Vyučená švadlena národního podniku Šumavan

27.11.2017  Praha  | 

Galerie hlavního města Prahy představuje práce české umělkyně užívající provokativní pseudonym Sráč Sam. Její tvorba je založena na aktivní kritice nefunkčních/neproduktivních institucionálních rámců a nabývá rozmanitých podob od architektonických realizací přes objektovou, textilní, malířskou či filmovou tvorbu po sociálně angažované performativní projekty.
 

Více

Venušiny dny 2018 - Festival umění o ženách, od žen a pro ženy

7.3.2018  Praha  | 

Třetí ročník festivalu věnovaného umění o ženách, od žen, s ženami i proti nim. Venuše opět otvírá své lůno. A protože jde o třetí ročník, můžete se těšit na tři premiéry a tři zahraniční hosty.

 

Více

Ženy na Hrad! / Prague Women’s March

8.3.2018  Praha  | 

Loni v lednu se Pochodu žen na Washington účastnilo více než milion lidí. Protestovali proti nastupujícímu režimu Donalda Trumpa, a slibovali hájit práva žen, migrantů, dělníků, nemocných, LGBTQ lidí i menšin, chránit zdraví planety, ohrožené změnami klimatu a vymíráním druhů a bránit základní lidská práva. Také my se letos chceme připojit k hlasům milionů lidí, kteří se po celém světě staví proti vzestupu bezohledné politiky nenávisti.

 

Více
feminismus.czČlánky › Vlády nikdo nenutí k podpisu mezinárodních smluv, my jim jejich závazky jenom připomínáme

Vlády nikdo nenutí k podpisu mezinárodních smluv, my jim jejich závazky jenom připomínáme

Vlády nikdo nenutí k podpisu mezinárodních smluv, my jim jejich závazky jenom připomínáme
Equality Now je mezinárodní organizace, která si klade za cíl ukončit násilí a diskriminaci žen ve světě. Kanceláře má v New Yorku, Londýně a Nairobi, zastoupeni jsou ale i v Jordánsku. Organizace se zaměřuje převážně na legislativu, snaží se změnit zákony, které jsou diskriminační, nebo zajistit vymahatelnost zákona tam, kde již existuje. V Equality Now jsem strávila tři měsíce na stáži díky Fulbright-Masarykovu stipendiu. O tom, jakým způsobem organizace funguje a čeho všeho (a není toho málo) dosáhla, jsem si povídala s Antonií Krirkland, která vede skupinu „discrimination in law“ – diskriminace v právu.

Equality Now je mezinárodní organizace, která si klade za cíl ukončit násilí a diskriminaci žen ve světě. Kanceláře má v New Yorku, Londýně a Nairobi, zastoupeni jsou ale i v Jordánsku. Organizace se zaměřuje převážně na legislativu, snaží se změnit zákony, které jsou diskriminační, nebo zajistit vymahatelnost zákona tam, kde již existuje. V Equality Now jsem strávila tři měsíce na stáži díky Fulbright-Masarykovu stipendiu. O tom, jakým způsobem organizace funguje a čeho všeho (a není toho málo) dosáhla, jsem si povídala s Antonií Krirkland, která vede skupinu „discrimination in law“ – diskriminace v právu.

Mohla byste, prosím, krátce představit organizaci Equality Now, jaké jsou hlavní cíle a aktivity k jejich dosažení?

Loni jsme oslavili dvacáté narozeniny a za tuto dobu naší existence se snažíme odstranit všechny formy násilí na ženách a dívkách. Naše vize je, že jednoho dne budou mít ženy stejné podmínky a budou se těšit ze stejných práv jako muži. Zaměřujeme se na právo, ať už se jedná o sjednání dobrých právních podmínek pro ženy a dívky v soudních případech nebo o prosazení nediskriminačních zákonů či zajištění vymahatelnosti existujících právních opatření.

Soustředíme se na tyto čtyři oblasti: ženská obřízka, obchodování se ženami, sexuální násilí a diskriminace v právu. Ve výsledku se ale všechny naše aktivity vždy opírají o mezinárodní právo. Snažíme se přesvědčit vlády států, aby dostály svým závazkům vyplývajícím z mezinárodního práva, ke kterému se přihlásily. Důležité je např. jak se mezinárodní právo promítá do práva národního. Obvykle se snažíme navrhovat nediskriminující zákony, změnit ty diskriminující nebo prosazovat ty již existující. Při naší práci vždy spolupracujeme s místními skupinami - grass-roots organizacemi. Například v Jordánsku probíhá velmi aktivní kampaň propagující stejná občanská práva pro ženy a muže. V případě takovéto spolupráce je naším úkolem vnést problém na mezinárodní scénu a vyzvat naše členky a členy, aby zasílali emaily a dopisy ať už přímo představitelům národních států nebo OSN a naléhali na ně, aby učinili potřebná opatření.

Jak funguje pracovní skupina k diskriminaci v právu? Můžete ukázat nějaké příklady?

Prvních několik let jsme se zaměřili převážně na kampaň připomínající výročí přijetí Pekingské akční platformy z roku 1995, která zavazuje všechny státy odstranit sexuálně diskriminační zákony. Domníváme se, že je to minimum, které by všechny vlády měly udělat, chtějí-li dokázat, že to s ženskými právy myslí vážně. Každých pět let vydáváme zprávu obsahující vzorek diskriminačních zákonů z celého světa. Zpráva je psaná laicky, aby si mohl každý přečíst, jakým způsobem čelí ženy diskriminaci, ať už proto, že nesmějí řídit auto nebo třeba mají odlišná vlastnická práva než muži.

Upozorňujeme na nejrůznější aspekty života žen a vybíráme zákony z celého světa, které se těchto aspektů dotýkají. To je forma diskriminace de jure, o jejíž vymýcení usilujeme, a pak je tu samozřejmě diskriminace v praxi, kdy ženy nemohou plně využívat existence dobrých zákonů, nebo tyto zákony nejsou správně naplňovány. Navzdory zaznamenanému pokroku (více než polovina zákonů z naší zprávy byla zrušena nebo pozměněna) je před námi ještě velký kus cesty. Začali jsme s diskriminací de jure, ale v OSN nově působí i skupina zaměřená na diskriminaci de facto a i s touto skupinou spolupracujeme.

Jakým způsobem vyhledáváte případy diskriminace v praxi? U místních organizací?

Ano, vždy spolupracujeme s místními organizacemi a cokoliv prosazujeme, musí nejdříve získat jejich souhlas. Většinou se na nás obracejí samy, ale někdy se stává, že se my dočteme o nějakém problému a máme pocit, že se jím jiné mezinárodní organizace dostatečně nezabývaly. V případě, že máme v debatě o tomto problému co říci a máme pocit, že můžeme něco změnit, vyhledáme organizace působící v terénu a zjistíme, zda je naše pomoc v jejich zájmu. Přestože jsme globální organizace, která spolupracuje s místními skupinami, jsou tací, kteří nás vnímají jako organizaci západní, která mluví do něčeho, do čeho nemá. I proto se domnívám, že je mezinárodní právo velmi důležité, protože vlády nikdo nenutí k podpisu mezinárodních smluv (OSN, atd.), jakmile je však jednou podepíší, měly by se jimi skutečně řídit. My jim jejich závazky, ochranu a podporu práv dívek a žen pouze připomínáme.

Zmínila jste práci s institucemi OSN: vím, že intenzivně spolupracujete s několika agenturami OSN (výborem CEDAW, UN Women, s Úřadem komisaře pro lidská práva). Jak důležité jsou tyto instituce pro organizaci Equality Now?

Práci s OSN považuji za významnou a za jednu ze základních strategií naší organizace. Velkou částí naší práce je posílat podněty do OSN a upozorňovat je na problémy, o kterých se mohou zmínit při jednání s vládami. Podívejme se například na výbor CEDAW: jednají-li s vládou, na kterou my v danou chvíli upíráme svoji pozornost a kde spolupracujeme s našimi partnery, můžeme výboru představit problém, na který chceme, aby se tento výbor zeptal. A jelikož máme kancelář v New Yorku a někdy i blíže Ženevě, můžeme se s výbory OSN osobně setkávat, učinit ústní prohlášení přímo na místě nebo zodpovědět jejich dotazy. Je to důležitá součást naší práce.

Považujete váš tlak na instituce OSN za úspěšný?

V těchto otázkách se obvykle projeví změny až po určitém čase, ale například v minulém roce byl Jemen pozván před výbor pro lidská práva. Ve spolupráci s různými skupinami, např. Svazem jemenských žen (Yemen Women’s Union) a dvěma dalšími organizacemi z Jemenu, jsme vytvořili písemnou zprávu pro výbor, ve které jsme informovali o skutečnosti, že při sňatku v Jemenu neexistuje spodní věková hranice pro ženy, a přiložili jsme i příklady toho, co tento fakt působí mladým dívkám. Jelikož setkání probíhalo zde v New Yorku, tuto zprávu jsme ústně přednesli výboru přímo před jeho jednáním se zástupci vlády. Nakonec jsme mohli zůstat i na samotné setkání s vládou a byli jsme tedy svědky toho, jak se zástupci OSN ptají na problém, na který jsme je upozornili, i na další otázky spojené s rovnými právy. To považujeme za pozitivum, navíc za čtyři roky se Jemen musí vrátit a odpovídat na otázky typu: „Co jste s problémem udělali? Doporučili jsme vám zavést spodní věkovou hranici pro sňatek dívek, jaký jste udělali pokrok?“ Vytváření tlaku je tedy nesmírně důležité.

Působíme ale i prostřednictvím naší sítě Women´s Action Network, která doporučuje lidem obracet se na vlády přímo. (Aktuální výzvy naleznete na http://www.equalitynow.org.) Ovšem dopad, který můžeme způsobit prostřednictvím OSN, je větší: například je možno podávat stížnosti k výboru OSN pro postavení žen. Pokud ho informujeme o problému, kterému se aktuálně věnujeme, výbor může tuto zprávu předat přímo misi OSN působící v dané zemi a stížnost konkrétní vládě tak přichází přímo od OSN. Taková stížnost má mnohem větší váhu, než kdyby pocházela od nás.

Můžete zmínit některé vaše hlavní úspěchy?

Myslím, že za pár let naší existence jsme zaznamenali poměrně dost úspěchů v různých oblastech. Například v otázkách rozvoje mezinárodního a regionálního práva jsme téměř deset let úzce spolupracovali s celou řadou skupin v Africe na přijetí protokolu o ženských právech v Africe v rámci Africké unie a nakonec jsme uspěli. Tato smlouva je pro region skutečně průlomová! Je to první smlouva, která stanoví, že ženská obřízka by měla být zakázána všemi vládami, a její úprava práv souvisejících s reprodukcí je také poměrně dobrá. Máme z ní velkou radost. Od chvíle jejího přijetí usiluje naše kancelář v Africe působící v rámci sítě SOAWR (Solidarita s právy afrických žen) o to, aby přesvědčila vlády k podpisu smlouvy, a o to, aby smlouvu znali místní právníci a právničky a dokázali ji aplikovat na existující případy.

V otázkách obchodování s lidmi se nám zhruba před deseti lety podařilo prosadit v USA první legislativu, která na Havaji staví obchodování s lidmi mimo zákon. Ve spolupráci se státem New York a jeho koalicí proti obchodování s lidmi se snažíme vytvořit ideální funkční model, jehož by poté mohly využívat i další státy, a který je zaměřen především na poptávku a na zvyšování postihů za nákup sexu.

V otázce ženské obřízky jsme se zase v posledních letech angažovali v několika případech. Například před dvěma lety jsme se ve spolupráci s partnerskou organizací v regionu Masaai v Keni velmi intenzivně zabývali případem dívky, která zemřela na následky obřízky, a postarali jsme se o to, aby jak vykonavatel obřízky, tak i dívčin otec, který ji požadoval, byli potrestáni.

To je skvělé, gratuluji! Co byste poradila nevládním organizacím v České republice, které chtějí na mezinárodním poli bojovat s diskriminací namířenou proti ženám, nebo které chtějí využívat mezinárodních nástrojů?

Myslím, že nevládní organizace v České republice mohou udělat několik věcí, například navázat kontakt s Equality Now nebo jinými mezinárodními organizacemi, podle toho, jakému problému se věnují a mají-li zájem vyvíjet tlak ze strany skupin a jednotlivců z celého světa. Naše organizace především podporuje práci místních skupin zabývajících se právy dívek a žen.

Dále, v případě, že organizace v České republice vědí, že jejich země je předvolána před některý z výborů OSN v souvislosti s problémem, kterým se zabývají, doporučuji jim, aby učinily prohlášení u OSN a zkontrolovaly tvrzení své vlády, její zprávu (všechny veřejné dokumenty jsou k nahlédnutí na stránkách OSN v sekci Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva). Dostupné dokumenty by měly důkladně pročíst a vyjádřit se ve smyslu: „Vláda tvrdí, že dělá tohle, ale my fungujeme v terénu a víme, že situace ve skutečnosti vypadá takto.“ A jakmile pak dojde na setkání vlády a výboru, zaměřit se na závěry, které z tohoto setkání vzniknou, a využít je při vytváření tlaku na vládu. „Toto jsou požadavky výboru OSN, řídíte se jimi?“ Zajistit, aby se o problému dozvědělo co nejvíce lidí, ať již prostřednictvím médií či zasíláním dopisů vládě.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.