Mezipatra Queer Film Festival

8.11.2018  

19. ročník filmového festivalu s queer tematikou Mezipatra proběhne 8.-15. listopadu v Praze a 16.-23. listopadu v Brně.

Více

Biologicky předurčené k chudobě?

19.11.2018  Praha  | 

Veřejná diskuze: Politické řešení ženské chudoby. Diskutující: Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí; Olga Richterová, místopředsedkyně České pirátské strany a místopředsedkyně Výboru pro sociální záležitosti; Cornelia Möhring, poslankyně Spolkového sněmu za LEVICI (Die LINKE), místopředsedkyně frakce, mluvčí pro ženské otázky. Moderace: Magdalena Trusinová, novinářka.

Více

Co potřebují ženy, aby začaly podnikat?

19.11.2018  

Zvažujete, že se pustíte do podnikání, ale nevíte, jak na to? Chybí vám informace, potřebujete sdílet zkušenosti nebo se poradit? Přijďte si pro informace i povzbuzení na druhou akci z cyklu Women in bussines, který pořádá Skautský institut ve spolupráci s Velvyslanectvím USA v Praze.  Setkáním nás provede Lenka Papadakisová, mentorka podnikání, koučka lídrů, facilitátorka poradních kruhů, podnikatelka a cestovatelka, která věří v moudré podnikání dělané hlavou a srdcem.

Více
feminismus.czČlánky › Výkon nebo super vzhled? Muži a ženy v gymnastice a závodním tanci

Výkon nebo super vzhled? Muži a ženy v gymnastice a závodním tanci

Výkon nebo super vzhled? Muži a ženy v gymnastice a závodním tanci

Na jedné straně logický předpoklad, že s vypracovanými tělesnými křivkami se lépe sportuje, na druhé straně mnoho nadstavby v podobě líčení, účesů, estetiky dresů apod. Do toho tlak médií, komentáře veřejnosti ke vzhledu sportovkyň, nerovná měřítka pro ženy a muže. Ve sportu a zejména v disciplínách, jako je gymnastika nebo závodní tanec, je na vzhled a tělesnou váhu především žen a dívek stále vyvíjen velký tlak.

 

Za “vepříka na výletě a účastnici v soutěži hotdogů” označili na olympiádě v Riu mexickou gymnastku Alexu Moreno někteří její krajané, kterým přišla při svých 147 cm a s 45 kilogramy obézní, svými komentáři zaplavili sociální sítě. Vlna kritiky vyvolala vlnu pozitivní protireakce ve prospěch gymnastky a jejího úspěchu, na LOH se propracovala spolu s jedním kolegou za Mexiko jediná.

Sledování váhy je v gymnastice u dospělých většinou důkladné a ženy jsou sledovány přísněji. Případ Jaromíra, sportovního gymnasty, který ukončil svou kariéru na začátku 90. let, nabízí zajímavé srovnání situace tehdy a dnes. „V době, kdy jsem závodil, byly nároky na vzhled a váhu jednoznačně více kladeny na ženy. My osobně jsme tyto věci příliš neprožívali a ani jsme je příliš nevnímali. Já a mí vrstevníci jsme v té době byli v pubertě, s váhou jsme neměli víceméně problémy. Starší kluci si váhu ale museli hlídat. Holky to měly podstatně složitější. Vážily se několikrát denně a při sebemenším vzestupu váhy dostávaly přísnou dietu. Když se dívám na závody ve sportovní gymnastice v současné době, vypadají závodníci podobně jako za nás. Sice mají víc nagelované vlasy a různější účesy, což asi souvisí se současnou módou, ale co se týká oblečení, to je pořád totožné. Já jsem si chtěl nechat tehdy narůst dlouhé vlasy a s tím byly trochu problémy“, říká Jaromír.

Bez elegance to u žen nejde?

Rozdílná kritéria pro muže a ženy, co se týče vzhledu, přetrvávají v ČR ve sportovní gymnastice dodnes. Pravidla pro muže z roku 2017 zmiňují pouze kritéria pro oblečení (povolené typy oděvu, jejich délka, barva atd.), ale o vzhledu a úpravě tam není nic. Naproti tomu v pravidlech pro ženy (2013-2016) stojí, že trikot musí být elegantního vzhledu, dále jsou uvedena pravidla o (ne)nošení šperků a o střizích trikotů, především povolená velikost vykrojení a výstřihů. Za porušení těchto pravidel se sráží známky.

To, že hodnocení vzhledu a estetického dojmu se nevyhnou ani sami rozhodčí, a že kromě zhodnocení technické kvality a jiných předem daných prvků se jedná do určité míry vždy o hodnocení subjektivní, potvrzuje i rozhodnutí české gymnastické federace před několika lety, že moderní gymnastky musí soutěžit v jednotných dresech v národních barvách bez dalšího zdobení, které budou v dostatečném množství k zapůjčení. Končí tím dřívější výrazně sociálně nespravedlivá praxe, kdy atraktivita dresu (u těch nejatraktivnějších se jednalo o profesionální návrhářství, bohaté zdobení atd.) byla do velké míry závislá na finančních možnostech rodin mladých gymnastek. Spolu s náčiním mohla celková investice dosahovat až sto tisíc korun a většina závodnic si ji nemohla dovolit.

Irské panenky

Trendy v pojetí tanečních úborů, účesů a celkového vzhledu se mění s módou, v tanečním sportu je ale také ovlivňují stereotypní, idealizované či ikonizované představy o vzhledu žen a mužů. Příkladem jsou irské tance, kde se na vrcholové soutěžní úrovni u dívek a žen očekává “panenkovská” vizáž zahrnující vše od vysokých kudrnatých paruk přes pestrobarevné šatičky s krátkou sukýnkou až po bílé punčošky. Součástí celkového dojmu je i výrazné líčení. Velmi připomíná kult tzv. living dolls nebo kontroverzní soutěže dětských miss, velmi populární například ve Velké Británii nebo USA.
Rozhodčí mají systém hodnocení, kdy vzhled může a nemusí být jeho součástí. Mezi outfity bývají velké rozdíly v propracovanosti a nákladnosti oděvu, účesu a doplňků (například čelenky ve vlasech). Výsledek je pak velmi subjektivní, navíc vysílá signál k samotným tanečnicím i publiku, jak má vypadat ideální tanečnice. Pokud se do této typizované představy nevejde, má menší šance uspět. U malých dívek podle některých psychologů a psycholožek je problém s tím, že pokud se v soutěži hodnotí jejich vzhled, může to poškodit jejich vztah ke svému tělu a sobě samým do budoucna, obzvlášť pokud nevyhrají.
Od určité taneční úrovně je v irských tancích i trend opáleného těla, tzn. používání samoopalovacích krémů v silném nánosu, vedoucím k sytě oranžovému zabarvení kůže. Na nižších úrovních musí mít tanečnice neprůhledné černé punčocháče a nohy ukazovat nesmí.

Zajímavé je, že celý tento stylizační trend navazuje na  tradici z konce 19. století, kdy reprezentoval irskou identitu v podobě konkrétních výšivek, emblémů, broží atd. Dnes jsou to už jen pestrobarevné módní kreace. Paruky se přidaly až v 80. letech 20. století a umělé opálení až v posledních dvaceti letech.

Děti se přece nelíčí

Líčení je velkým tématem i u ostatních zmíněných disciplín. Na přístupu k líčení (od jakého věku a jak moc) se mimo jiné dobře ukazuje postupné uvádění do genderových rolí – například u nezletilých gymnastek (kategorie senior u moderní gymnastiky začíná už v 16 letech, takže se to týká většiny), a také kulturní rozdíly. Emmě je sedm let a čerstvě začala závodit v moderní gymnastice.  “Trenérka radí líčit spíše jemně, ale například ukrajinské nebo ruské kolegyně jsou líčeny už v tomto věku mnohem výrazněji. Je to na úvaze každého rodiče, jakou intenzitu líčení zvolí,” popisuje svoje zkušenosti matka Emmy. Oficiální celosvětová pravidla pro závody v moderní gymnastice pro všechny věkové kategorie určují, že make-up má být lehký.

Taneční sport oproti tomu dětem do 13 let líčení zcela zakazuje, a to jak dívkám, tak chlapcům, ale praxe bývá jiná. Jedna dvanáctiletá soutěžící si na diskuzním fóru postěžovala na nerespektování pravidla nelíčení u jedné soupeřky a některé reakce byly zdrcující: “Pokud budeš udávat soupeře, tak zcela logickou reakcí bude to, že my soupeři budeme zase hledat chyby na tobě a budeme čekat na sebemenší zaváhání z tvé strany. Jinak řečeno, pokud ti někde polezou prsa z šatů nebo se ti následkem většího bříška posune sukně níž do oblasti, o níž se dá diskutovat jako o intimní zóně, počítej s tím, že to odborný dozor bude vědět ještě dřív, než ty vyjdeš ze šatny na parket.”

Faldíky pryč

Prostředí gymnastiky a tanečního sportu může být v tomto ohledu drsné. Tlak na perfektní postavu v těchto disciplínách se začíná objevovat u dívek přibližně mezi prvním a druhým stupněm ZŠ. To, jak štíhlé či přímo hubené musí dívky být, podléhá ale také trendům, podobně jako například v modelingu. Vrcholová moderní gymnastka Monika Míčková, která mimochodem vloni v pětadvaceti letech skončila kariéru s tím, že už přesluhuje, pro média uvedla, že trend vyloženě hubených dívek, z nichž mnoho trpělo anorexií, před pár lety skončil, zároveň popisuje osobní zkušenost s okolím a především rozhodčími, od nichž slýchala, že má zhubnout.

Podle matky sedmileté Emmy hubnutí v nižším dětském věku ještě téma není. “Nesetkala jsem se s přístupem trenérky ve smyslu musíš zhubnout a tak. V sedmi letech má dcera zatím holčičí tělo hubené, samá ruka, samá noha. To, že holky výživně a pořádně jedí, obědvají, je vnímáno ze strany trenérky jako pozitivní. Moje dcera se ještě ani sama nepozoruje, nezajímá ji její zadek a tak. V jejím oddílu si spíše dívky spolu hrají, necítí konkurenci, přestože vlastně soutěží každá individuálně.”

Mužský pohled závěrem

Gymnastika a taneční sport v otázce vzhledu a postavy stále měří ženám a mužům dvojím metrem. A nejde jen o subjektivitu oficiálního hodnocení výkonů. Tomu se pravděpodobně nelze vyhnout nikde, kde se hodnotí i estetika, jejíž vnímání prostě je do určité míry skupinově sdílené a do určité míry subjektivní. Nejde ani o prostou nespravedlnost vůči ženám a o to, že je to může různými způsoby poškozovat. Jde především o skutečnost, že hodnocení, ať oficiální či “kuloární”, je stále řízeno mužským (heteronormativním) pohledem. Nepřipouští, že by mužští soutěžící mohli být eroticky atraktivní, proto neurčuje v jejich oděvech limity pro odhalování. Nepřipouští, že by se mohli krášlit šperky, účesy či jakkoli jinak – ani zde neexistují pro muže pravidla. V neposlední řadě neurčuje tak přísně, jaké parametry má mít mužské tělo, takže to dostává mnohem větší volnost.

 

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.