Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

Média z pohledu novinářek - diskusní večer

19.9.2018  Praha  | 

Další z řady diskusních večerů v Knihovně Gender Studies bude tentokrát věnován tématu žen v médiích a zpravodajství. Diskutovat budeme o situaci novinářek v českém mediálním prostředí a jejich postavení v redakcích nebo o vlivu genderu na mediální obsah.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více
feminismus.czČlánky › Rezoluce Rady bezpečnosti OSN se věnují i postavení žen v ozbrojených konfliktech a mírových procesech

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN se věnují i postavení žen v ozbrojených konfliktech a mírových procesech

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN se věnují i postavení žen v ozbrojených konfliktech a mírových procesech
Na světě je 40 milionů lidí se statutem uprchlíků/ uprchlic, z čehož zhruba 70% tvoří ženy a děti. Až půl milionu žen bylo znásilněno během genocidy ve Rwandě, na 200 000 v prozatím neukončeném konfliktu v Kongu, 50 000 v Bosně a Hercegovině v průběhu válek v bývalé Jugoslávii, přičemž násilí na ženách (např. jejich znásilňování) patří mezi válečné taktiky, kterými je „nepřítel“ pokořován a ničen. Podle odhadů až 10 000 dívek bojovalo v trvajícím konfliktu v Angole, až 30% ze 7000 dětských vojáků v Sierra Leone tvořily dívky. Velká část bojovnic je do válek zapojena nedobrovolně, přičemž je nucena k sexuálním vztahům s veliteli. Po ukončení konfliktů pak jsou tyto ženy jako nečisté odmítnuty i vlastními rodinami.

Na světě je 40 milionů lidí se statutem uprchlíků/ uprchlic, z čehož zhruba 70% tvoří ženy a děti. Až půl milionu žen bylo znásilněno během genocidy ve Rwandě, na 200 000 v prozatím neukončeném konfliktu v Kongu, 50 000 v Bosně a Hercegovině v průběhu válek v bývalé Jugoslávii, přičemž násilí na ženách (např. jejich znásilňování) patří mezi válečné taktiky, kterými je „nepřítel“ pokořován a ničen. Podle odhadů až 10 000 dívek bojovalo v trvajícím konfliktu v Angole, až 30% ze 7000 dětských vojáků v Sierra Leone tvořily dívky. Velká část bojovnic je do válek zapojena nedobrovolně, přičemž je nucena k sexuálním vztahům s veliteli. Po ukončení konfliktů pak jsou tyto ženy jako nečisté odmítnuty i vlastními rodinami.

Demilitarizační a reintegrační programy ale na tyto aspekty myslí málokdy. Přes výše uvedené skutečnosti nemají ženy téměř žádný přístup ke klíčovým postům, které vznik konfliktů či jejich řešení ovlivňují. Nejsou přítomny u vyjednávacích stolů, nemohou prosadit své zkušenosti, jejich potřeby nejsou zohledňovány. Na tuto zásadní nerovnost upozorňuje mnoho dokumentů, klíčové jsou pak rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti a č. 1820 o sexuálním násilí během ozbrojených konfliktů, a nověji pak č. 1888 a 1889 z přelomu září a října roku 2009, které předchozí dvě doplňují a rozšiřují. Tyto rezoluce kladou, velmi zjednodušeně řečeno, důraz na tzv. tři „P“: prevenci konfliktu, protekci (ochranu) žen a jejich participaci (a to na všech úrovních, tedy při prevenci konfliktu, jeho řešení a „následné/post-konfliktní rekonstrukci“).

Představení těchto rezolucí a diskuze o jejich implementaci v českém prostředí byly náplní mezinárodní konference, kterou organizovala Česká ženská lobby, platforma 22 ženských a genderových organizací. Hlavním cílem konference bylo zjistit, jak postupuje Česká republika v naplňování těchto rezolucí (ke kterému se zavázala jejich přijetím), předat si příklady dobré praxe a navázat spolupráci mezi nevládním sektorem a veřejnou sférou.

V úvodní prezentaci, která mapovala historický kontext rezolucí 1325 a 1820, uvedla Míla O´Sullivan (genderová odbornice z Otevřené společnosti), že v českém prostředí zatím téma rezolucí příliš nerezonuje. Mezi důvody patří „malá podpora pro otázky rovných příležitostí žen a mužů a nízké povědomí o nich u politické reprezentace, vládních institucí a české veřejnosti“, které vede k „opomíjení genderové problematiky v zahraniční a bezpečnostní politice“. Přestože Česká republika má uvedena lidská práva jako prioritu své zahraniční politiky, ženská práva se z ní systematicky vytrácejí.

Skutečnost, že existence národních akčních plánů (NAPs), které rezoluce zohledňují, není v žádném případě výsadou států, které válečným konfliktem procházejí nebo v nedávné době prošly, ukazuje výčet zemí, v nichž NAPs existují. V Evropě se jedná o Dánsko, Švédsko, Velkou Británii, Rakousko, Nizozemí, Španělsko, Finsko, Belgii, Portugalsko, Island, Norsko a Švýcarsko. Z mimoevropských zemí disponuje NAPs Jižní Afrika a Libérie. Podle O´Sullivan umožňují tyto plány koordinaci činností jednotlivých vládních rezortů, stanoví cíle, vymezují zodpovědnost a v neposlední řadě samozřejmě posilují povědomí o dané problematice. Navíc i země, které si samy žádným konfliktem neprochází, mohou nacházet prostor pro zohlednění rezolucí v zahraničních aktivitách, ať už se jedná o transformační či rozvojovou spolupráci, humanitární pomoc, civilní a vojenské mise nebo policejní mise v zahraničí.

Zahraniční odbornice na mírové rezoluce, Eva Zillén ze švédské organizace Kvinna till Kvinna a Rada Boric, z chorvatského Centre for Women Studies, ve svých příspěvcích velmi výmluvně představily, proč je zapotřebí NAPs zavádět. V zemích, které si prošly válečným konfliktem a ženy nebyly přizvány k mírovým jednáním, se jejich postavení obvykle zhoršilo. Je nutné dát ženám možnost jednat, zapojovat se do obnovy a vyjednávání. Národní akční plány jsou klíčové i pro země, které si žádným konfliktem neprochází: i obranné strategie a rozvojová spolupráce mají genderový rozměr, je proto zapotřebí stanovit konkrétní postupy v případné pomoci při obnovování určitého regionu, aby opět nedocházelo k redukci žen na oběti, jejichž hlas ovšem nikdo nevyslechne.

Panelová diskuze, které se účastnili převážně čeští experti a expertky, otevřela mnoho zajímavých otázek. Ačkoli konkrétní zkušenosti ze zahraničních misí (Člověka v tísni nebo Charity České republiky) spíše ukazovaly, že by konkrétní dokument spíše napomohl koncepční a koordinované práci v dané oblasti, diskutující se neustále vraceli k argumentům, které NAPs spíše odmítaly. Kateřina Sequensová z Ministerstva zahraničních věcí navrhovala spíše využívat dosavadní dokumenty, nežli vytvářet nový akční plán. Otázkou ovšem zůstává, jaké stávající mechanismy využívat, když plnění priorit v oblasti rovnosti žen a mužů probíhá velmi pomalu. Může vůbec Česká republika vystupovat jako garant rovných příležitostí v zahraničí, když sama není v tomto ohledu právě vzorovým příkladem? Jak respektovat konkrétní socio-kulturní kontext jednotlivých zemí? Jak motivovat ženy k participaci v zahraničních misích, atd.? Většina těchto otázek zdůraznila potřebu (zatím chybějící) koncepce, která by gender zohledňovala a která by ukládala jako povinnost vzdělávání expertů a expertek vysílaných na mise i v otázkách genderu. Pokud nebude genderová perspektiva do oblasti zahraniční rozvojové spolupráce zahrnuta, bude docházet nejen k porušování ženských práv, ale lze také předpokládat, že se konfliktní situace budou opakovat. Implementace rezolucí 1325 a 1820 lze proto považovat za žádoucí.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.