Požádat muže, aby se svlékli, a malovat jejich akty, znamená alespoň v Indii rozbít předpokládané role

Pápi Ghoshal je bengálská umělkyně z Kalkaty, jejíž výstavu můžete shlédnout v Minigalerie ženského umění Gender Studies, o.p.s. do pátku 2.července. Její malby jsou otevřeným a smělým pohledem do světa mužů, odvážným pokusem prolomit hradbu oddělující touhu a skutečnost. Zároveň naznačuje prudký obrat ve vztahu k genderovým rolím ve společnosti a v přístupu žen k mužům a k sobě samým (Prakáš Karmarár v katalogu). Ve své knize básní Ritur Dingulo (Dny menstruace) Pápia nechává působivě splynout svět fantazie se silou svých myšlenek. Tato kniha je napsaná v Pápiině rodném jazyce a je k dispozici v knihovně Gender Studies, o.p.s.

Slavných žen malířek není nikde na světě mnoho, jak se cítíte jako žena umělkyně v Indii?

Pocházím ze společnosti, kde je vzdělání dáno mužům a v důsledku této skutečnosti jsou muži ve společnosti dominantní. Mají v hlavách sílu. Mé obrazy reflektují mužskou dominanci, jsou metaforou vztahů mezi muži a ženami, které ze své podstaty musí být vždy politické. Čerpán ze svého pocitu žít jako žena v Indii. Proto používám ve svých malbách mužské tělo. Je podivuhodné, za jak samozřejmé se považuje používání ženského těla malíři muži k vyjádření svých pocitů. I ženy malířky se většinou vyjadřují pomocí ženského těla. Já jsem naopak chtěla uchopit tělo mužské a penis jako metaforu mužské nadvlády. Požádat muže, aby se svlékly, a malovat jejich akty, znamená alespoň v Indii rozbít předpokládané role. Jsem v tomto směru silnou feministkou. Očekávala jsem odpor veřejnosti k mým obrazům, ale byly přijaty překvapivě vlídně.

Myslíte si, že rozumíte mužským tajemstvím?

Od mládí jsem měla víc přátel mužů. Lépe jsem jim rozuměla. Ptám se na jejich fantazie a namalovala jsem cyklus obrazů zapovězené sny. Od mužů jsem se tak dozvěděla, že při sexuálním aktu myslí na něco jiného. Je to přirozené, protože mysl potřebuje stále něco nového, lepšího, a snaží se to najít. Poletuje.

Vnímáte vztahy mezi muži a ženami jako soupeření?

Ano, v některých obrazech se ženy snaží opanovat naopak muže. Mezi oběma pohlavími cítím neustálé napětí, boj o moc. Muži ovládají společnost a chtějí ovládat také ženy. A najednou se vám v životě objeví muž, který vás miluje a snaží se vás podpořit. To je znamení optimismu a síla lásky.
Zkušenost z mého života je ta, že ženy bojují všude na světě za stejnou věc.V Indii žije 70% lidí pod hranicí bídy. Ženy nejsou vzdělané, mladé dívky jsou provdané za staré muže, většina žen je svými muži utlačovaná. Nemají sílu na odpor, vrátit to. Snažím se společnosti porozumět v nočních klubech i zapadlých vesnicích a všude ženy trpí stejně. Namalovala jsem bohyni Durgu, mytologickou postavu, tvořivou, démonickou, a zároveň destruktivní ženskou sílu. Má deset rukou a v každé primitivní zbraň. Já jsem ty zbraně nahradila paletou, perem...

Vaše kniha básní nese název Dny menstruace, napsala jste ji bengálsky. Můžete nám přiblížit její obsah?

Napsala jsem knihu básní Dny menstruace, kde ve svých představách hovořím o prostitutce. Během rituálních oslav Durgy, které trvají 4 až 5 dní a kterých se také účastním, má menstruaci a tudíž nemá zákazníky. Je svobodná. Ženy se staly obchodovatelnou komoditou, stejně jako vaše slzy a vaše srdce.