Ženy na kandidátkách do EP – smutný pohled ale i šance pro preferenční hlasy…
Možnost zaregistrovat kandidátní listinu k volbám do Evropského parlamentu využilo k začátku dubna celkem 31 stran. Ačkoli nejsou všechny listiny dostupné na internetu, lze alespoň ze zveřejněných 14 listin usuzovat, že velmi málo stran respektovalo při jejich sestavování princip rovné reprezentace žen a mužů.
Pouze 4 kandidátky je možné označit za takové, jež úplně či alespoň relativně dodržují paritu, tedy pravidelné střídání žen a mužů na kandidátní listině. Pouze jediná ze současných parlamentních stran, US-DEU, která sestavila kandidátku společně s ODA, Cestou změny a LiRA, zařadila na kandidátku celkem 7 žen z 15 kandidátů s tím, že lídryní je senátorka Helena Rögnerová. Dále lze jmenovat vědeckou pracovnici Jiřinu Novákovou za ODA (3.), spisovatelku Terezu Brdečkovou za Cestu změny (5.), prezidentku Asociace domácí péče Blanku Misconiovou (8.), náměstkyni hejtmana Alenu Štěrbovou (9.), další senátorku Soňu Paukrtovou (12.) a publicistku Kateřinu Poslední (14.).
Dalšími třemi stranami, které se držely principu rovného zastoupení žen a mužů, jsou Strana zelených (15 žen z 31 kandidátů), Strana pro otevřenou společnost a Strana zdravého rozumu (obě strany navrhují 14 žen ze 32 kandidátů). Zipový systém, tedy pravidelné střídání muž-žena, na svou kandidátku uvedla jediná Strana zelených. Na druhém místě lze nalézt novinářku Janu Ulbrychovou, dále pak Olgu Lomovou, ředitelku Ústavu Dálného východu na FF UK (4.), cimbalistku Zuzanu Lapčíkovou (6.), Rut Kolínskou z Asociace mateřských center (8.), spisovatelku Terezu Boučkovou (10.), poradkyni v oboru ekologické energetiky Neelu Winkelmann-Heyrovskou (12.), Olgu Žampovou (15.), Janu Drápalovou, starostku Brno-Novýá Lískovec (17.), učitelku Helenu Červenou (19.), evangelickou farářku Jindřišku Krpálkovou (21.), Marii Hronovou (23.), spisovatelku Alenu Wagnerovou (25.), Naděždu Kopelentovou (27.), personální poradkyni Kateřinu Bláhovou (29.) a Věru Zabloudilovou (31.).
Lídryní Strany pro otevřenou společnost je poradkyně pro životní prostředí Eva Tylová, na 4. místě kandiduje majitelka oděvního studia Marcela Neradová, na 7. místě spisovatelka Eva Hauserová; dále pak Ivana Kadochová (8.), podnikatelka Simona Svobodová (12.), konzultantka Iva Hlinská (13.), publicistka Marie Hlávková (18.), studentka Eva Bílková (21.), architektka Jana Hajduchová (22.), farmaceutka Zuzana Chalupná (23.), psychiatrička Andrea Dutková (25.), novinářka Jana Sobotková (26.), učitelka jazyků Alena Bochová (31.) a studentka Tereza Kynčlová (32.). Obě strany se otevřeně vyslovují k podpoře řešení genderové problematiky, politice rovných příležitostí a rovnému zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích, stejně jako k mechanismům pro zavádění mechanismů na podporu slaďování rodinného života a zaměstnání.
Za Stranu zdravého rozumu kandiduje celkem 14 žen, první dvě jsou na 3.a 4.místě – advokátka Eva Burdová a ekonomka Gabriela Khollová. Otázkou, která se nabízí okamžitě při čtení kandidátky, je to, zda strana opravdu sledovala princip rovného zastoupení, nebo zda šlo pouze o náhodu. Spíše negativně totiž působí označení profesí žen-kandidátek v mužském rodě. Podle kandidátky je tedy Eva Burdová advokátem a Gabriela Khollová ekonomem. Na 6.místě kandiduje podnikatelka Alena Půlpánová, na 9.místě koordinátorka mezinárodních vztahů Gabriela Dousková, mezi 12. a 30. místem je na kandidátce aplikován přesný zipový systém.
Zaměřme se nyní na strany, jež jsou v současnosti zastoupeny v Parlamentu. Při prvním pohledu na kandidátku KDU-ČSL by se mohlo zdát, že i v této straně mají jasno v tom, že je třeba ctít demokracii i při sestavování kandidátek – na 1.místě totiž stojí jméno Zuzany Roithové. Očekává-li ale volič či volička, že i dalších místech najde jména jak mužů, tak i žen, mýlí se. Další žena – Lenka Klumparová - totiž kandiduje až na 14.místě. Celkem je na kandidátní listině uvedeno 7 žen z 31 kandidátů, ovšem většina jich je až hluboko v druhé polovině listiny: Adéla Parkanová (16.), Lýdia Říhová (23.), Pavla Tůmová (24.), Vladimíra Rattayová (27.) a Václava Zelenková (30.).
Ze srovnání ostatních tří současných parlamentních stran si z pohledu rovných příležitostí žen a mužů nejhorší místo odnáší Občanská demokratická strana. Mezi 24 kandidáty na posty europoslanců lze najít jen 3 ženy. Nejvýše z nich je na pátém místě docentka Palackého univerzity v Olomouci Nina Škottová. Teprve v druhé desítce jsou zbylé dvě kandidátky – na 13.místě poslankyně Veronika Nedvědová a na 18.místě Kateřina Trinerová. I kdyby snad ve svém volebním programu ODS deklarovala podporu politice rovnosti žen a mužů, kandidátka, již strana sestavila, odhaluje přesný opak.
Pouhých 6 žen z 31 kandidátů postavila na svou kandidátku Česká strana sociálně-demokratická a to i přes otevřeně proklamovanou podporu otázkám souvisejícím s genderovou problematikou, rovnému postavení žen a mužů v české společnosti, na trhu práce a na rozhodovacích pozicích. První z uvedených šesti žen najdou voliči a voličky až na 6. místě, je jí Olga Sehnalová, jež má zkušenosti z místní politiky díky svému působení v Kroměříži. Ze 7.místa kandiduje poslankyně a předsedkyně Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Anna Čurdová, a první desítku uzavírá další poslankyně, Eva Nováková. Na 13.místě je Zuzana Brzobohatá a teprve ve třetí desítce kandidují zbývající 2 ženy: Věra Jourová (31.) a Ivana Tomková (32.).
Ačkoli jsou poslankyně KSČM dnes ve srovnání s ostatními stranami a jejich poslankyněmi poměrně nejlépe zastoupeny v Poslanecké sněmovně, ani kandidátka Komunistické strany Čech a Moravy není nijak pozitivní co se týká vyrovnaného počtu žen a mužů (KSČM na kandidátku postavila 6 žen a 26 mužů). První ženou je Věra Flasarová, instruktorka ÚV KSČM, kandidující z 5.místa. Na 8.místě je pak uvedena Alena Svobodová, středoškolská učitelka a zastupitelka v Trutnově. Po ní následuje celá řada kandidátů – mužů, teprve na 17.místě lze najít poslankyni Kateřinu Konečnou. Poslední tři ženy postavené na listinu KSČM jsou Jaroslava Cardová (21.), Hana Svobodová (25.) a Petra Nováková (29.).
Jistou důvěru může vzbudit společná kandidátka Sdružení nezávislých a Evropských demokratů; už i proto, že z 2.místa kandiduje velvyslankyně Jana Hybášková. Ze 7.místa pak zástupkyně hejtmana kraje Vysočina Marie Černá, a z 8.místa rektorka Univerzity Palackého v Olomouci Jana Mačáková. Mezi 32 kandidáty je 9 žen – jejich zastoupení sice nedosahuje ani 30%, ale dokazuje vůli strany počítat se ženami a poskytnout jim v politice tolik žádoucí prostor. Na dalších místech jsou: starostka Bílovce Sylva Kováčiková (13.), víceprezidentka České lékařské komory Helena Fousková (16.), konzultantka Zdeňka Majerová (17.), auditorka Eva Hochheimerová (20.), zástupkyně starosty Věra Palkovská (23.), a novinářka Markéta Reedová (28.).
Oficiální kandidátku Národní koalice otevírá jméno Petry Edelmannové, bankovní analytičky. Spolu s ní usiluje o post poslance EP ještě 8 žen a 22 mužů: podnikatelka Jaroslava Danišová (7.), ekonomka Dita Holcmannová (8.), bankovní specialistka Lenka Hetzelová (11.), středoškolská učitelka Michaela Matějková (14.), podnikatelky Růžena Simková (22.), Naděžda Bruthansová (24.) a Jarmila Jirsáková (29.), a studentka Věra Edelmannová (27.). I přesto, že je zastoupení žen na uvedené listině vyšší než u větších politických stran, nelze bohužel tvrdit, že by Národní strana, jejíž předsedkyní je Petra Edelmannová a jež spolu s ČSNS vytvořila společnou kandidátní listinu do EP, byla jakkoli přesvědčena o potřebě prosazování více žen do politiky, vnitrostranických orgánů a rozhodovacích pozic. Vyplývá to z dotazníku, jež Gender Studies, o.p.s. rozeslalo všem lídrům politických stran na začátku března 2004. Dal oby se totiž říci, že odpovědi Národní strany na dotazník se podpoře politiky rovnosti otevřeně vysmívají. Vedle Národní strany své odpovědi na dotazník zaslala pouze Občanská demokratická aliance, Evropští demokraté, a z parlamentních stran jediná KDU-ČSL.
Ze zbývajících kandidátek dosud zveřejněných na internetu – kandidátních listin Koruny české – monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska, Republikánů Miroslava Sládka a Pravého bloku – vyplývá, že ani jedna ze uvedených stran nevnímá nezbytnost vyššího zastoupení žen v politice jako klíčovou. Na všech třech zmíněných kandidátkách lze najít pouze 5 žen: Koruna česká nominovala první ženu, Marii Salm-Reifferscheidt-Ratzovou, až na 7.místo, celkem za stranu kandiduje 32 osob. Také Republikáni navrhli 32 kandidátů a i mezi nimi je první žena teprve na 7.pozici – výtvarnice Jindřiška Nazarská. Za Pravý blok se o místa evropských poslanců bude ucházet 30 kandidátů; žena – vysokoškolská učitelka a překladatelka Miloslava Jebavá – je již na 2.místě. Ostatní ženy však zaujímají pozice až ve 2.polovině listiny.
Poslanci a poslankyně současného Evropského parlamentu se shodně obávají, že po vstupu 10 nových členských zemí do EU a po nových eurovolbách se značně sníží zastoupení žen v Evropském parlamentu, které dnes tvoří 31%. Při pohledu na české kandidátní listiny nelze než konstatovat, že mají asi pravdu. Vezmeme-li v úvahu reprezentaci žen v Parlamentu ČR (16,5% žen v Poslanecké sněmovně, 11% v Senátu), nelze se ani divit, že politické strany nepovažovaly za důležité respektovat rovná práva žen a mužů při sestavování svých kandidátek. Přestože ženy tvoří velkou část členské i voličské základny, je na české politické stran méně než málo takových stran, které by se otevřeně vyslovily k podpoře politiky rovných příležitostí, vytváření fungujících kontrolních mechanismů a zavádění dočasných pozitivních opatření. Zdá se, že jedinou šancí, jak se mohou do „hry“ o prosazení více žen do Evropského parlamentu zapojit voliči a voličky, je zvolit „svou“ stranu a dát ženám, které za ni kandidují, preferenční hlasy. V eurovolbách mají totiž preferenční hlasy o něco větší váhu než v národních volbách do Poslanecké sněmovny.
Bude-li stejný trend – tedy spíše nízké zastoupení žen na kandidátkách jednotlivých stran – pokračovat i v dalších volbách, které ČR čekají - volbách krajských, zůstane opět na voličích a voličkách, aby se aktivní účastí ve volbách a zároveň podporou žen na kandidátkách, vyslovili pro adekvátnější reprezentaci žen a mužů v politice. Podle dostupných průzkumů by totiž ženy i muži přivítali vyrovnanější tvář české politiky – na místní, regionální i národní úrovni. I přesto není dnes mezi hejtmany ani jediná žena… Druhou možností pro to, aby ženám byl dán hlas a respekt v politice, je novela volebního zákona. Ta by mohla – stejně jako v mnoha evropských zemích – zavést dočasné opatření kvót, případně parity (tedy rovného zastoupení obou pohlaví), na kandidátních listinách pro méně reprezentované pohlaví. Novela volebního zákona je nyní ve stadiu zpracovávání, nestálo by tedy za to, aby se o ní diskutovalo veřejně?
Alena Králíková