Gender Mainstreaming in Public Participation

29.11.2017  Praha  | 

Odborný seminář je určen především pro architekty/ky a další odborníky/ce zabývající se plánováním veřejných prostor či participačními procesy. Cílem je představit koncept gender mainstreamingu, ukázat jeho praktické využití a seznámit účastníky/ce s metodikou, jak genderově senzitivní plánování a participační procesy aplikovat v praxi a ve vlastních projektech.

 

Více

Mezinárodní den proti násilí na ženách

30.11.2017  Praha  | 

Zástupci České ženské lobby, sítě 32 organizací podporujících práva žen v České republice a člena Evropské ženské lobby, budou diskutovat o různých formách násilí, jeho prevenci a důsledcích a o významu Istanbulské úmluvy.

 

Více
feminismus.czČlánky › Soutěž Úřad roku „Půl na půl“ – respekt k rovným příležitostem (Vyhodnocení efektivity prosazování rovnosti žen a mužů na úřadech samosprávy od roku 2007 do roku 2012 na základě soutěžních dotazníků)

Soutěž Úřad roku „Půl na půl“ – respekt k rovným příležitostem (Vyhodnocení efektivity prosazování rovnosti žen a mužů na úřadech samosprávy od roku 2007 do roku 2012 na základě soutěžních dotazníků)

Soutěž Úřad roku „Půl na půl“ – respekt k rovným příležitostem (Vyhodnocení efektivity prosazování rovnosti žen a mužů na úřadech samosprávy od roku 2007 do roku 2012 na základě soutěžních dotazníků)
Soutěže se od roku 2007 zúčastňuje v průměru okolo 80 úřadů samosprávy. Nejsoutěživější jsou bezesporu krajské úřady, kterým na prvních místech opravdu záleží a které jsou ve veřejné správě při prosazování rovnosti žen a mužů velmi aktivní. Zúčastňují se pravidelně všechny krajské úřady, kromě Olomouckého kraje. Velmi činné jsou také obce III. typu – to jsou většinou velká města nebo městské části velkých měst, a lze říci, že se přibližně ¾ z nich účastní opakovaně. I v kategorii obcí II. typu najdeme stálice soutěže, zatímco obce I. typu (to jsou ty nejmenší) se střídají a jen málo z nich svou účast opakuje.

Soutěže se od roku 2007 zúčastňuje v průměru okolo 80 úřadů samosprávy. Nejsoutěživější jsou bezesporu krajské úřady, kterým na prvních místech opravdu záleží a které jsou ve veřejné správě při prosazování rovnosti žen a mužů velmi aktivní. Zúčastňují se pravidelně všechny krajské úřady, kromě Olomouckého kraje. Velmi činné jsou také obce III. typu – to jsou většinou velká města nebo městské části velkých měst, a lze říci, že se přibližně ¾ z nich účastní opakovaně. I v kategorii obcí II. typu najdeme stálice soutěže, zatímco obce I. typu (to jsou ty nejmenší) se střídají a jen málo z nich svou účast opakuje.

Vzhledem k rozmanitosti opatření a efektivitě jejich dopadu ze strany obcí III. typu a krajských úřadů, bude toto vyhodnocení věnováno právě těmto úřadům. U krajských úřadů se soustředím především na to, co dělají pro své zaměstnance a zaměstnankyně v oblasti genderu a slaďování pracovního a osobního života, protože tam, podle mého názoru, dochází k největšímu pokroku a lze konstatovat, že české krajské úřady dosáhly evropských standardů. U obcí III. typu se naopak chci soustředit na oblast „veřejnou“ tedy na to, jestli a jak se úřady zabývají demografickou situací a následným dostatkem zařízení péče pro děti, zda mají řešení pro situace rodičů samoživitelů a samoživitelek, kolik procent rozpočtu věnují volnočasovým aktivitám dětí a obecně, jak prosazují rovnost žen a mužů v sociální oblasti. Ráda bych také připomněla, že soutěž Úřad roku „Půl na půl“ – respekt k rovným příležitostem je jedinou platformou úřadů samosprávy pro genderovou problematiku a organizuje ji Ministerstvo vnitra ČR spolu s Gender Studies, o.p.s.

V roce 2012 zvítězily v soutěži tyto úřady:

Kategorie obcí I. typu

1. Obec Telnice (20 bodů)

2. Obec Býšť (13 bodů)

3. Obec Mladý Smolivec (9 bodů)

Kategorie obcí II. typu

1. Městský úřad Studénka (45 bodů)

2. Městský úřad Jílové u Prahy (38 bodů)

3. Městský úřad Kdyně (24 bodů)

Kategorie obcí III. typu

1. Úřad městské části Praha 18 (76 bodů)

2. Magistrát města Mostu (67 bodů)

3. Magistrát města Brna (52 bodů)

Kategorie krajských úřadů:

1. Krajský úřad Kraje Vysočina (104 bodů)

2. Krajský úřad Jihomoravského kraje (68,5 bodů)

3. Magistrát hl. m. Prahy (66 bodů)

Krajské úřady a prosazování rovnosti uvnitř úřadů

Ženy v rozhodovacích funkcích na krajských úřadech

Počet žen v rozhodovacích funkcích na krajských úřadech se od roku 2007 – 2012 postupně zvyšoval, především na těch úřadech, které se umístily na prvních místech v soutěži. Na krajských úřadech krajů Vysočina a Karlovarského se od roku 2008 zvýšil počet žen na úrovni ředitelek odborů o celých 20 %, na MHMP o 15 % a na krajském úřadě Jihomoravského kraje se podstatně nezvýšil, ale zůstal na již tak vysokých hodnotách cca 50 %. Počet žen na pozici ředitelky odboru se ale podstatně od roku 2008 zvýšil i u těch úřadů, které se umísťují v prostřední části soutěže, např. ve Středočeském kraji o 20%, v Královéhradeckém z 0,5 % na 21 % (!), v Pardubickém z 18 % na 27 % a v Moravskoslezském z 3,6 % na 16 %. U úřadů, které se klasifikují obvykle až ke konci žebříčku, došlo také k navýšení počtu žen na pozici ředitelky odboru s tím, že původní podíl žen byl minimální. Například na krajském úřadu Jihočeského kraje se z 3% ředitelek odborů zvýšilo jejich zastoupení na cca 13 %, v Ústeckém kraji o 10 % na 47,6 %, ve Zlínském kraji z 25 % na 37,5 %. Pouze na krajském úřadu Plzeňského kraje klesl počet žen na pozici ředitelky odboru ze 41 % na 15 % a v Libereckém kraji o 4 %.

U krajských úřadů je tedy patrná tendence ke zvyšování zastoupení žen ve vedoucích funkcích, přitom ale je třeba si uvědomit, že nárůst u úřadů, které se umísťují na prvních místech, bývá dán z velké části cílenou snahou vyrovnávat zastoupení žen a mužů, zatímco jinde se může jednat o nárůst nahodilý. Nepochopitelný je pak značný pokles zastoupení žen ve vedoucích funkcích krajského úřadu Plzeňského kraje, kde bylo možné předpokládat opačnou tendenci vzhledem k tomu, že hejtmankou byla žena. V roce 2012 se na 5 ze 13 krajských úřadů podíl žen na pozici ředitelky odboru pohybuje okolo 50 %.

Určitě by byla na místě hlubší analýza u krajských úřadů zaměřená na to, do jaké míry a jak krajské úřady ovlivňují zastoupení žen ve vedoucích pozicích a do jaké míry se jedná o „přirozenou“ tendenci, ale to bude téma do příštího zpravodaje věnovaného soutěži.

Rovnost žen a mužů a zákaz diskriminace ve vnitřních dokumentech krajských úřadů

Úřady, které se umísťují na prvních místech tabulky, mají obvykle zakotvenu rovnost žen a mužů a opatření proti diskriminaci ve vnitřních dokumentech úřadu, tj. v pracovním řádu, ve vnitřním platovém předpisu, v etickém kodexu a v nařízení ohledně výběrových řízení. Pouze dva úřady vydaly i zvláštní nařízení týkající se zákazu diskriminace a úpravy řešení případů diskriminace nebo šikany na pracovišti. Jedná se o MHMP a krajský úřad Středočeského kraje, zatímco kraj Vysočina zakotvil antidiskriminační klauzuli v několika dokumentech, ale samostatné nařízení nevydal.

Ještě v roce 2008 neměla většina krajských úřadů v soutěžních dotaznících vůbec vyplněná políčka s otázkou: „V jakých vnitřních dokumentech jsou zohledněny aspekty rovnosti žen a mužů“, zatímco v roce 2012 všechny krajské úřady mají uvedeny alespoň dva vnitřní dokumenty.

Je tedy evidentní, že otázka rovnosti žen a mužů je na krajských úřadech součástí personální strategie nebo se do takové strategie alespoň snaží odpovědná místa tuto otázku zapracovat. V této souvislosti je zajímavé se podívat také na to, kdo na krajských úřadech má rovnost žen a mužů na starosti a jakým způsobem ze své pozice politiku rovnosti žen a mužů ovlivňuje. Několik krajských úřadů přímo začlenilo problematiku rovnosti žen a mužů do popisu práce svých zaměstnanců či zaměstnankyň, vytvořilo tedy pracovní místo nebo část pracovního místa, které se jí věnuje. Jedná se o Vysočinu, kde se problematice věnuje ředitel krajského úřadu a tři pracovnice oddělení řízení lidských zdrojů, které tuto náplň mají obsaženu v pracovní náplni, MHMP, Jihomoravský kraj, Liberecký kraj, Středočeský kraj, Moravskoslezský kraj zřídily tuto pozici na odboru personálním, Karlovarský kraj na odboru sociálním, Královéhradecký kraj zřídil celý pracovní tým „Půl na půl“ a Zlínský kraj má tuto pozici v kanceláři hejtmana. V Pardubickém, Plzeňském, Ústeckém a Jihočeském kraji místo zřízeno není, i když se určení zaměstnanci a zaměstnankyně problematice věnují. K tomu je třeba podotknout, že až na několik výjimek, se lépe rovnost žen a mužů prosazuje na těch úřadech, kde jsou osoby zabývající se problematikou rovnosti žen a mužů ve vedoucích pozicích. Zajímavé také je, že mezi „slabší“ krajské úřady patří Moravskoslezský a Jihočeský, kde mají na starosti rovnost žen a mužů zaměstnanci muži.

Tabulka č.1 - obsahuje odpovědi na otázky, je-li na úřadě zřízena pracovní pozice pro rovnost s jasně definovanou pracovní náplní, přijal-li úřad vnitřní antidiskriminační opatření, jsou-li rovné příležitosti zmíněny v pracovním řádu, vnitřním platovém předpisu, etickém kodexu, nařízení k výběrovým řízením a jiných (kterých) vnitřních dokumentech úřadu.

Rovnost žen a mužů ve strategiích krajů

V dotazníku tato otázka zní: „Zohledňuje obec/kraj rovné příležitosti žen a mužů v následujících externích dokumentech? Strategie/plán rozvoje kraje/obce – komunitní plán – jiné dokumenty podobného typu“.

Obvykle kraje uvádějí Strategii rozvoje kraje, Plány sociálních služeb, dokumenty související s Programem Zdraví 21, Koncepci rodinné politiky, krajské Strategie rozvoje lidských zdrojů a dlouhodobé záměry vzdělávání. Kraj Vysočina uvádí rovnost žen a mužů i v Protikorupční strategii.

Ze všech krajů pouze Plzeňský kraj neuvádí žádný strategický dokument. Pokud bychom chtěli srovnat situaci s rokem 2008, tak pouze 5 krajů ze 13 uvádělo nějaký strategický dokument a např. kraj Vysočina, který letošní soutěž s přehledem vyhrál, neměl v roce 2008 rovnost žen a mužů zakotvenou v žádném strategickém dokumentu. Je vysoce pravděpodobné, že k zavádění hlediska rovnosti žen a mužů do strategických dokumentů krajů přispěla možnost čerpání z fondů EU, kde je podmínka na dodržování rovnosti žen a mužů v projektových aktivitách a některé výzvy jsou přímo určeny na podporu žen, jako méně zastoupeného pohlaví na trhu práce a jako potřebnějšího pohlaví v otázce slaďování rodinného a pracovního života. Je ale také pravděpodobné, že bez každoročního setkávání se v přípravné a hodnotící komisi k soutěži a bez každoroční účasti v soutěži by krajské úřady nebyly tak citlivé k problematice rovnosti jako jsou dnes a jejich strategické dokumenty by rozdílné postavení žen a mužů ve společnosti nebraly v úvahu.

Personální politika s ohledem na rovnost žen a mužů na krajských úřadech

Pokud jsme v naší republice dosáhli na evropské standardy v pracovně právních vztazích, tak se určitě jedná o personální politiku většiny krajských úřadů. Ty se od roku 2007 do současnosti vypracovaly k genderově citlivé personální praxi a pro své zaměstnance a zaměstnankyně činí více, než jim ukládají zákony a vyhlášky. Krajské úřady pravidelně organizují průzkum spokojenosti zaměstnaných a, co je hlavní, na jejich základě pak konají. Ještě v roce 2008 většina úřadů striktně dodržovala tehdejší zákoník práce a jenom několik málo úřadů poskytovalo zaměstnaným flexibilní úvazky či benefity „nad rámec“. Je ale pravda, že většina krajských úřadů měla již v roce 2008 zavedenou pružnou pracovní dobu a to ne tím způsobem, jakým ji máme zavedenou na Ministerstvu vnitra, kdy nikdo nemá pružnou pracovní dobu a kdo ji chce, musí se probojovat přes své nadřízené, kteří s ní musí souhlasit. Krajské úřady měly a mají pružnou pracovní dobu pro všechny, a kdo ji nechce, tak ji prostě nevyužívá. Celkem bez problémů se i v roce 2008 povoloval zkrácený pracovní úvazek, byť většinou pouze zaměstnankyním s malými dětmi.

Jaká je situace v roce 2012?

Krajské úřady zřizují mateřské školky pro děti svých zaměstnanců a zaměstnankyň nebo poskytují prostory a finančně zabezpečují vestavbu mateřské školky do uvolněných prostor např. základní nebo střední školy s tím, že nadále provoz mateřské školky zajišťuje město, ale kraj je s ním dohodnut na rezervaci míst pro děti, jako např. kraj Vysočina, zatímco Jihomoravský kraj zřídil svou vlastní školku a Liberecký kraj spolupracuje s centrem Kašpar, které zajišťuje celodenní hlídání dětí. Zlínský kraj provozuje firemní miniškolku. Všechny krajské úřady využívají pružnou pracovní dobu, práce z domova je možná na většině krajských úřadů (v roce 2008 nabízel možnost práce z domova pouze jeden krajský úřad), často úřady sjednávají individuální úpravu pracovní doby a např. Vysočina se zabývá i skupinou zaměstnaných ve věku 50+ a jejich potřebami slaďování pracovního a soukromého života.

Zaměstnankyně i zaměstnanci na mateřské/rodičovské dovolené mohou uzavírat s krajskými úřady dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti a před návratem do zaměstnání s nimi bývá zpracováván individuální plán vzdělávání.

Všechny úřady zřídily osobní konta zaměstnaných, některé dávají 2000 Kč při narození dítěte a téměř všechny krajské úřady zavedly tzv. sick days tj. placené dny osobního volna.

Obce III. typu

Soutěže se v letošním roce zúčastnilo 20 obcí III. typu. Jednalo se o městskou část Praha 18, Most, Brno, Jihlavu, Olomouc, Hustopeče, Prachatice, Havířov, Hodonín, Plzeň, Fulnek, Nové Město na Moravě, Lanškroun, Veselí nad Moravou, Šlapanice, Židlochovice, Roudnice nad Labem, Valašské Klobouky a Svitavy.

V této kategorii soutěže vítězí již několik let úřad městské části Praha 18, jehož zastupitelstvo jako jedno z prvních přijalo Evropskou chartu pro rovnost žen a mužů; tajemník úřadu vydal zatím v ČR jediné nařízení týkající se genderově korektního jazyka, který by měli úředníci a úřednice používat a nyní ještě zřídil referát pro rovnost žen a mužů. Jedná se tedy o úřad, na kterém je možné dokázat, že gender mainstreaming může být aplikován i v našich podmínkách a že je to cíl reálný.

U úřadů obcí III. typu se budu zabývat jejich aktivitami zaměřenými na veřejnost a hlavně tím, jak vycházejí vstříc obyvatelstvu s místy ve školkách, jestli a jak řeší situaci rodičů samoživitelů a samoživitelek a jaké procento rozpočtu věnují na volnočasové aktivity dětí.

Práce úřadů s rodiči samoživiteli a samoživitelkami

V roce 2008 úřady uváděly na otázku: „Zohledňujete tíživou životní situaci při přidělování bytů rodičům samoživitelům a samoživitelkám, rodičům s malými dětmi či občanům a občankám pečujícím o osobu blízkou?“, že přidělují nové byty s ohledem na sociální situaci rodiny uchazeče (Dačice, Tábor), nebo nic neuváděly (Mariánské Lázně). Jenom Mladá Boleslav uvedla, že město zřizuje dvě ubytovny pro matky s dětmi, kam lze umístit 31 matek s dětmi, Praha 18 přidělovala parkovací karty osobám pečujícím o osobu blízkou. V roce 2012 je situace jiná: Praha 18 nejen přednostně pronajímá obecní byty rodičům samoživitelům a samoživitelkám, ale poskytuje také pomoc při hmotné nouzi, mimořádnou okamžitou pomoc, příspěvek na péči osobám závislým na pomoci jiné osoby, sociálně právní poradenství a sociální péči osobám ohroženým sociálním vyloučením. Magistrát města Mostu provozuje Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, je možné žádat o přednostní přidělení bytu, finančně podporuje azylové domy a noclehárny, prostřednictvím poskytovatelů sociálních služeb poskytuje okamžitou pomoc formou terénních služeb, ambulantní programy s cílem zabránit ztrátě bydlení, poskytuje finanční půjčky, poradenství, prostupné bydlení a jiné služby. Magistrát města Brna poskytuje poradenství, ubytování rodičům v krizi a startovací obecní byty. Hustopeče poskytují poradenství, Jihlava umístění v azylových domech, Olomouc provozuje azylový dům a poskytuje finanční podporu organizacím, které se úzce zaměřují na tuto cílovou skupinu, Prachatice poskytují ubytování v azylovém domě pro ženy i v azylovém domě pro muže a poradenství, pořádají kurzy Obnovy rodičovských sil, přidělují přednostně byty a provádějí preventivní aktivity. Podobně se chová Havířov, Hodonín, Cheb, Fulnek, Nové Město na Moravě, Svitavy a Roudnice, zatímco Lanškroun poskytuje pouze poradenství a ostatní přihlášené úřady neodpověděly, z čehož lze vyčíst, že žádná opatření nepřijímají. V tomto ohledu byl ze strany úřadů učiněn velký krok dopředu, neboť některé úřady opustily logiku „každý svého štěstí strůjcem“ a snaží se vyrovnat šance rodičů samoživitelů a samoživitelek, kteří jsou snad nejvíce znevýhodněnou kategorií obyvatelstva u nás, ale oficiálně se o ně nikdo vlastně nestará.

Zvyšování kapacity mateřských škol

V roce 2008 se pouze čtyři úřady mohly pochlubit aktivní politikou slaďování rodinného a pracovního života, což znamenalo v praxi také zvyšování kapacity mateřských škol na základě rostoucího počtu dětí, podporu mateřských center i jiné formy podpory. Jednalo se tehdy o úřad městské části Praha 18, úřad městské části Praha 1, městský úřad Vsetín a magistrát města Jihlavy. Dalších 12 úřadů uvádělo podporu hlavně mateřských center nebo nízkoprahových zařízení pro děti, o školkách se nezmiňovaly. Dva úřady na otázku neodpověděly vůbec.

V roce 2012 se situace úplně změnila. Téměř všechny zúčastněné úřady sledují demografický vývoj a snaží se podle potřeb rozšiřovat kapacity zařízení pro děti. První umístěný úřad – městská část Praha 18 – rozšířil kapacitu školek v roce 2011 o 75 míst, druhý Most zvýšil kapacitu jeslí o 5 míst a kapacitu mateřských školek zvýšil tak, že zvýšil povolený počet dětí ve třídě. Brno zvýšilo kapacity školek o 300-400 míst každoročně za poslední tři roky. Hustopeče budou rozšiřovat kapacitu školky o 1 třídu (25 dětí), Jihlava navýšila kapacitu v roce 2010 a 2011 o 275 míst a připravuje další navýšení, Olomouc navýšila o 55 míst a v roce 2012 se předpokládá rozšíření o dalších 167 míst, město provozuje i jesle. Prachatice kapacitu nerozšiřovaly, protože stávající školky pokrývají poptávku. Havířov odpovídá, že má zřízeny jedny jesle, 25 mateřských školek a finančně podporuje provoz 2 soukromých mateřských škol, Hodonín uvádí, že byl zvýšen počet tříd (ale nepíše o kolik), Cheb provozuje jesle a stacionář pro děti s očními vadami, u školek je kapacita dostatečná, Nové Město na Moravě rozšířilo kapacitu o 28 dětí, Plzeň rozšířila kapacitu školek od roku 2008 do roku 2012 o 552 míst, Fulnek rozšířil v roce 2010 o jednu třídu, Svitavy zrekonstruovaly hlídací centrum, Lanškroun zvýšil kapacitu o 1 třídu a Šlapanice o dvě třídy. Ostatní zúčastněné úřady odpověděly buď „ano“ nebo „zvyšujeme“, ale neuvedly žádné podrobnosti.

Tabulka č.2 - Volnočasové aktivity pro děti v obcích III. typu.

Naše soutěž úřadů veřejné správy zaměřená na prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže je jediná svého druhu v Evropě, alespoň podle našich informací. Přitom je důležité, aby se právě úřady veřejné správy genderovou problematikou zabývaly a aby šly příkladem soukromé sféře. Ještě v roce 2008 byla situace u nás taková, že se veřejná správa musela inspirovat soukromými firmami, od kterých získávala informace např. o slaďování pracovního a soukromého života nebo flexibilních pracovních úvazcích. Nyní je situace již vyrovnanější, samospráva přešla od fáze prosazování rovnosti uvnitř úřadů, kde bylo možné vyzkoušet opatření převzatá ze soukromého podnikání v praxi veřejné správy, k fázi, kdy zapracovává hledisko rovnosti žen a mužů také do své práce směrem k veřejnosti. Jsme členským státem EU již od roku 2004 a je pravda, že rovnost žen a mužů již od roku našeho vstupu do EU měla být nedílnou součástí politiky a práce veřejné správy. Nebylo tomu tak. Jedním z důvodů jsou přetrvávající genderové stereotypy a předsudky, které jsou i nadále reprodukovány veřejnoprávními institucemi. Je zajímavé, jak mnoho z negativního pojetí genderu a feminismu zůstalo zakořeněno v myšlení lidí až dodnes. Změnil se politický i ekonomický systém, změnil se finanční systém, změnily se zvyky a myšlení lidí, alespoň v určitých otázkách, ale stále ještě přetrvávají předsudky a stereotypy, které popírají, že muži a ženy jsou si rovni. Proto pokládám soutěž Úřad roku „Půl na půl“ – respekt k rovným příležitostem za velké morální vítězství demokratické veřejné správy. Dokonce mám za to, že si úřady veřejné správy nezadají se soukromou sférou, jenom svá opatření neumí ještě tak dobře prezentovat. A mám námět pro ještě jednu analýzu. Bylo by zajímavé porovnat HDP těch měst a krajů, které se soutěže zúčastňují s HDP těch samosprávných územních celků, které se neúčastní. Osobně jsem přesvědčena, že životní úroveň v krajích a obcích, které se genderovou problematikou cíleně zabývají, je vyšší, než HDP tam, kde rovnost žen a mužů neprosazují. Pokusím se to dokázat v příštím zpravodaji, který bude věnován soutěži Úřad roku „Půl na půl“ – respekt k rovným příležitostem.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.