Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Trochu feminismu do té patriarchální odvety, pánové!

Trochu feminismu do té patriarchální odvety, pánové!

21. listopad 2001  | Bohdana Rambousková
Dosud publikované názory na události spojené s útokem na USA napsali muži...
Rozhodla jsem se napsat svůj vlastní komentář k událostem spojeným s „útokem na Ameriku“. Ne proto, že by dosud zveřejněná publicistika ani trochu nevystihla můj vlastní názor, ale prostě proto, že autory všech těch textů jsou muži. Snaží se v nich interpretovat svět a tuto interpretaci nám nabízejí jako obecně platnou. Málokdo si uvědomuje, jak silné je v oněch textech mužské hledisko a jak odlišné je někdy od pohledu ženského. A tak tu v době, kdy už jsou všichni zprávami o dění v Afghánistánu otráveni, vzdávám své marné čekání na „ženský“ komentář a píšu ho sama. Vždyť jsem diskusí na ono téma strávila nemálo večerů.

V americkém Národním výboru pro bezpečnost sedí jediná žena. A její myšlení musí být řádně zformováno tím „správným“ směrem, když se dostala do tak významného orgánu. Žádnou odbornici na bezpečnostní otázky, která by užití síly považovala za naprosto krajní prostředek a jejíž prioritou by byl respekt k lidskému soužití, by si americký establishment do svých řad nepustil. Stejně jako by si tam nepustil žádného odborníka s tak „ženskými“ prioritami, jako je sebereflexe, mezikulturní dialog a další liberální ekonomií zavržené způsoby uvažování. Takže o budoucnosti světa rozhodl tým rodových stařešinů – a na jeho podporu mluví většina severoamerických a evropských médií, solidárně ignorujících zprávy o protestech proti útoku na Afghánistán, které probíhají jak v Evropě, tak přímo uvnitř USA. (Na tom, co hlásají média kdesi v jižní Americe či Asii, vůbec nesejde.)

Kdyby v národním bezpečnostním výboru sedělo více žen, asi by Amerika nebyla tolik spěchala s proklamacemi o vyhlášení války. Snad by si nechala víc dní na zamyšlení, proč se stalo, co se stalo. Neboť chce-li někdo v dnešní době upozornit na nějaký problém, musí zvolit vhodnou „marketingovou“ strategii. Zablokovat provoz v centru města, přerušit výuku, veřejně spálit novinářský průkaz, napálit letadlem do mrakodrapu. Amerika místo sebereflexe začala plánovat odvetu. Nikoho v Bílém domě ani nenapadlo, zda samotný útok na WTC nebyl vlastně odvetou za něco, co USA již delší dobu provádí v asijské oblasti…

Ono samotné vyhlášení války „terorismu“ je z hlediska PR výbornou formulací, protože nikdo přesně neví, co znamená, a tudíž ji lze vztáhnout na všechno. A zamyslel se vůbec někdo nad tím, jak velkou část ze všech teroristů světa tvoří ženy??

Mám takový pocit, že se tu v těchto dnech jedná o boj západního patriarchátu proti patriarchátu islámskému (protože v jádru jde o boj kultur a náboženství, ať USA shodí chudým Afgháncům na hlavu sebevětší množství potravinových balíků – vždyť i ty shazuje na podporu veřejného mínění, a nikoli ze zájmu o afghánské obyvatele; kdyby v dané oblasti nebyla ropa, už by se tam možná vznášel atomový hřib). My ženy bychom tu klidně mohly sbalit děti a staré lidi, o něž stejně pečujeme zase jenom my, a prostě odletět na jinou planetu. (A snad by si toho teď ani nikdo nevšiml).

Ale koneckonců, 1. světová válka ve svých důsledcích přinesla ženám volební právo, a po 2. světové válce ženy výrazně pronikly do pracovní sféry. Takže třeba také Bushova odveta přinese ženám nějaký pozitivní posun v sociálním statutu, alespoň těm schovaným za závoji a burkami. A pokud vojenské akce v afghánských horách skončí fiaskem, mohla by Condoleezza Rice přijít o svou osamocenost v mužských řadách Národního výboru pro bezpečnost.

Bohdana Rambousková, flashnews.cz
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.