poznámka
______________Jacqui True, přeložil Šimon Pellar (úryvek)
S blížícím
se koncem 20. století se v novinách i vědeckých časopisech
objevují nejrůznější úvahy poznamenané náladou fin de sičcle,
v nichž se mnohý politický mudřec či historik zamýšlí nad tím,
jak vlastně máme náš věk chápat. Přitom se však ukazuje, že
historickou paměž zřejmě vystřídalo jakési ahistorické vědomí,
jež je na jedné straně zaujato okamžitým a pomíjivým, na druhé
pak přemítáním v duchu konce milénia. Eric Hobsbawm (1995)1 píše,
že "jedním z nejcharakterističtějších a nejděsivějších
jevů pozdního 20. století je destrukce minulosti, či spíše společenských
mechanismů, které propojují existenci člověka současnosti s životem
předchozích generací." Dva díly zvláštního čísla našeho
časopisu si kladou za cíl pokusit se tuto ztrátu paměti korigovat
prostřednictvím rekonstrukce minulosti nahlížené z genderové
perspektivy. Ústředním tématem zvláštního čísla je myšlenka,
že historické události a proměny dostávají z pohledu ženy jiný
význam a mají i jiný dopad. Genderová interpretace některých úseků
českých dějin i debat o společenských proměnách, k nimž v českém
kontextu dochází, tak může oživit kritickou diskusi o tom, co tvoří
pojítko minulosti, přítomnosti a budoucnosti.