Znásilnění a romantické příběhy. Není to protimluv? Petra Holá, studentka Katedry genderových studií, ukazuje, jak je v romantickém žánru znásilnění bagatelizováno, jak jsou zde udržovány a reprodukovány stereotypy a mýty, které se ke znásilnění váží.
[ Stop znásilnění] - V sobotu jsme oslavili Mezinárodní den rovnosti žen a mužů. Gender Studies mělo stánek v Praze na Andělu, kde jsme rozdávali noviny Půl na půl, ale také publikaci Pod hladinou: Fakta a mýty o znásilnění. Mezi kolemjdoucími byli i policisté, rozhovor s nimi byl opravdu zdrcující. Když jsme jim publikaci nabízeli, policisté ji odmítli a jeden z nich řekl: „Já jsem nikdy znásilněn nebyl.“ Když jsme na to reagovali, že se ale s potencionálními oběťmi setkává, odpověď zněla: „Ony si to přece zaslouží.“ Takovýto přístup mě prostě děsí a vůbec nepřispívá k tomu, abych se cítila bezpečnější.
Znásilnění je společenský, ne pouze kriminalistický problém. Proto by se jeho řešení nemělo odehrát jen ve formě vypátrání, usvědčení a odsouzení viníka, ale také by mělo zahrnovat práci s pachatelem znásilnění na osobní rovině. A to se neomezuje čistě na psychologickou pomoc, ale zahrnuje i aktivity v komunitě či skupiny, v níž ke znásilnění došlo. Pár příkladů takové svépomoci v následujícím článku ukazuje, že v takových chvílích se neproměňuje a neučí pouze pachatel, ale i všichni okolo, přátelé, partneři a příbuzní toho, kdo znásilnění zažil.
I letos slavíme v Gender Studies Mezinárodní den rovnosti, který tradičně připadá na 19. června. Tento den chápeme jako příležitost k diskuzi o tom, co se za rovností žen a mužů skrývá. Pokud rovnost žen a mužů podporujete, slavte s námí. Pokud máte pochybnosti, přijďte se o ně s námi podělit.
[ Stop znásilnění] - Gender Studies, o.p.s. vydává v rámci projektu Stop znásilnění: Program ochrany práv obětí znásilnění publikaci Pod hladinou: mýty a fakta o znásilnění. Publikace si klade za cíl rozvinout stávající (a nedostatečnou) diskuzi o problematice znásilnění, zhodnotit vybrané oblasti z hlediska dobré i špatné praxe, nabídnout další možnosti a doporučení. Texty v publikaci pokrývají široké spektrum témat: právní úpravu znásilnění, znásilnění v médiích, znásilnění seniorů a seniorek nebo vzdělávání policistů a policistek v oblasti práce s obětí znásilnění. V závěru publikace nabízíme shrnutí Analýzy stavu pomoci obětem znásilnění v České republice, kterou v rámci projektu Stop znásilnění: program ochrany práv obětí znásilnění realizovalo občanské sdružení Persefona, a vhled do islandské praxe.
[ Rovné příležitosti do firem] - Ačkoli je znásilnění chápáno jako těžký zločin, vyznačuje se extrémně nízkou mírou hlášení případů. Pouhých 3 – 10% znásilnění je ohlášeno policii, přičemž u vztahových znásilnění je toto číslo výrazně nižší než u znásilnění útočných. Dalším problémem je „úmrtnost“ případů – trestní stíhání není zahájeno, nebo je případ později odložen či zastaven. Specifika znásilnění v české společnosti byla tématem rozhovoru s právničkou Barbarou Havelkovou.
[ Stop znásilnění] - Znásilnění seniorů a seniorek v naší společnosti jako by neexistovalo. O tomto tématu a jeho specificích jsme si povídali s Mgr. Klárou Cozlovou. Klára Cozlová pracuje v neziskové organizaci Život 90 v sekci krizové pomoci a poradenství. Dále je vedoucí projektu EUSTACEA (Evropská strategie boje proti násilí na starších lidech), který se snaží vytvořit účinné nástroje prevence násilí na seniorech a seniorkách, a koordinuje projekt EUROPEAN, zabývající se evropskou spoluprací v boji proti zneužívání seniorů a seniorek.
Ať chceme nebo ne, média vstupují do našich životů v podstatě každodenně. Možná si to ani neuvědomujeme, ale jejich působení se zdaleka neomezuje na předávání tzv. „objektivních“ informací. Média samozřejmě selektují, nejen o jakých tématech budou referovat (některá jsou tedy důležitější než jiná), ale také jakým způsobem. Podle mediálních teoretiků tak média v podstatě konstruují společenskou realitu. Proces je ale samozřejmě složitější: novináři a novinářky jsou také ovlivněni veřejným míněním, občas jsou zahlceni předsudky a stereotypy atd. Ty se pak odráží v jejich příspěvcích do médií, a tak se roztáčí spirála, ze které není úplně jednoduché vystoupit.
Rozhovor s JUDr. Barbarou Havelkovou na téma znásilnění. Jak byste zhodnotila přístup české společnosti ke znásilnění? V české
společnosti kolují o znásilnění nejrůznější mýty, které jsou hrozně
nepřátelské k obětem a relativně sympatizují s pachateli. K těmto mýtům,
mezi jinými, patří i představa, že mnoho obvinění je falešných.
Z důvodů jako je zášť, vydírání, žárlivost atd. Přestože pro to nejsou
žádné podklady. Když policista řekne, že je obvinění, resp. trestní
oznámení falešné, a jako takovou věc odloží, tak to ještě není žádný
důkaz, že skutečně falešné bylo. Bohužel se toto ale bez jakéhokoli
skutečného vědomostního zázemí předpokládá. (...)
[ Rovné příležitosti do firem] - Gender Studies, o.p.s. vydává v rámci projektu Stop znásilnění: Program ochrany práv obětí znásilnění publikaci Pod hladinou: fakta a mýty o znásilnění. Publikace si klade za cíl rozvinout stávající nedostatečnou diskuzi o problematice znásilnění, zhodnotit vybrané oblasti z hlediska dobré i špatné praxe, nabídnout další možnosti a doporučení.
