Žena v čele parlamentu Černé Hory
Patovou situaci v parlamentu Černé Hory, kdy se po květnových volbách dvě hlavní parlamentní strany nedokázaly dohodnout na obsazení funkce v čele parlamentu, využila opoziční liberální strana a nominovala do této funkce svoji poslankyni, 47letou právničku Vesnu Perović z Kotoru.
V malé zemi (650 000 obyvatel), kde téměř každý zná každého, se rozpoutala temperamentní mediální kampaň, často nepokrytě nacionalistická a sexistická. Střely kalibru "dvakrát vdaná, nemá vlastní dítě, ale vychovává dítě svého druhého muže, není ani rozená Černohorka, narodila se v Bělehradě, do Černé Hory se provdala, mluví ekavsky" (srbská varianta výslovnosti) byly z těch mírnějších, někteří běsnící zastánci tradičního patriarchátu dokonce ve svých výpadech neváhali použít i dvojsmyslný výraz "veřejná žena". Podobně bouřlivá byla i diskuze v samotném parlamentu, trvající plné čtyři dny.
Vesna Perović ve svém inauguračním projevu zdůraznila, že "základním úkolem nově zvoleného parlamentu je začít ihned řešit status Černé Hory. Její občané od nás očekávají buď obnovu černohorské státní suverenity nebo novou podobu svazku se Srbskem. Totéž od nás očekává i Srbsko i mezinárodní společenství." Že to vzdělaná politička (mluví hned třemi západními jazyky, což se o mnoha členech černohorského parlamentu nedá říct) nebude mít vůbec lehké ukázala okamžitá bouřlivá reakce některých poslanců, zejména z národní strany.
Téměř bezvýhradně Vesnu Perović podporují ženy. A především ony mají problémy, které upekly muži: násilí, následky desetileté války, zcela zničené hospodářství, kde kromě obchodu, často nelegálního, do nějž jsou nebo byly zapojeny i špičky vládnoucí této země, nefunguje téměř nic. V zemi, kde je dosud často uplatňováno staré patriarchální rodové právo Černohorců, podle nějž ženy nemají právo na dědictví, veškerý majetek po rodičích dědí jen mužští potomci, se ženy začaly domáhat svých práv, diskriminační útoky zmobilizovaly řadu ženských organizací i jednotlivkyň. Když o několik dní později byla konečně sestavena nová vláda a ženy nezískaly nejen slíbené ministerstvo pro ženské otázky, ani žádný jiný orgán, který by hájil práva žen, ale ve vládě není zastoupena ani jedna žena, objevily se četné protesty ve smyslu "snad si vláda nemyslí, že jediným místem předsedkyně parlamentu dostála všem evropským standartům, to je rovnoprávné účasti žen ve státních funkcích a orgánech, ke kterým se zavázala."
Skutečnost, že poprvé v historii Černé Hory stanula v čele parlamentu žena, je na první pohled velkým vykročením na cestě k demokratizaci této balkánské země. Teprve budoucnost ukáže, zda 7. červen 2001 byl z tohoto hlediska historickým datem.
Pavla Frýdlová, Gender Studies, o.p.s
přeložila román černohorské autorky Ljliljany Habjanović-Djurović Ženský rodopis (nakl. Votobia 1998)