Feministická avantgarda

12.12.2018  Jihomoravský kraj  | 

Skupinová mezinárodní výstava Feministická avantgarda představí mimořádná díla umělkyň, tvořících v sedmdesátých až devadesátých letech minulého století na feministické téma. Práce na emancipační témata ze soukromé rakouské sbírky SAMMLUNG VERBUND pocházejí od světově významných umělkyň.

Více

We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Konference "Break The Silence"

22.2.2019  Praha  | 

Spolek Common Law Society ve spolupráci s proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s., Vás srdečně zve na konferenci a následný mini moot court k tématu sexuálního násilí, s názvem BREAK THE SILENCE, konanou 22. února 2019.

Více
feminismus.czČlánky › Proč slýcháme o sexuálním "harašení"?

Proč slýcháme o sexuálním "harašení"?

22. červenec 2002  | Mirek Vodrážka
O manipulaci jazykem v masových médiích.

Misogynský jazyk politické magie

Každý politický zápas jehož cílem je snaha změnit nějaký neblahý stav věcí nebo aspoň na něj upozornit je vždy i zápasem o pojmenování problému a zbavení ho jeho neviditelnosti. Proto z ideologických důvodů například předlistopadový normalizátoři bránili mluvit o "okupaci Varšavskými vojsky" a hovořili o "bratrské internacionální pomoci". Strach nazvat věci pravým jménem má v sobě něco z politické magie, která je založena na atavistické představě, že když odepřeme problému jeho jméno, bude zbaven své síly a existence. Co to ale znamená, když dnes převážná část společnosti hovoří o "sexuálním harašení" namísto "sexuálního obtěžování"? Že je tato politická magie silně rozšířená to dokládají nejen muži, ale i ženy.

Milan Knížák namísto "sexuálního obtěžování" hovoří o "sexuálním harašení" a kromě svého strachu nazvat věci pravým jménem dokonce tvrdí, že neví co znamená slovo "emancipace". Přesto ale neváhá zvednout varovný patriarchální prstíček na adresu žen, kdyby se odvážely zvednout "vlající prapor" emancipace. (Reflex 8/2002)

Politickou magii potvrdila nedávno v pořadu Sedmička (TV NOVA) i poslankyně Miroslava Němcová, když o paragrafovaném zákazu "ponižování lidské důstojnosti" hovořila jako o tom, čemu se v "Americku říká harašení". Pomine-li se evidentnost nesmyslného tvrzení, že se ve Spojených státech hovoří o "sexual harassment" jako o "harašení", svým výrokem se tato politička pouze typologicky přidala ke svým bývalým stranickým kolegyním jako byla Anna Röschová vyjadřující veřejné pohrdání nad spolkovou činností evropských pravicových žen nebo k Haně Marvanové schvalující diskriminaci svobodných matek na trhu práce. M. Němcová tak opětovně upozornila na jeden zajímavý politicko-sociální jev: ženy v ODS jsou nejvíce loajální mužskému pojetí politiky a přežívají v ní díky proklamovanému politickému misogynství.

Strach nazvat věci pravým jménem mají i mnozí profesionální lékaři. Namísto termínu "nežádoucího chování sexuální povahy na pracovišti" užívá například olomoucký MUDr. Roček ve své internetové sexuologické poradně termín "sexuální harašení" a podobně hovoří i sexuolog Radim Uzel.

Politická magie však není jen problém političek/ků nebo sexuologů, ale především médií. Časopis Reflex (5/2002) upatlal v žurnalistickém sklepení text s názvem "Harašení, nebo hulvátství" v němž autorka Veronika Bednářová tvrdí, že "Američanky si zákony o harašení vymyslely jen proto, že jsou ošklivé". Zřejmě z nadbytku své sebevědomé krásy došla i k tomu, že jelikož "americké ženy nevěděly", jak své nerovnoprávné postavení změnit, rozhodly se "z pohlaví udělat instituci".

Prostoduchost článku se projeví okamžitě, když se problému dá skutečné jméno, a tím se demaskuje i nesmyslnost titulku: "Obtěžování, nebo hulvátství". Jedno totiž nevylučuje druhé. Navíc stačí si přečíst českou Ústavu, kde je zřejmé, že jestli něco má institucionální sílu a představuje nadvládu, pak je to mužský rod. Tím, že Ústava hovoří pouze o mužích - o presidentovi, senátorech a poslancích atd., nechtíc tak vyzrazuje jedno ze státních veřejných tajemství, které se týká institucionální mužské nadvlády.

Že to je velké tajemství dokládá i profesorka etiky Helena Haškovcová, která v Českém rozhlase nepřímo na adresu novelizovaného zákoníku práce prohlásila, že "naše republika má zvláštní dar přebírat z jiných zemí, kdejakou ptákovinu - sexuální harašení". Co to znamená, když nejen politikům, médiím, ale i profesorkám etiky je zcela cizí mravní dimenze užití jazyka? Není to dokladem do určité míry pokračování onoho neblahého stavu dřívější "doby nesvobody", pouze s rozdílem, že po více než deseti letech od polistopadových událostí je víc než zjevné, že společnost lze ovládat i bez tanků?

Mirek Vodrážka - člen Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.