Vyučená švadlena národního podniku Šumavan

27.11.2017  Praha  | 

Galerie hlavního města Prahy představuje práce české umělkyně užívající provokativní pseudonym Sráč Sam. Její tvorba je založena na aktivní kritice nefunkčních/neproduktivních institucionálních rámců a nabývá rozmanitých podob od architektonických realizací přes objektovou, textilní, malířskou či filmovou tvorbu po sociálně angažované performativní projekty.
 

Více

Rape culture ve filmech a seriálech

30.1.2018  Praha  | 

Beseda s Kamilem Filou na téma sexuálního násilí a sexismu ve filmech a seriálech, které bude předcházet promítání filmu Špína Terezy Nvotové.

Více

A pak přišla Mirna

13.2.2018  Praha  | 

Když se z dvacetiletých rebelek stanou třicátnice. Všechno, za co bojovaly, občanská angažovanost, nenormativní postavení ženy ve společnosti, alternativní genderové a rodinné vzorce, najednou tak nějak postrádá smysl. Notabene když to něco s růžovým batůžkem na zádech, co jim říká „matko“, se dokáže s tak povědomou razancí vymezit vůči předchozí generaci. Hra německo-švýcarské autorky Sibylle Berg volně navazuje na její předchozí úspěšnou hru A teď: svět!, která byla prestižním německým divadelním časopisem Theater heute zvolena Hrou roku 2014.

 

Více
feminismus.czČlánky › Vzpomínka na významnou českou feministku Františku Plamínkovou

Vzpomínka na významnou českou feministku Františku Plamínkovou

29. červen 2012  | Eliška Janšová

Zítra uplyne 70let od smrti této významné ženské političky, která celý svůj život věnovala boji za emancipaci a ženská práva. Narodila se v Praze na Karlově náměstí v domě „U tří vlaštovek“ vedle pivovaru. Vystudovala Státní učitelský ústav a působila jako učitelka na odborných školách v Táboře a Soběslavi. Po návratu do Prahy učila na dívčí škole na Letné. Politicky se angažovala nejprve v Pražském spolku učitelek, kde bojovala za zrušení celibátu, který tehdejší zákony vyžadovaly u žen pro výkon tohoto povolání. Argumentovala tím, že by společnost neměla inteligentním ženám plození potomků zakazovat, ale naopak je od nich vyžadovat.

Zítra uplyne 70let od smrti této významné ženské političky, která celý svůj život věnovala boji za emancipaci a ženská práva. Narodila se v Praze na Karlově náměstí v domě „U tří vlaštovek“ vedle pivovaru. Vystudovala Státní učitelský ústav a působila jako učitelka na odborných školách v Táboře a Soběslavi. Po návratu do Prahy učila na dívčí škole na Letné. Politicky se angažovala nejprve v Pražském spolku učitelek, kde bojovala za zrušení celibátu, který tehdejší zákony vyžadovaly u žen pro výkon tohoto povolání. Argumentovala tím, že by společnost neměla inteligentním ženám plození potomků zakazovat, ale naopak je od nich vyžadovat.

V podobném duchu hájila ženy, které působily ve státní službě a byly po svatbě propouštěny podle hesla„vraťte ženy rodině“! (Vdané dělnice, tkadleny, šičky nikdo do domácnosti neposílal, týkalo se to jen těch ve vyšších pozicích.) Podařilo se to až v době vzniku republiky, kdy Plamínková využila revoluční nálady ve společnosti a intervencí u ministra školství dosáhla zrušení celibátu pro učitelky. Ženský klub český byl založen v r.1903. F. Plamínkové bylo 28 let, když zasedla do jejího vedení.

O dva roky později iniciovala založení Výboru pro volební právo žen, který organizoval přednášky, vydával brožury o ženské otázce, agitoval za zrovnoprávnění žen. Ke konci I. světové války vstoupila Plamínková do národně-socialistické strany, brzy se stala členkou jejího vedení a v.1925 byla zvolena za tuto stranu senátorkou a byla jí až do r.1939, kdy byl Senát zrušen. Byla také zvolena do pražského zastupitelstva, kde se věnovala sociálním a školským otázkám.

Přinášela ženská témata, podklady jí připravovala mladá právnička Milada Horáková. Jejím přičiněním vznikly Ženské domovy na Smíchově a nám dobře známý Ženský klub ve Smečkách. Za své životní dílo Plamínková považovala Ženskou národní radu, založenou r.1923, která si vytkla za úkol prosadit Ústavu z r. 1920 a její ustanovení o tom, že „výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají“. Ženy,  mohly již studovat (vzpomeňme první univerzitní diplomy pro ženy od r. 1902), zaměstnavatelé je však odmítali - např. MUDr. Honzáková si musela zřídit vlastní ordinaci Na Morani 7. Ženská národní rada se začlenila do Mezinárodní ženské rady a Františka Plamínková se stala (1925) jednou z místopředsedkyň. V letech 1931-32 vystoupila jako první Češka v Ženevě na půdě Společnosti národů.

Po nástupu fašismu se veřejně angažovala ve prospěch německých antifašistů a pochopitelně se dostala do pozornosti nacistů. V pohnuté atmosféře září 1938 napsala otevřený dopis Hitlerovi, v němž mu vyčítala urážku prezidenta Beneše a upozornila ho na historické a zeměpisné chyby, kterých se dopouštěl 12. září ve své norimberské řeči. Odmítla uposlechnout doporučení protektorátních orgánů na zrušení Ženské národní rady. Když se v květnu 1939 zúčastnila feministického kongresu v Kodani přátelé jí doporučovali, aby se nevracela. Plamínková to odmítla. 1.září 1939 byla zatčena a šest týdnů vězněna, a po propuštění byla pod dozorem gestapa. Ženskou národní radu v ilegalitě řídila Milada Horáková. Dva týdny po atentátu na Hedydricha byla zatčena, převezena do Terezína a 30. června 1942 na Kobyliské střelnici zastřelena.

V jednom ze svých posledních dopisů, Milada Horáková před popravou (1950) napsala:“ Dne 30.června položte za mne kytičku k desce mé mateřské přítelkyně, popravené senátorky F.Plamínkové“.

Eliška Janšová

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.