Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

Média z pohledu novinářek - diskusní večer

19.9.2018  Praha  | 

Další z řady diskusních večerů v Knihovně Gender Studies bude tentokrát věnován tématu žen v médiích a zpravodajství. Diskutovat budeme o situaci novinářek v českém mediálním prostředí a jejich postavení v redakcích nebo o vlivu genderu na mediální obsah.

Více

Sarah Sharma: sExit Machine

25.9.2018  Praha  | 

Přednáška navazuje na projekt „the sExit“, který se zabývá genderovým aspektem politiky úniku (exitu). Půjde o přehled široké škály mužských únikových fantazií napříč politickým spektrem. sExity se objevují v geopolitickém, technologickém i intimním prostoru. sExit se skrývá v nacionalistických hnutích (Brexit), nástupu sexuálních robotů, programech digitálního detoxu, aktivismu v oblasti mužských práv a dokonce i v některých odnožích autonomistického marxismu.

Více
feminismus.czČlánky › Základní orientace v problematice výživného

Základní orientace v problematice výživného

5. leden 2004  | Ludmila Šubertová
S výživným-alimenty jsou obtíže. Je to většinou žena (více než v 90ti%), které soud po rozvodu svěřil děti do péče, a která se výživného domáhá. Ženy někdy neví přesně, na co mají vlastně zákonný nárok, kam se obrátit o radu a jak dále postupovat. Z vlastní zkušenosti víme, že mnoho nejasností panuje nejen kolem stanovení výše výživného, ale i jeho vymáhání.
Mnohé z nás jsme to zažily na vlastní kůži nebo o tom víme z vyprávění svých známých:
S výživným-alimenty jsou obtíže. Je to většinou žena (více než v 90ti%), které soud po rozvodu svěřil děti do péče, a která se výživného domáhá. Ženy někdy neví přesně, na co mají vlastně zákonný nárok, kam se obrátit o radu a jak dále postupovat. Z vlastní zkušenosti víme, že mnoho nejasností panuje nejen kolem stanovení výše výživného, ale i jeho vymáhání.

Zákon, který oblast výživného dosti obsáhle upravuje se nazývá Zákon o rodině (č. 94/1063Sb.,) a pamatuje nejen na výživné pro děti, ale zahrnuje též výživné mezi nerozvedenými i rozvedenými manžely. Oprávněnému manželovi – tj. osobě, která má ze zákona na výživné nárok, dává možnost, jak tohoto nároku dosáhnout.
Je pravda, že praxe je většinou hodně složitá a výsledky často neuspokojivé, přesto se domníváme, že následující informace poslouží k základní orientaci v této problematice.

Výživné (Alimenty)

Jak je v našem právním systému upraveno stanovení a vymáhání výživného – alimentů?

Jak to vypadá v praxi?

Úpravu vyživovací povinnosti stanovuje Zákon o rodině .č. 94/1063 Sb., v platném znění - „Část třetí“ § 85 –103.
Zákon upravuje Vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí, Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými a Vyživovací povinnost mezi manžely

1. Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí

Výši výživného stanovuje soud.
Oba dva rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
Při určení rozsahu jejich vyživovací povinnosti se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě pečuje a jak se stará o společnou domácnost. Proto se po rozvodu rodičů stanovuje finanční výše alimentů pro toho z rozvedených rodičů, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.
Nežijí-li rodiče spolu, nebo je soužití manželů narušeno, upraví soud rozsah vyživovací povinnosti nebo schválí dohodu rodičů o výši výživného.

Soud nerozvede manželství, pokud nejsou vyřešeny a upraveny poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu, tedy, pokud soud nerozhodne o výchově a výživě dětí. Zejména s kterým rodičem bude dítě žít a jak se bude stýkat s druhým s rodičů (případně zda bude svěřeno do společné nebo střídavé výchovy) a jak budou rodiče přispívat na jeho výživu.
Zákon neumožňuje, aby se rodiče dohodli, že by vyživovací povinnost převzal jen jeden z nich a druhý se jí zprostil, ani neumožňuje, aby vyživovací povinnost byla přenesena na jinou osobu. Oba rodiče mají vyživovací povinnost ke všem svým dětem, nejen k tomu, jež vychovávají ve vlastní péči.

Předpokladem pro určení výživného není jen rozvod nebo rozvrat manželství. Soud postupuje stejným způsobem, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní své povinnosti dobrovolně.
Při určení výše výživného vychází soud na straně jedné z odůvodněných potřeb příjemce alimentů a na straně druhé ze schopností, výdělkových možností a majetkových poměrů plátce alimentů – rodiče.
Každý případ se posuzuje individuálně a nelze proto obecně stanovit minimální nebo maximální výživné.
Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů plátce alimentů zkoumá soud, zda se nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.
Pokud tak neučiní, vychází se – podle platného Zákona o rodině- z fikce, že pobírá měsíční příjem ve výši patnáctinásobku částky životního minima (nyní cca 35 000 Kč ) a s ohledem na to je pak vyměřováno výživné.

Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů (např. osoba samostatně výdělečně činná), je povinen soudu tyto příjmy věrohodně prokázat, předložit podklady pro zhodnocení majetkových poměrů, předložit daňové přiznání, účetní knihy, zpřístupnit bankovní informace o stavu účtů nebo informace o stavu cenných papírů, o členství v jiných podnikatelských aktivitách- např. v obchodních společnostech atd.

Tam, kde to majetkové poměry plátce výživného dovolují, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu dítěte na budoucí povolání – např. na studium.
To je praktické především u bohatých osob (většinou podnikatelů) kteří mají sice aktuálně vysoké příjmy, avšak není jisté, že tomu tak bude v budoucnosti, a to v době, kdy se dítě ještě nedokáže samo živit.

Výživné se nestanovuje jednou pro vždy:
při změně poměrů může být na návrh jedné či druhé strany zvýšeno či sníženo v závislosti na změněných potřebách toho, komu je určeno nebo v souvislosti se zhoršením finanční situace plátce výživného (např. z důvodu dlouhodobé nemoci apod.)
Výživné se zásadně platí v pravidelných opětujících se dávkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.

Jak postupovat, pokud povinný manžel výživné, stanovené mu vykonavatelným rozsudkem, neplatí

- podat soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí –exekuci.
Soud pak svým rozhodnutím stanoví, že příslušné částky budou povinnému plátci výživného zpravidla sráženy ze mzdy.
Návrh podává rodič nezletilce, nebo zletilý potomek místně příslušnému soudu ve čtyřech vyhotoveních (1 kopie zůstává žadateli). Místní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného, případně, má-li žalovaný bydliště na více místech, jsou jeho obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. K řízení je také oprávněn příslušný soud, v jehož obvodu má žalovaný své stálé pracoviště. Žalobce je u této žaloby osvobozen od soudního poplatku.

Pokud je u povinného rodiče dluh nedobytný, je možno podat soudu návrh na placení výživného prarodiči dítěte
Umožňuje to §81 zákona o rodině, kde se uvádí, že v případě, že „osoba nechce nebo nemůže z objektivních důvodů plnit vyživovací povinnost, přechází tato povinnost na předky- prarodiče dítěte“.

nebo
-podat trestní oznámení na Policii ČR
Pokud osoba, které bylo soudem stanoveno výživné na dítě, tuto povinnost neplní (z nedbalosti či úmyslně), naplňuje tím podle § 213 trestního zákona skutkovou podstatu trestného činu. Na takovou osobu je třeba podat trestní oznámení.
Trestní oznámení podává osoba, jíž bylo dítě svěřeno do péče. Trestní oznámení je třeba podat včas na Policii ČR podle místa bydliště žalovaného nebo přímo na Obvodní státní zastupitelství.

Dávky státní sociální podpory a výživné.

Pro přiznání dávek státní sociální podpory (SSP) je třeba doložit doklad o ročním nebo čtvrtletním příjmu. Do příjmu se rovněž započítává příjem přijatý v rámci vyživovací povinnosti nebo náhrada za tento příjem (Zákon o rodině, § 4, odst. 1, písm. ch).
Dokumenty (tzv.důkazní prostředky), které rozvedený rodič, svobodná matka nebo osoba, jíž bylo dítě svěřeno do péče musí předložit, aby výživné bylo do příjmů započítáno jsou:
1.rozsudek soudu o rozvodu manželství, 2. svěření dítěte do péče jednoho z rodičů nebo jiné osobě, 3. stanovení výše výživného.
Často se stává, že žadatelka o dávky SSP má sice stanovené výživné, ale tento příjem neuvádí, nebo uvádí v jiné výši než je stanoveno. Důvodem je to, že osoba, která má platit výživné tuto povinnost neplní, nebo platí jen částečně.
Slovní zdůvodnění žadatelky je nedostatečné.

Jak postupovat, aby výživné nebylo do příjmu započítáváno

1. - obrátit se na soud, kde je možno ve čtyřech vyhotoveních podat návrh na výkon rozhodnutí – (tj. rozhodnutí, v němž je výživné stanoveno) – např. srážkou ze mzdy povinnému rodiči.
Pokud je u povinného rodiče dluh nedobytný, je možno podat soudu návrh na placení výživného prarodiči dítěte (viz výše)

nebo
- podat trestní oznámení (viz výše)

2. přiložit k žádosti o SSP
kopii trestního oznámení, opatřenou razítkem podatelny Policie ČR či Obvodního státního zastupitelství nebo kopii návrhu na výkon rozhodnutí opatřenou razítkem podatelny soudu. Na základě toho nebude výživné žadatelky do příjmů započítáváno.

Závěr: Aby výživné nebylo do příjmů žadatelky o SSP započítáno, musí žadatelka k žádosti o SSP přiložit buď kopii návrhu na výkon rozhodnutí adresovanou příslušnému soudu nebo kopii trestního oznámení s razítkem podatelny Policie ČR případně příslušného Obvodního státního zastupitelství.

2. Výživné mezi manžely

Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
Výživné mezi manžely předchází všem ostatním typům výživného. Pokud bude osoba oprávněná nárokovat po někom výživné, vždy to bude v prvním případě manžel.
Rozsah vyživovací povinnosti je ze všech typů největší.
Výživné mezi manžely musí mít takový rozsah, aby hmotná a kulturní úroveň manželů byla stejná.
Předpokladem pro tento typ výživného je situace, kdy hmotná a kulturní úroveň není zásadně stejná. Kdykoliv se hmotná a kulturní úroveň manželů bude lišit, vzniká povinnost manžela s vyšší úrovní druhého vyživovat, a to bez ohledu na to, jestli je druhý v nějaké nouzi nebo nějaké chudobě. I když bude mít jeden manžel příjmy 250 tis. měsíčně a druhý 800 tis. měsíčně, tak, přestože o žádné neschopnosti se živit nemůže být řeč, musí být příjmy mezi manžely vyrovnány.

Vyskytují se případy, kdy manžel s většími příjmy (většinou to bývá muž) odmítá druhému manželu sdělit výši svého výdělku, natož z něho něčím přispět s tím, že to je jeho věc a druhý manžel je schopen se uživit sám. Často také pouze jeden manžel ze své výplaty platí náklady společné domácnosti a tím snižuje svou hmotnou úroveň. Podle § 19 zákona o rodině je však povinnost obou manželů hradit náklady společné domácnosti.
V těchto případech je namístě, aby se oprávněný manžel dožadoval výživného.
Neplní-li jeden z manželů vyživovací povinnost, určí soud, na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah se stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.
Výživné však nelze přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy: např. pokud oprávněný manžel druhého manžela podvádí nebo se k němu hrubě chová. Soud pak k těmto skutečnostem přihlédne a zahrne je do posouzení daného případu.

Jak se domáhat výživného mezi manžely

Nejprve je potřeba druhého manžela požádat o nápravu. Pokud se situace nezmění, je vhodné obrátit se na soud. Ten určí výši výživného podle § 96 zákona o rodině, kdy přihlédne k odůvodněným potřebám oprávněného manžela a ke schopnostem a majetkovým poměrům povinného manžela.

Žaloba se podává okresnímu soudu. Místní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného, případně, má-li žalovaný bydliště na více místech, jsou jeho obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. K řízení je také oprávněn příslušný soud, v jehož obvodu má žalovaný své stálé pracoviště. Žalobce je u této žaloby osvobozen od soudního poplatku.

3. Výživné mezi rozvedenými manžely

Výživné mezi rozvedenými manžely je upraveno v § 92-94 zákona o rodně.
U výživného rozvedených manželů je předpokladem pro jeho poskytnutí odkázanost na výživné.

Jak se u soudu domáhat určení takového výživného

Rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu zajistil přiměřenou výživu. Tato povinnost předchází vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům.
Příslušnému okresnímu soudu podá oprávněný manžel návrh na určení výživného rozvedeného manžela. (Viz vzor návrhu )

Při posuzování konkrétního případu soud přihlédne jak k odůvodněným potřebám oprávněného manžela tak ke schopnostem, možnostem a poměrům povinného manžela. Zkoumá se například, zda se povinný manžel nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, případně, zda-li nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. To znamená, že posuzuje, zda-li se nesnaží soud obalamutit tím, že jeho uváděné příjmy a majetkové poměry jsou nižší než skutečné apod. Pokud např. manžel-podnikatel vykáže celoročně mizivé příjmy a přijede k soudu novým Mercedesem, soud rozhoduje nejen vzhledem k výkazu o příjmech, ale také k majetkovým poměrům.
I zde, tak jako v případě povinného rodiče, platí speciální pravidlo, podle něhož plátce výživného, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a zpřístupněním dalších údajů umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. Nesplní-li tuto povinnost, má se zato, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních potřeb oprávněného rozvedeného manžela.

Rovněž platí, že výživné nelze přiznat, pokud by to odporovalo dobrým mravům (viz výše).
Zákon však určitým způsobem může zvýhodnit tzv. „nevinného manžela“:
Soud může rozvedenému manželovi, který se převážně nepodílel na rozvratu manželství porušením manželských povinností a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi nerozvedenými manžely. Tedy, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.
Takovéto „sankční výživné“ lze ale přiznat na dobu nejdéle tří let od rozvodu. Poté je výživné hrazeno v přiměřené výši.
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.