Ivana Šáteková: Každodenní sexismus / Everyday Sexism

27.3.2019  Praha  | 

Výstava zaměřená na genderové stereotypy zobrazuje běžné situace, se kterými se ženy v naší společnosti musejí potýkat. Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava slovenské autorky Ivany Šátekové odkrývá sexismus a manipulaci ukrytou v takových výrocích. Výstava je pořádána ve spolupráci s organizací Nesehnutí.

Více

Istanbul Convention as a Hostage of Populism

27.3.2019  Praha  | 

The Istanbul Convention is a significant international treaty preventing violence against women and domestic violence which was already ratified by 33 European countries. The Czech Republic is one of the last countries in Europe delaying its ratification along with some other countries notably Russia, Hungary, Slovakia and Bulgaria. The aim of our discussion is to analyze problems connected with the ratification of the Istanbul Convention in the context of raising populism in Central Europe which is, among others, demonstrated by rising adverse attitude of local political representatives towards international human rights law. Only thirty years after the Velvet Revolution, the Czech Republic is distancing itself from its Western partners and taking a risky path towards a new isolationism.

Více

Equal Pay Day 2019

29.3.2019  Praha  | 
Equal Pay Day ≈ Den rovnosti platů, je symbolický den věnovaný zvyšování povědomí o rozdílech v odměňování žen a mužů.  V ČR na to již 10 let upozorňuje Business & Professional Women CR pomocí 2denní události přinášející trendy a inspiraci mimořádných hostů, včetně zahraničních. Tradiční témata ukazují v netradičním světle, odborně, ale přesto srozumitelně. Páteční konference s tématem FIREMNÍ KULTURA V ČASE ZMĚN HODNOT a sobotní Mentoring day u kulatých stolů.   
Více
feminismus.czČlánky › Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření
Čím více se zaměřujeme na nutnost poskytování vysoce kvalitní péče, tím více se také i ve veřejném diskurzu musíme zaměřovat na ty, kteří a které tuto péči mají poskytovat. Obecně se zdůrazňují nejen kvality pečujících, ale také nároky, které by na ně měly být kladeny: vzdělání a odbornost, schopnost empatie, schopnost rychlého rozhodování, zodpovědnost, bezúhonnost, flexibilita a tak dále. Kvalitně a profesionálně poskytovat péči však není jen tak jednoduché.

Čím více se zaměřujeme na nutnost poskytování vysoce kvalitní péče, tím více se také i ve veřejném diskurzu musíme zaměřovat na ty, kteří a které tuto péči mají poskytovat. Obecně se zdůrazňují nejen kvality pečujících, ale také nároky, které by na ně měly být kladeny: vzdělání a odbornost, schopnost empatie, schopnost rychlého rozhodování, zodpovědnost, bezúhonnost, flexibilita a tak dále. Kvalitně a profesionálně poskytovat péči však není jen tak jednoduché.

Kvalita péče a syndrom vyhoření

Nároky na pomáhající profese, na ty, kteří pracují v přímém kontaktu s lidmi, na ty, o kterých se domníváme, že jejich práce má být posláním, jsou často velmi vysoké. Vysoko si stanovuje laťku jak poskytovatel takovýchto služeb, tak veřejnost, která z těchto služeb čerpá, ale často i sám pracovník či pracovnice, kteří chtějí svou práci dělat co možná nejlépe. O tom nejlépe svědčí i výroční konference Sociální platformy (Social Platform Annual Conference on Care), která se konala na téma péče v listopadu 2010 v Bruselu.

Pomáhající profese mohou a měly by energii dávat, částečně je jim ale i odebírána: pracovníci a pracovnice jsou přetíženi množstvím lidí, o něž pečují, jsou unaveni, nemají-li pro svou práci dobré podmínky, vyčerpává je soucit, mnohdy nejsou pro náročný kontakt s klienty dobře vycvičení. Je-li dlouhodobě energetická bilance záporná, dostane se tělo do stresu a toto vše může vést až k syndromu vyhoření (např. Kopřiva).

O syndromu vyhoření se začalo mluvit v 80. letech. Toto slovní spojení vychází z anglického originálu burn-out syndrome. Anglické sloveso „to burn“ znamená hořet, ve spojení „burn out“ pak dohořet, vyhořet, vyhasnout. Metaforicky se jedná o to, že původní silně hořící oheň, symbolizující vysokou motivaci, zájem, aktivitu a nasazení, přechází u člověka stiženého příznaky syndromu vyhoření do dohořívání a vyhaslosti: kde nic není, nemá již dál co hořet.

K jeho hlavním projevům patří deprese, lhostejnost, cynismus, stažení se z kontaktu, nižší sebedůvěra, somatizace problému: únik do nemocí, tělesné potíže; nechuť práce a její vykonávání ve snížené kvalitě apod. Vždy je ale přítomna otázka smyslu práce – nejde jen o pouhou únavu, stres, ale i o ztrátu ideálů.

Genderová dimenze syndromu vyhoření

Názory na rozdíl výskytu vyhoření u žen a u mužů nejsou jednotné: zvláště v publikacích z první vlny výzkumů se setkáváme s názorem, že výskyt syndromu vyhoření je častější u žen (někdy je udáván dokonce až dvojnásobně vyšší). V dalších studiích se však objevují i vyrovnanější výsledky. Jak uvádějí různí odborníci a odbornice (např. Kebza, Šolcová), je možné tyto nesrovnalosti alespoň částečně připisovat i demografickým parametrům populačních vzorků: převážná většina pečujících jsou ženy a to i vzhledem k horizontální segregaci práce. Řada výzkumů byla totiž prováděna na typicky feminizovaných profesních skupinách, jako jsou zdravotní sestry, učitelky, lékařky apod. a tudíž i výsledky syndromu vyhoření tuto skutečnost musí nutně odrážet.

Pravdou navíc je, že ženy čelí několikanásobnému zatíženi (double burden): je na nich starost o domácnost, výchovu dětí a zaměstnání. Jsou více ohroženy opomíjením vlastních duchovních, duševních a tělesných potřeb ve prospěch celku. „Podstatnou roli v tom hraje také tradiční rozdělení rolí – žena drží rodinu pohromadě. Někdy to dojde tak daleko, že si člověk připadá, jako by ani neexistoval, je vyhaslý, vyhořelý.“ (Kallwass 2007: 57).

Syndrom vyhoření mimo pečující profese

Ačkoliv mnozí autoři a autorky vztahují syndrom vyhoření pouze do sféry práce v pečujících zaměstnáních, případně v širším rozsahu práce s lidmi (např. Kebza, Šolcová, Kopřiva a další), Angelika Kallwass tímto uvádí syndrom vyhoření i do dalších sfér: práce a společnosti (ve spojitosti s mobbingem, stresem, nevytížeností, přetížeností a strachem o místo) a do oblasti rodiny a partnerských vztahů (včetně péče o závislého člena rodiny, ale i genderových rolí).

Navrhuje tedy, abychom si tohoto termínu a hlavně jeho obsahu byli vědomi a vědomé a účinně mu předcházeli. Prevence skrze zlepšování podmínek, ohodnocení a ocenění je v možnostech každého z nás.

Literatura:

Horská, Bohuslava (2010): Syndrom vyhoření. Kurz pro pracovníky sociálních služeb. http://www.dchbrno.charita.cz/f/File/Vzdelavani/syndromvyhoreni.pdf

Kallwass, Angelika (2007): Syndrom vyhoření v práci a osobním životě. Praha: Portál.

Kebza, Vladimír a Iva Šolcová (2003): Syndrom vyhoření. Státní zdravotní ústav, Praha.

Kopřiva Karel (1997): Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.