Feministická avantgarda

12.12.2018  Jihomoravský kraj  | 

Skupinová mezinárodní výstava Feministická avantgarda představí mimořádná díla umělkyň, tvořících v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století na feministické téma. Práce na emancipační témata ze soukromé rakouské sbírky SAMMLUNG VERBUND pocházejí od světově významných umělkyň.

Více

We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Konference "Break The Silence"

22.2.2019  Praha  | 

Spolek Common Law Society ve spolupráci s proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s., Vás srdečně zve na konferenci a následný mini moot court k tématu sexuálního násilí, s názvem BREAK THE SILENCE, konanou 22. února 2019.

Více
feminismus.czČlánky › Trochu feminismu do té patriarchální odvety, pánové!

Trochu feminismu do té patriarchální odvety, pánové!

21. listopad 2001  | Bohdana Rambousková
Dosud publikované názory na události spojené s útokem na USA napsali muži...
Rozhodla jsem se napsat svůj vlastní komentář k událostem spojeným s „útokem na Ameriku“. Ne proto, že by dosud zveřejněná publicistika ani trochu nevystihla můj vlastní názor, ale prostě proto, že autory všech těch textů jsou muži. Snaží se v nich interpretovat svět a tuto interpretaci nám nabízejí jako obecně platnou. Málokdo si uvědomuje, jak silné je v oněch textech mužské hledisko a jak odlišné je někdy od pohledu ženského. A tak tu v době, kdy už jsou všichni zprávami o dění v Afghánistánu otráveni, vzdávám své marné čekání na „ženský“ komentář a píšu ho sama. Vždyť jsem diskusí na ono téma strávila nemálo večerů.

V americkém Národním výboru pro bezpečnost sedí jediná žena. A její myšlení musí být řádně zformováno tím „správným“ směrem, když se dostala do tak významného orgánu. Žádnou odbornici na bezpečnostní otázky, která by užití síly považovala za naprosto krajní prostředek a jejíž prioritou by byl respekt k lidskému soužití, by si americký establishment do svých řad nepustil. Stejně jako by si tam nepustil žádného odborníka s tak „ženskými“ prioritami, jako je sebereflexe, mezikulturní dialog a další liberální ekonomií zavržené způsoby uvažování. Takže o budoucnosti světa rozhodl tým rodových stařešinů – a na jeho podporu mluví většina severoamerických a evropských médií, solidárně ignorujících zprávy o protestech proti útoku na Afghánistán, které probíhají jak v Evropě, tak přímo uvnitř USA. (Na tom, co hlásají média kdesi v jižní Americe či Asii, vůbec nesejde.)

Kdyby v národním bezpečnostním výboru sedělo více žen, asi by Amerika nebyla tolik spěchala s proklamacemi o vyhlášení války. Snad by si nechala víc dní na zamyšlení, proč se stalo, co se stalo. Neboť chce-li někdo v dnešní době upozornit na nějaký problém, musí zvolit vhodnou „marketingovou“ strategii. Zablokovat provoz v centru města, přerušit výuku, veřejně spálit novinářský průkaz, napálit letadlem do mrakodrapu. Amerika místo sebereflexe začala plánovat odvetu. Nikoho v Bílém domě ani nenapadlo, zda samotný útok na WTC nebyl vlastně odvetou za něco, co USA již delší dobu provádí v asijské oblasti…

Ono samotné vyhlášení války „terorismu“ je z hlediska PR výbornou formulací, protože nikdo přesně neví, co znamená, a tudíž ji lze vztáhnout na všechno. A zamyslel se vůbec někdo nad tím, jak velkou část ze všech teroristů světa tvoří ženy??

Mám takový pocit, že se tu v těchto dnech jedná o boj západního patriarchátu proti patriarchátu islámskému (protože v jádru jde o boj kultur a náboženství, ať USA shodí chudým Afgháncům na hlavu sebevětší množství potravinových balíků – vždyť i ty shazuje na podporu veřejného mínění, a nikoli ze zájmu o afghánské obyvatele; kdyby v dané oblasti nebyla ropa, už by se tam možná vznášel atomový hřib). My ženy bychom tu klidně mohly sbalit děti a staré lidi, o něž stejně pečujeme zase jenom my, a prostě odletět na jinou planetu. (A snad by si toho teď ani nikdo nevšiml).

Ale koneckonců, 1. světová válka ve svých důsledcích přinesla ženám volební právo, a po 2. světové válce ženy výrazně pronikly do pracovní sféry. Takže třeba také Bushova odveta přinese ženám nějaký pozitivní posun v sociálním statutu, alespoň těm schovaným za závoji a burkami. A pokud vojenské akce v afghánských horách skončí fiaskem, mohla by Condoleezza Rice přijít o svou osamocenost v mužských řadách Národního výboru pro bezpečnost.

Bohdana Rambousková, flashnews.cz
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.