Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Žena v čele parlamentu Černé Hory

Žena v čele parlamentu Černé Hory

24. červen 2001  | Pavla Frýdlová
Vesna Perović - "dvakrát vdaná, nemá vlastní dítě, ale vychovává dítě svého druhého muže, není ani rozená Černohorka, narodila se v Bělehradě, do Černé Hory se provdala, mluví ekavsky" - hesla nacionalistické a sexistické, ale neúspěšné antikampaně

Patovou situaci v parlamentu Černé Hory, kdy se po květnových volbách dvě hlavní parlamentní strany nedokázaly dohodnout na obsazení funkce v čele parlamentu, využila opoziční liberální strana a nominovala do této funkce svoji poslankyni, 47letou právničku Vesnu Perović z Kotoru.

V malé zemi (650 000 obyvatel), kde téměř každý zná každého, se rozpoutala temperamentní mediální kampaň, často nepokrytě nacionalistická a sexistická. Střely kalibru "dvakrát vdaná, nemá vlastní dítě, ale vychovává dítě svého druhého muže, není ani rozená Černohorka, narodila se v Bělehradě, do Černé Hory se provdala, mluví ekavsky" (srbská varianta výslovnosti) byly z těch mírnějších, někteří běsnící zastánci tradičního patriarchátu dokonce ve svých výpadech neváhali použít i dvojsmyslný výraz "veřejná žena". Podobně bouřlivá byla i diskuze v samotném parlamentu, trvající plné čtyři dny.

Vesna Perović ve svém inauguračním projevu zdůraznila, že "základním úkolem nově zvoleného parlamentu je začít ihned řešit status Černé Hory. Její občané od nás očekávají buď obnovu černohorské státní suverenity nebo novou podobu svazku se Srbskem. Totéž od nás očekává i Srbsko i mezinárodní společenství." Že to vzdělaná politička (mluví hned třemi západními jazyky, což se o mnoha členech černohorského parlamentu nedá říct) nebude mít vůbec lehké ukázala okamžitá bouřlivá reakce některých poslanců, zejména z národní strany.

Téměř bezvýhradně Vesnu Perović podporují ženy. A především ony mají problémy, které upekly muži: násilí, následky desetileté války, zcela zničené hospodářství, kde kromě obchodu, často nelegálního, do nějž jsou nebo byly zapojeny i špičky vládnoucí této země, nefunguje téměř nic. V zemi, kde je dosud často uplatňováno staré patriarchální rodové právo Černohorců, podle nějž ženy nemají právo na dědictví, veškerý majetek po rodičích dědí jen mužští potomci, se ženy začaly domáhat svých práv, diskriminační útoky zmobilizovaly řadu ženských organizací i jednotlivkyň. Když o několik dní později byla konečně sestavena nová vláda a ženy nezískaly nejen slíbené ministerstvo pro ženské otázky, ani žádný jiný orgán, který by hájil práva žen, ale ve vládě není zastoupena ani jedna žena, objevily se četné protesty ve smyslu "snad si vláda nemyslí, že jediným místem předsedkyně parlamentu dostála všem evropským standartům, to je rovnoprávné účasti žen ve státních funkcích a orgánech, ke kterým se zavázala."

Skutečnost, že poprvé v historii Černé Hory stanula v čele parlamentu žena, je na první pohled velkým vykročením na cestě k demokratizaci této balkánské země. Teprve budoucnost ukáže, zda 7. červen 2001 byl z tohoto hlediska historickým datem.

Pavla Frýdlová, Gender Studies, o.p.s
přeložila román černohorské autorky Ljliljany Habjanović-Djurović Ženský rodopis (nakl. Votobia 1998)

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.