Zpráva o rovnosti mezi ženami a muži
Evropská komise publikovala 19.února zprávu o rovnosti mezi ženami a muži určenou Evropské radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Zpráva byla zpracována ve spolupráci s členskými státy na základě výzvy Evropské rady z 20.-21. března 2003. Gender Studies, o.p.s. přináší základní fakta zmíněná v uvedeném dokumentu.
Rovnost mezi ženami a muži je od samého vzniku Evropské unie jedním z jejích základních principů. Legislativa k rovnému zacházení se stala koherentním právním rámcem a je nedílnou součástí 'acquis communautaire', která musí respektovat "staré" i "nové" členské státy. Hrála a hraje zásadní roli v podpoře rovné účasti žen a mužů na trhu práce. Stejně tak měla velký vliv na zakotvení rovných příležitostí v legislativě členských zemí.
I přes současný malý nárůst zaměstnanosti žen a mužů v členských zemích EU se celkově stále zvyšuje ekonomická aktivita žen a mužů. Snižují se rozdíly v zaměstnosti mezi ženami a muži, v jejich přístupu ke vzdělání a ve vědě; zvyšuje se podíl žen působících v manažerských a dalších vedoucích pozicích.
Společenské vzorce se za posledních dvacet let proměnily: model muže - živitele rodiny se transformoval v model rodin s dvojím příjmem. Mladé ženy v současnosti studují srovnatelně dlouho jako jejich mužští vrstevníci. Pro ženy je přesto stále obtížné slaďovat rodinné povinnosti se zaměstnáním na plný úvazek. V souvislosti s tím zůstává rozšiřování zařízení péče o děti a poskytování péče o závislé osoby jednou z největších výzev evropské společnosti a jednotlivým státům.
Vývoj Evropy směrem k dosahování rovnosti mezi muži a ženami byl usnadněn ekonomickým růstem a celkovým rozvojem společnosti. Ke změnám však nedošlo samozřejmě, naopak, jsou výsledkem strategických iniciativ na podporu rovnosti mezi muži a ženami na národní i evropské úrovni. Situace v jednotlivých členských zemích se však liší v oblastech jako je zaměstnanost, sociální inkluze, vzdělání či věda; ve většině zemí a oblastí i nadále přetrvávají genderové rozdíly.
Za posledních pár desetiletí došlo v evropských zemích k zásadním změnám ve vzdělávání. Ženy tvoří více než polovinu studentů vyšších škol a univerzit jak v členských, tak v přístupových zemích, a je jich většina mezi absolventy škol (55%). Na nejvyšším stupni však i nadále platí tradiční vzorec: v roce 2000 ženy získaly celkem 39% ze všech udělených doktorátů PhD., muži dosáhli 61%. Co se týká vyššího školství, muži převažují mezi těmi, kdo opustí studium před jeho dokončením (muži 20%, ženy 16% ). Ačkoli se volba oborů muži a ženami začíná více prolínat, stále lze vysledovat stereotypní genderové vzorce: v roce 2001 bylo mezi absolventkami v zemích EU celkem 36% žen, které vystudovaly obory matematiky, přírodních věd a informatiky, a 21% žen, které ukončily studium inženýrství, stavebnictví a architektury. Tyto vzorce se odrážejí na trhu práce a přispívají k jeho přetrvávající segregaci podle pohlaví.
Míra ekonomické aktivity žen se zvýšila znatelněji než míra ekonomické aktivity mužů: na současných 55,6% vzrostla z méně než 50%, kterých dosáhla v polovině 90.let. Rozdíl v ekonomické aktivitě žen a užů však zůstává stále vysoký - liší se o 17,2 procentních bodů. V Řecku, Španělsku a Itálii nedosahuje ekonomická aktivita žen ani hranici 50%, v Belgii a Lucembursku je nižší než 55%. Po rozšíření Evropy se zejména díky nižší zaměstnanosti mužů a vyšší zaměstnanosti žen v přistupujících zemích rozdíl mezi ekonomickou aktivitou žen a mužů zmenší (na 16.3 procentních bodů).
Po období poklesu nezaměstnanosti a snížení rozdílu mezi počtem nezaměstnaných žen a mužů se nezaměstnanost začala v polovině roku 2001 a posléze i v letech 2002 a 2003 opět zvyšovat. Ačkoli se i nadále míra nezaměstnanosti žen a mužů přibližovala, je rozdíl mezi počtem žen a mužů bez zaměstnání i v současnosti znatelný (1.8 procentního bodu v roce 2003). Ženy s nižším vzděláním a vyššího věku jsou - co se týká nezaměstnanosti a ekonomické nečinnosti - nejohroženější skupinou. V přístupových zemích je míra nezaměstnanosti téměř dvakrát tak vysoká, rozdíly v nezaměstnanosti podle pohlaví jsou však méně výrazné.
Průměrný rozíl ve výši příjmů mužů a žen se v EU za posledních pár let příliš nezměnil a zůstává na 16%. Znatelně větší rozdíl v příjmech existuje v soukromém sektoru. Hlavními důvody uvedené příjmové diference jsou rozdíly v participaci na trhu práce, segregace trhu podle pohlaví, kariérové a platové struktury, a podhodnocení feminizovaných oborů.
Segregace trhu práce podle pohlaví se v posledních letech také výrazně nezměnila. Ženy převažují v oborech jako je zdravotnictví, sociální služby, školství a státní správa. Muži jsou převážně technickými pracovníky, inženýry, finančními odborníky a manažery. Ženy jsou stále značně podreprezentovány ve vědě a výzkumu (ženy tvoří 30% vědců a výzkumníků ve veřejném sektoru, a 15% v průmyslovém výzkumu).
Přetrvávající nerovnost mezi ženami a muži lze identifikovat na rozhodovacích pozicích v politice na úrovni EU i jednotlivých států. Podobný trend platí i v přístupových zemích.
Ženy i nadále vykonávají valnou většinu prací v domácnosti a jsou zodpovědné za péči o rodinu. To má samozřejmě vliv na jejich pracovní vzorce a omezení jejich možností zapojit se do zaměstnání srovnatelných se zaměstnáními mužů. Jsou to hlavně ženy, kdo jsou zaměstnávány na částečné úvazky nebo v nestandardních pozicích, které mají negativní vliv na jejich kariéry, příjmy a důchody. Největším problémům pak v kombinaci s nedostatkem zařízení celodenní péče o děti čelí ženy s malými dětmi.
Součástí politiky zaměstnanosti se stal i důraz na slaďování rodinných a pracovních povinností. Ačkoli se některé z členských zemí snaží zavádět politiky motivující otce k nástupu na rodičovskou dovolenou, tradiční rozdělení péče a placené práce mezi ženy a muže přetrvává v evropské společnosti i nadále.
Ženy jsou více než muži ohroženy chudobou; zejména ve stáří nebo žijí-li samy s dětmi. 35% svobodných rodičů - převážně žen - žije v chudobě.
Domácí násilí je útokem na právo na život, bezpečí, svobodu a důstojnost oběti, a je výrazem nevyrovnané moci mezi muži a ženami.
Nerovnost mezi muži a ženami je fenoménem o několika dimenzích, kterým je třeba se zabývat na řadě úrovní a z hlediska různých strategií. Výzvou pro Evropskou unii zůstává podpora rovných příležitostí pro muže a ženy ve vzdělávání, zaměstnání, kariérním postupu, a podnikání, stejného platu za práci stejné hodnoty, lepšího sdílení rodinných povinností, vyrovnané participace žen a mužů v politice a v rozhodování a eliminace násilí.
(celý dokument v angličtině ke stažení najdete zde)
Alena Králíková
_______________________
1.Eurostat, LFS, 2003
2.podle definice Eurostat, LFS
3.She figures, EC, 2003
4.Eurostat, ECHP UDB, verze z prosince 2003