Gender Mainstreaming in Public Participation

29.11.2017  Praha  | 

Odborný seminář je určen především pro architekty/ky a další odborníky/ce zabývající se plánováním veřejných prostor či participačními procesy. Cílem je představit koncept gender mainstreamingu, ukázat jeho praktické využití a seznámit účastníky/ce s metodikou, jak genderově senzitivní plánování a participační procesy aplikovat v praxi a ve vlastních projektech.

 

Více

Mezinárodní den proti násilí na ženách

30.11.2017  Praha  | 

Zástupci České ženské lobby, sítě 32 organizací podporujících práva žen v České republice a člena Evropské ženské lobby, budou diskutovat o různých formách násilí, jeho prevenci a důsledcích a o významu Istanbulské úmluvy.

 

Více
feminismus.czČlánky › Signál přeplněných školek: porod si naplánujte na srpen

Signál přeplněných školek: porod si naplánujte na srpen

11. zaří 2013  | Tereza Krobová  |  Gender Studies, o.p.s.
Signál přeplněných školek: porod si naplánujte na srpen
Foto Martina Klírová
Nejvýhodnějším měsícem pro porod je srpen a vůbec nejlepší je, když se to podaří 31. srpna. Ani o den později. Bez legrace. Právě tehdy totiž mají rodiče nejvyšší šanci, že se jejich syn nebo dcera dostanou do školky i to, že se jim opět podaří vrátit se do práce.
České školky totiž především kvůli silným ročníkům praskají ve švech a přes 40 procent rodičů tak s umístěním svých dětí do školky opět neuspěje. Podle vládní zprávy v předchozím školním roce odmítly 58 900 žádostí, o rok dříve jich přitom bylo podstatně méně – tedy 49 200. Analytici a analytičky z Českého statistického úřadu sice slibují, že babyboom skončil – porodnost totiž vyvrcholila v roce 2008 a od té doby klesá - rodičům, kteří již děti mají, ale takové uklidnění příliš nepomůže. Malých dětí je totiž pořád dost, a ačkoli se kapacity školek v jednotlivých městech postupně navyšují a mnohá města reagují aktivně a progresivně, míst je stále málo. A to zejména pro děti, jejichž narození si rodiče „nenaplánovali“ na srpen.

Školky totiž musí přijmout předškoláky a po nich si pak vybírají děti starší. A nerozhodují jen kapacitní důvody. Ačkoli totiž školky mají přijímat děti již od dvou let, nejsou na to připravené – mladší děti totiž vyžadují jiné hygienické podmínky, jiné prostředí i jiný styl práce. Přednost tak mají děti, kterým jsou prvního září tři roky, ale i ty téměř čtyřleté. Většina školek tak v praxi seřadí děti od nejstarších po nejmladší a sestupně odpočítá tolik hlav, na kolik má kapacitu. Potomci, kterým první školní den nejsou tři roky, tak nemají šanci. A rozhoduje skutečně každý den. „Můj syn se narodil 18. září, takže měl smůlu. A já s ním,“ vysvětluje například paní Kristýna z Čakovic.

Bez školky a bez práce

V den třetích narozenin dítěte totiž bez ohledu na to, zda byli matky a otcové v honbě za školkou úspěšní či nikoli, končí „doba hájení“, během které jim zaměstnavatel musí držet pracovní místo. A jakmile se dítě nedostane, nemusí se změnou počítat další rok, možná i déle. „Synovi jsem musela sehnat soukromou školku za 8000 měsíčně a modlím se, že další rok to vyjde,“ říká například paní Kristýna. Nastává tak paradoxní situace - matce, které se její dítě do školky nepodaří umístit kvůli tomu, že ho porodila jen o pár dní později než její kolegyně, jež skončila v porodnici 31. srpna, již tak zaměstnavatel místo nedrží. Promeškal tak nejen zářijový termín, ale i ten lednový, který bývá ve většině školek naprosto nedostižný. A následky mohou být nedozírné, protože ženám, kterým se nepoštěstí na první pokus a následně tak přijdou o práci, se návrat na trh práce už podařit nemusí nikdy. A se svými zkušenostmi se přidávají i další matky. „Můj syn se narodil v březnu, takže v jakémsi bezčasí,“ popisuje paní Markéta.

Kam s nimi

Existují samozřejmě čestné výjimky, které se snaží i neúspěšné rodiče v udržení práce motivovat. Někteří zaměstnavatelé například umožní rodičům, tedy většinou matkám samoživitelkám, nastoupit do práce až v momentě, kdy se jejich dítě do školky dostane. Pokud se jim to tedy podaří o rok později. Podobnou praxi má například Krajský úřad Libereckého kraje. „Snažíme se maminkám co nejvíc vyjít vstříc, a tak jim jejich místo garantujeme po dobu čtyř let. A naší nabídky hojně využívají,“ vysvětluje vedoucí odboru kanceláře ředitele Marie Filipová.

Podobně vstřícné kroky jsou ovšem zatím stále výjimkou, a tak musí rodiče rychle vymyslet, kam s dětmi, které se nenarodily „ve správný čas“. Pracovat se totiž musí, a to nejen kvůli penězům. „Moje kamarádka je doktorka a musela se vrátit do práce, aby neztratila kontakty a udělala si atestaci. Za soukromou školku tak musela zaplatit 12 000, takže v podstatě pracovala zadarmo,“ dodává Markéta. A právě tak se pak rozjíždí kruh, který matky drží doma. Proč totiž pracovat „bez platu“, když může matka stejně tak v klidu zůstat doma. Jen malou roli v takovém rozhodování pak hraje fakt, že se tak v podstatě stává nezaměstnatelnou. Ostatně samotná česká rodičovská dovolená, která je právě až čtyřletá a je tak nejdelší v EU, návratu žen do práce obecně příliš nenahrává. V republice totiž pracuje jen 39,6 procent matek dětí do věku šesti let, což je třetí nejmenší číslo v celé unii. Evropský průměr je přitom 58,9 procenta. A dlouhá rodičovská dovolená neprospívá ani dětem. Čtyřleté dcery a synové, kteří nastoupí do školek na 8 až 9 hodin denně, prožívají velký šok.

Firemní školky a dětské skupiny

Pomocnou ruku se snaží nabízet i sami zaměstnavatelé zřizováním firemních školek. Jejich počet sice v posledních letech roste, nijak masově se ale firmy do jejich otevírání nehrnou. A překvapivě ani firemní školky nemusejí znamenat jisté místo. Paní Petra pracuje v pražské pojišťovně a s tím, že si svého syna bude vyzvedávat přímo v budově firmy, v podstatě počítala. „Řekli mi ale, že na rok dopředu už mají plno a že si můžu maximálně podat čekací žádost,“ vysvětlila.

Poslední alternativou by tak mohly být takzvané dětské skupiny, které prosadila předchozí vláda a které nepodléhají školskému zákonu. Péče o děti by v nich měla být poskytována nekomerčně a poplatky, které by si navíc rodiče mohli odepisovat z daní, by tak měly pokrývat jen zřizovací a provozovací náklady. Tato nová zařízení by mohly provozovat firmy, úřady, radnice, vysoké školy či neziskové organizace. V zařízení, do kterého by mohly chodit děti od půl roku až do nástupu do školy, věřila především bývalá ministryně práce Ludmila Müllerová, která je vnímala jako doplněk školek a jeslí a slibovala si od nich především zvýšení zaměstnanosti mladých matek. Dětské skupiny ovšem vyvolaly vlnu kritiky u firem i některých odborníků, jejich schválení je navíc v nedohlednu. Návrh, který schválila vláda Petra Nečase a který měl platit od ledna 2014, totiž leží v Poslanecké sněmovně, která v současnosti neexistuje.

Zatím tak zřejmě nezbývá než pečlivě sledovat kalendář plodných dnů anebo doufat, že populační boom skutečně skončil. Do té doby je jasné jen to, že dlouhá rodičovská dovolená neprospívá nikomu, ani rodičům, ani dětem. Pomoci by mohla nejen možnost pracovat flexibilněji, ale i větší počet zařízení pro děti, které ještě nedovršily tři roky. Děti by tak získaly čas na postupnou adaptaci a jejich rodiče by se zase mohli lépe a bez obav vrátit zpátky do práce.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.