Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Prostory touhy: Je architektura sexy?

Prostory touhy: Je architektura sexy?

Prostory touhy: Je architektura sexy?

Architektura z pohledu genderových teorií není právě nejfrekventovanější téma výstavních síní u nás. S tímto konceptem právě přichází pražská Galerie Jaroslava Fragnera ve své aktuální výstavě, je proto minimálně z důvodu jisté neokoukanosti tématu zajímavá.

Expozice s názvem Prostory touhy: Je architektura sexy? byla zahájena poměrně opulentně za přítomnosti primátorky Adriany Krnáčové a dalších politiků a političek z pražského magistrátu. Našlapané prostory galerie i dvorany v době zahájení byly pravděpodobně důsledkem líbivého názvu, neboť co je sexy, to (stále ještě) táhne. Otázka, zda je architektura sexy, je něco podobného, jako se ptát, zda je sexy zemědělství. Je pravděpodobné, že na zvýšení návštěvnosti zemědělského muzea by měla zhruba stejný efekt.

Nicméně výstava není tak prvoplánová, jak by se mohlo na první pohled zdát. Především si klade velké cíle, jako například ukázat, jak genderové stereotypy ovlivňují architekturu a jak naopak architektura a urbanismus mají vliv na utváření genderových rolí. Na příkladech staveb architektonických velikánů a citátů jsou doloženy snahy jedněch o dekonstrukci patriarchálního řádu, či naopak snahy druhých o jeho udržení. K těm druhým patřil mimo jiné i Adolf Loos, jeho stavby obdivujeme jako dokonalé, ale ne vždy si uvědomujeme, že jakožto zastánce modernistického šovinismu tento svůj světonázor promítal i do vlastních realizací. Interiér jeho staveb byl zcela podřízen mužským potřebám, žena hrála roli smyslného objektu a pro děti v něm nebylo místo.

Velká část výstavy je věnována sexualitě, a to v nejrůznějších formách. Právě spojení muži + ženy = erotika celou expozici trochu devalvuje. Zkoumání architektonického řešení nevěstinců v historii je zcela jistě disciplína, která má své opodstatnění, ale v kombinaci s výše zmíněnými cíli působí vyloženě kontraproduktivně. Kurátoři si toho byli nejspíš vědomi, proto předem avizují, že výstava má být mozaikou více či méně závažných témat a nelze ji číst jako ucelené vyprávění. Je to vyloženě škoda spokojit se jen s takovou ambicí, i s ohledem na to, že doprovodné texty jsou velmi dobře zpracovány.

Pro další eventuální počin této galerie respektive autorů expozice proto navrhuji jednou pro vždy přestat se shromažďováním důkazů o falické podstatě vysílačů a soustředit se na diskusi o potřebnějších věcech, které nás mohou posunout dál – proč se i přesto, že na fakultách architektury leckdy převažují studentky nad studenty, nedaří ženám prosadit v oboru ve stejné míře jako mužům? Nebo, co udělat pro to, aby se do českého urbanismu promítaly trendy 21. století jako všude jinde ve vyspělém světě, jako třeba gender mainstreaming? Pravda, bylo by nutné vymyslet přitažlivou formu, která přitáhne diváky a divačky, ale návod na jeden zaručený název už by tu byl.


Prostory touhy: Je architektura sexy?
Galerie Jaroslava Fragnera, Betlémské náměstí 5a, 110 00 Praha1
05/08/16 - 25/09/16

 

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.