Vyučená švadlena národního podniku Šumavan

27.11.2017  Praha  | 

Galerie hlavního města Prahy představuje práce české umělkyně užívající provokativní pseudonym Sráč Sam. Její tvorba je založena na aktivní kritice nefunkčních/neproduktivních institucionálních rámců a nabývá rozmanitých podob od architektonických realizací přes objektovou, textilní, malířskou či filmovou tvorbu po sociálně angažované performativní projekty.
 

Více

Venušiny dny 2018 - Festival umění o ženách, od žen a pro ženy

7.3.2018  Praha  | 

Třetí ročník festivalu věnovaného umění o ženách, od žen, s ženami i proti nim. Venuše opět otvírá své lůno. A protože jde o třetí ročník, můžete se těšit na tři premiéry a tři zahraniční hosty.

 

Více

Ženy na Hrad! / Prague Women’s March

8.3.2018  Praha  | 

Loni v lednu se Pochodu žen na Washington účastnilo více než milion lidí. Protestovali proti nastupujícímu režimu Donalda Trumpa, a slibovali hájit práva žen, migrantů, dělníků, nemocných, LGBTQ lidí i menšin, chránit zdraví planety, ohrožené změnami klimatu a vymíráním druhů a bránit základní lidská práva. Také my se letos chceme připojit k hlasům milionů lidí, kteří se po celém světě staví proti vzestupu bezohledné politiky nenávisti.

 

Více
feminismus.czČlánky › Slečny ze šovinistovy hlavy

Slečny ze šovinistovy hlavy

3. duben 2003
Milan Knížák, ředitel Národní galerie, vystavuje do 12. dubna v síni Mánes pod názvem Slečny z mé hlavy.
Milan Knížák, ředitel Národní galerie, vystavuje do 12. dubna v síni Mánes pod názvem Slečny z mé hlavy.

Záměrně nechávám stranou reflexi Knížákova uměleckého výrazu, neboť bych opakovala známé skutečnosti. O kvalitách uměleckých dovedností ředitele Národní galerie již zřejmě pochybuje málokdo. Dokládá to naprostý nezájem publika i odborné veřejnosti o právě probíhající výstavu.

Už z letmého pohledu vyplývá, že Knížák musí být v jádru nešťastný člověk, protože nedokáže ženu vnímat jako osobnost. Jeho život je nepochybně touto skutečností velmi ochuzený. Knížákovy slečny jsou si totiž nápadně podobné. Chybí jim tvář. Podobný princip známe z řady reklam. Zobrazování pouze částí ženského těla, často bez hlavy, se nazývá „photographic cropping“. Gendrově založení teoretici se domnívají, že takové zobrazování vytváří z žen pouze fetiš, sexuální objekt a zbavuje jich jejich individuality.

Západní umění je na rozdíl od jiných kultur orientováno výrazně portrétně. Studium portrétů i postav je tradičně vnímáno jako snaha o zobrazení lidské osobnosti. Absenci tváří proto lze vysvětlit nezájmem o proniknutí k jádru, jehož důsledkem je skličující uvíznutí na povrchu. Je jasné, že umělec není v tomto případě schopen jakékoliv reflexe svých slečen.

Knížákovy slečny skutečně individualitou neoplývají, dokonce je zřejmé, že autora osobnosti modelek (pokud vůbec nějaké existovaly jinde než „v hlavě“) vůbec nezajímají. Na plátnech sledujeme dívky bez obličejů, s rozmazaným prostorem místo tváře či s helmou, naopak pohlaví je zvýrazněno a celé postavě dominuje. Knížák tím jasně definuje jedinou stránku ženství, kterou je s to vnímat. Nezbývá, než našeho „předního umělce“ upřímně politovat.

Štěpánka Hlupá, autorka pracuje v Gender Studies, o.p.s.
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.