Vyučená švadlena národního podniku Šumavan

27.11.2017  Praha  | 

Galerie hlavního města Prahy představuje práce české umělkyně užívající provokativní pseudonym Sráč Sam. Její tvorba je založena na aktivní kritice nefunkčních/neproduktivních institucionálních rámců a nabývá rozmanitých podob od architektonických realizací přes objektovou, textilní, malířskou či filmovou tvorbu po sociálně angažované performativní projekty.
 

Více

Venušiny dny 2018 - Festival umění o ženách, od žen a pro ženy

7.3.2018  Praha  | 

Třetí ročník festivalu věnovaného umění o ženách, od žen, s ženami i proti nim. Venuše opět otvírá své lůno. A protože jde o třetí ročník, můžete se těšit na tři premiéry a tři zahraniční hosty.

 

Více

Ženy na Hrad! / Prague Women’s March

8.3.2018  Praha  | 

Loni v lednu se Pochodu žen na Washington účastnilo více než milion lidí. Protestovali proti nastupujícímu režimu Donalda Trumpa, a slibovali hájit práva žen, migrantů, dělníků, nemocných, LGBTQ lidí i menšin, chránit zdraví planety, ohrožené změnami klimatu a vymíráním druhů a bránit základní lidská práva. Také my se letos chceme připojit k hlasům milionů lidí, kteří se po celém světě staví proti vzestupu bezohledné politiky nenávisti.

 

Více
feminismus.czČlánky › S křidélky se dá i létat

S křidélky se dá i létat

14. únor 2001  | Michaela Marksová-Tominová
o reklamním průmyslu...

Také využíváte přestávky na reklamy k tomu, abyste si uprostřed romantického filmu odskočila na záchod či do ledničky? Chyba! Reklama je úžasná věc. Představuje ideální obraz tohoto světa, v jakém bychom všichni chtěli žít. Tedy...opravdu všichni? Dospěla jsem k přesvědčení, že autoři téměř všech reklam jsou převážně muži. Nám ženám je v tomto podivném světě přiděleno pevně vyhrazené místo. Prezentace žen v reklamách je totiž, jemně řečeno, velmi zvláštní.

Obzvláště miluji obrázky rodin ve všech podobách. Schválně se jednou dívejte pozorně. Žena je redukována na podivnou bytost - robotku, která vaří pokrmy z pytlíků i bez, peče s Herou, natírá chleby nejen dětem, ale i manželovi (aby mu náhodou neupadla ruka) Nutelou či Ramou. Manžel a děti si pak odběhnou hrát před bělostný domeček na zelený trávníček (jiná varianta: muž s košilí bílou až bělejší, antiperspirantem pod paží a chlebem namazaným nejlépe z obou stran odchází do svého veledůležitého zaměstnání), zatímco žena-matka a manželka zůstává doma, aby umyla nádobí tak jemným prostředkem, že vlastně ušetří za krém na ruce, vysmýčila celý dům pomocí zázračného mopu a superluxu, který sežere všechny roztoče, přežvýká je a utopí ve své vodní nádrži. Když ještě vyleští leštěnkou všechen nábytek, může si za odměnu udělat piknik - klidně na podlaze na záchodě, protože odtamtud všechny bakterie již dávno zděšeny uprchly. A pak už jen zbývá čekat, až se hladoví a mastně ušpinění potomci a manželé vrátí domů.

Netřeba zdůrazňovat, že toto vše se děje s permanentním úsměvem, dokonalým make-upem a pokud možno v kostýmku. (Také si oblékáte své nejdražší šaty, než jdete vařit? Já osobně bez napudrovaného nosu neutřu ani smítko prachu!).

Zcela mě uchvátila nejnovější Výzva Tixu. Byla jsem dojata k slzám, když žena, která otevřela dveře, řekla, že už dlouho neprala, a odkázala reportéra na svého manžela! Mé srdce zaplesalo při pohledu na muže, který zkušenou rukou a okem odborníka zkoumal tričko svého potomka, zašpiněné u krku. Vsadím se, že autorkou tohoto reklamního spotu je žena.

Jiné prací prášky mě ale nepotěšily. Zejména jedna reklama jasně demonstruje rozdělení rolí ve společnosti: inteligentní muž-vědec (důležité atributy: brýle a bílý plášť) vyvíjí v laboratoři superúčinný prostředek, zatímco ženě její slepičí mozeček stačí tak akorát na to, aby prášek nasypala do pračky.

Absolutně nedostižné jsou ovšem reklamy menstruační. Menstruující žena je v reklamách prezentována jako mnohem šťastnější než normálně. Více se směje, obzvláště intenzivně provozuje rozmanité druhy sportu a ze samé radosti nechodí, ale bujaře poskakuje. A - abych nezapomněla - je oblečená zásadně v bělostných přiléhavých kalhotách. Kdysi jsem shlédla v britské televizi v nočním dámském klubu odvysílanou reklamu na vložky podle představ žen: Po dlouhé, ošklivé vykachlíkovanou chodbě kráčí zcela znechucená žena. Když dorazí na záchod, následuje decentní, nicméně poměrně realistická výměna vložky - divákovi je zřejmé, že se jedná o záležitost dosti odpornou. Ani náznak rozesmáté chuti tančit. Poté žena kráčí - s výrazem ještě mnohem znechucenějším - chodbou zpět. A když narazí na hlouček postávajících a smějících se mužů, vytáhne z kabelky pistoli a nemilosrdně je postřílí. Teprve poté se na její tváři rozlije spokojený úsměv...

Na závěr trochu ekofeminismu: za téměř životu nebezpečné a nesmírně agresivní jsou reklamy na čistící prostředky a aviváž. Vzpomeňte si - tím samým prostředkem, který vyleptá všechnu špínu na sporáku a nekompromisně zabije všechny bakterie, matka otře svému dítěti hračku a ono ji spokojeně olíže. Napadlo vás někdy, že látka, která leptá špínu, udělá to samé s našimi sliznicemi? A že jed, který zabije zlé bakterie, zabije i ty hodné, bez kterých náš organismus nemůže existovat? Všimly jste si, že ženy po umytí nádobí ani neoplachují? Částečky mycích prostředků přitom zůstávají na nádobí dokonce ještě po několika opláchnutích. Pokud vím, jsou tyto látky rakovinotvorné... To samé platí o aviváži. Jedná se opět o velmi agresivní látky, které se z našich praček dostanou do řek, do půdy a tudíž do potravin. Moje známá jednou sušila přes noc prádlo vymáchané v aviváži ve své ložnici. Ráno se probudila celá oteklá, s obličejem posetým červenými skvrnami a nemohla skoro dýchat - tak silná byla její alergická reakce.

Takže pro příště: neodcházejte od reklam. Pozorně se na ně dívejte, protože, ať chcete, nebo ne, ovlivňují vás i vaše děti. Pokud se nezačnete proti těmto nehoráznostem ozývat, zůstanete jen pasivními slepičími mozečky, které si nechají všechno líbit.

P.S.: Všimli jste si, jak Béda Trávníček plácá po zadku dívku se sekačkou, kouká jí za výstřih a vede dvojsmyslné řeči? Dalo mi práci pochopit, kterou z nich to vlastně prodávají. Tuhle reklamu jsem ale viděla jen jednou. Žiji ve sladké iluzi, že si někdo uvědomil její nepřístojnost a z televize ji stáhl.



vyšlo v Cosmopolitanu č. 7/98

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.