Feminismus po česku aneb žena mezi socialismem a kapitalismem

30.5.2018  Jihomoravský kraj  | 

Jaké vize měly ženy domáhající se při vzniku republiky volebního práva? Podařilo se jim prosadit, co požadovaly? A co přinesl ženám socialismus? Zdiskreditoval feministické hodnoty? A co pro ně znamenal polistopadový nástup neoliberalismu? Z různých perspektiv o proměnách postavení žen a o konstruktech ženství před a po roce 1989.

Více

Jak jsme vnímali emancipaci

31.5.2018  Praha  | 

Setkání dvou generací je hlavním motivem dalšího diskusního večera na půdě Knihovny Gender Studies. Pavel Kohout, Alena Wagnerová a Michaela Marksová Tominová se společně zamyslí nad minulostí a budoucností ženské emancipace u nás. Debatovat budou nad proměnami mužství a ženství, které zaznamenali v celospolečenském kontextu, ve svém okolí i osobní zkušenosti napříč druhou polovinou minulého století až do současnosti. Jaké proměny vystupující zažili během svých životů a jak je reflektují po osobní stránce - ve svých vlastních životních rolích a ve své práci? Jak se vyvíjely role žen a mužů ve společnosti a veřejném prostoru, v rodině a ve vztazích například v období socialismu nebo v 90. letech? Jaká je situace v poslední době? A jaký je vztah emancipace a feminismu – proč se české ženy snáze identifikují s vlastní emancipovaností než s ideou feminismu? Vylučují se tyto pojmy vzájemně nebo jdou ruku v ruce? Na diskusním večeru budeme hledat odpovědi na tyto i další otázky, přijďte diskutovat i Vy o tom, co Vás zajímá.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Prezident Moserová aneb Konec pisoárů na Hradě

Prezident Moserová aneb Konec pisoárů na Hradě

24. leden 2003  | Michaela Marksová-Tominová
Konečně se objevila kandidátka na prezidentku a lidem, kterým leží na srdci prosazování skutečné rovnosti žen a mužů v naší společnosti, svitla naděje na lepší časy. Jsem totiž přesvědčena, že žena v takové funkci by pozitivně ovlivnila postavení žen u nás a jejich vnímání.
Komentář pro Právo, 23.1.2003
Konečně se objevila kandidátka na prezidentku a lidem, kterým leží na srdci prosazování skutečné rovnosti žen a mužů v naší společnosti, svitla naděje na lepší časy. Jsem totiž přesvědčena, že žena v takové funkci by pozitivně ovlivnila postavení žen u nás a jejich vnímání.

Jednou z důležitých oblastí je osobní postoj k této problematice, a zde mě při představě Klause či Zemana na Hradě jímá hrůza (pravda, ani Václav Havel nebyl - na rozdíl od tatíčka Masaryka - žádným aktivním propagátorem ženských práv, ale byl natolik kultivovaný, že by toto téma v intelektuální debatě nepochybně neodmítl a určitě by se mu nevysmál). Miloš Zeman sice využíval vlivu sociálnědemokratických žen, když se mu to hodilo, ale jinak se již na tomto poli stihl historicky znemožnit, když za čtyři roky svého premiérství nedokázal najít ani jednu odbornici hodnou stát se v jeho vládě ministryní. A pro Václava Klause (ostatně jako pro celou ODS) žádné otázky rovnosti mezi oběma pohlavími neexistují.

U Jaroslavy Moserové by distancování se od této problematiky hrozit nemělo. Ne proto, že je žena, neboť to samo o sobě není zárukou ničeho, ale proto, že se zúčastnila několika prestižních celosvětových akcí, takže je jednou z mála českých političek, která ví, o co se jedná.

Dalším kladem by mohla být změna v používání českého jazyka. V současnosti se pro prestižní funkce s neuvěřitelnou důsledností používá mužský rod, bez ohledu na to, kdo je vykonává - jako by ženy na takových místech neměly co dělat (také o Moserové se většinou píše jako o "kandidátovi na prezidenta"). Čeština má ale i rod ženský, a bude-li se používat stále jen v souvislosti s určitými povoláními, bude stále ovlivňovat naše podvědomí v tom směru, že co souvisí s muži, je důležitější a lepší (slyšeli jste snad někdy muže pracujícího ve školství říci o sobě "pracuji jako učitelka"?). Věřím, že Moserová jako překladatelka má natolik vyvinutý smysl pro češtinu, že by o sobě nevydržela čtyři roky mluvit v mužském rodě.

Nezanedbatelným pozitivem dámy na Hradě by také bylo, že české děti by vyrůstaly v přesvědčení, že žena jako hlava státu a vrchní velitelka ozbrojených sil je něco naprosto normálního, takže by pak v dospělosti spíše posuzovaly lidi podle individuálních schopností, a ne automaticky podle příslušnosti k jednomu či druhému pohlaví. Některé změny by ovšem zřejmě byly technicky komplikovanější a řadě lidí by nešly pod nos. Tak například co s pisoárem na prezidentské toaletě...?

komentář pro Právo, 23.1.2003
Autorka pracuje v Centru pro Gender Studies

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.