Mezipatra Queer Film Festival

2.11.2017  Česká republika  | 

18. ročník queer filmového festivalu představí kolem stovky českých i zahraničních filmů s LGBTQ+ tématy a jejich tvůrce a tvůrkyně. Filmy oceňuje odborná porota v rámci prestižní mezinárodní soutěže mezinárodních filmů. Nedílnou součástí programu jsou doprovodné diskuze, přednášky, workshopy, výstavy a party. Hlavní část festivalu probíhá v Praze a Brně a formou ozvěn ve vybraných městech v ČR.

Více

Gender Mainstreaming in Public Participation

29.11.2017  Praha  | 

Odborný seminář je určen především pro architekty/ky a další odborníky/ce zabývající se plánováním veřejných prostor či participačními procesy. Cílem je představit koncept gender mainstreamingu, ukázat jeho praktické využití a seznámit účastníky/ce s metodikou, jak genderově senzitivní plánování a participační procesy aplikovat v praxi a ve vlastních projektech.

 

Více

Mezinárodní den proti násilí na ženách

30.11.2017  Praha  | 

Zástupci České ženské lobby, sítě 32 organizací podporujících práva žen v České republice a člena Evropské ženské lobby, budou diskutovat o různých formách násilí, jeho prevenci a důsledcích a o významu Istanbulské úmluvy.

 

Více
feminismus.czČlánky › Poskytování sexuálních služeb jako forma práce

Poskytování sexuálních služeb jako forma práce

31. leden 2014  |  Gender Fuck
Ava Caradonna, přednáška Poskytování sexuálních služeb jako forma práce, aktivismus za práva sexuálních pracovníků a pracovnic a spojitosti mezi genderem, rasou a sexualitou z 18.6. 2011, Gender Fuck na CESTĚ, Tábor.

Dnes tu mluvím jako Ava Caradonna, což je kolektivní identita, jíž se někteří lidé z hnutí za práva sexuálně pracujících a migrantek rozhodli užívat, aby nepřispívali k růstu počtu aktivistických „superstar“ a aby mohli mluvit z různých pozic – jako sexuálně pracující, translidé, barevné, migrantky, queers, lesby, matky, studující – a bez nutnosti odhalovat svou identitu. Já sama jsem queer, bývalá sexuálně pracující a v posledních sedmi letech jsem aktivní v boji za práva sexuálně pracujících a migrantek a v antirasistickém hnutí v Londýně.  

Kurzy angličtiny x: talk, mobilizace proti stigmatu a izolaci

Identita Avy Caradonny vznikla v grassroot projektu na podporu práv sexuálně pracujících a migrantek, nazvaném x:talk (čti cross talk, pozn. překl.), který spoluorganizuju od roku 2007. x:talk je kolektiv sexuálně pracujících, který se organizuje za práva sexuálně pracujících a migrantek a usiluje o pád bariér jak mezi sexuálně pracujícími samotnými, tak i mezi migrantkami a ne-migrantkami, za účelem vytvoření sociálních a politických sítí a společného boje proti kriminalizaci, rasismu, sexismu, stigmatizaci a izolaci. Izolace je zvláště pro migrantky v sexuálním průmyslu jedním z hlavních faktorů bránících nám pracovat bezpečně a kolektivně, předávat si informace a sdružovat se v boji za svá práva. V Británii je například zakázáno pracovat v prostorách, kde je více než jedna sexuálně pracující osoba v jednom bytě, s tím předpokladem, že jeden člověk by mohl toho druhého vykořisťovat. Vůbec se neuvažuje, že sexuálně pracující by mohly pracovat spolu, kolektivně, a sdílet výdělek a navzájem se chránit. Další významná příčina izolace a rozdrobenosti souvisí s tím, že málokdy sdílíme jeden jazyk. Pracujícím v sexuálním průmyslu se často upírá jejich hlas, považují nás za pasivní oběti, učí nás stydět se za svou práci, zneviditelňují nás pomocí diskriminačních zákonů, které staví nás a naši práci do ilegality. Často se mluví o a za sexuálně pracující, ale málokdy můžeme mluvit samy za sebe. U migrantek to platí dvojnásob. Někdy se ani navzájem neslyšíme, protože nemluvíme stejným jazykem. Potřeba mluvit společným jazykem, který by nám umožnil organizovat se a vytvářet sítě, nás dovedla k organizování bezplatných jazykových kurzů pro migrantky pracující v sexuálním průmyslu, čemuž se věnujeme posledních pět let.  

Politika jazyka

Ve výuce se soustředíme na jazyk potřebný či užitečný pro práci v sexuálním průmyslu. Lekce zahrnují témata jako nalezení nového pracovního místa, vymezení služeb, které děláte či neděláte, jednání s problematickými klienty, sexuální zdraví a konverzační dovednosti s klienty. Jazyk chápeme jako politický a sociální nástroj moci, který se snažíme učit kriticky a promyšleně. Výuku jazyka chápeme jako sdílení vědění mezi sobě rovnými, ne jako učení shora dolů. Obsah x: talk lekcí, příkladů, jazyka a slovíček se vybírá s vědomím toho, že:

  • Jazyk je mocný nástroj na utváření významů o chodu světa.
  • Jazyk je nástroj pro komunikaci a podporu a posílení, ale slouží i k útlaku.
  • Jestliže je podstatné, co a jak říkáme, je podstatné i to, jak to učíme.  

Naše kurzy angličtiny se organizují i proto, že slouží jako prostor, kde se o sexuální práci dá mluvit otevřeně jako o práci a není třeba to zakrývat. 

Vytvořením takového prostoru se snažíme nabourat stigma a izolaci spojené s naší profesí.  

Jak vznikly – ne pomáhat, ale společně pracovat

Teď bych se chtěla krátce zmínit o vzniku projektu x:talk. x:talk se zrodil v jednom bordelu v jižním Londýně. Vyrostl ze zkušeností prostitutky jménem Alice, která pracovala v bytě s mnoha  Thajkami. Ty zaplatily dvacet tisíc liber za to, aby se dostaly za prací do Británie, neměly pasy a vydělávaly méně než Alice, která byla považovaná za „Evropanku“. Jedním z důvodů, proč nevydělávaly tolik jako ona, bylo, že nedokázaly vyjednávat s anglicky mluvícími klienty. Když se jich Alice zeptala, jak by jim mohla pomoct, velice jasně vyjádřily, že nepotřebují „pomáhat“, ale naučit se anglicky. A tak začaly první kurzy x:talk – v pauzách mezi klienty a během dlouhých hodin čekání. Alici bylo jasné, že abychom se v práci mohly organizovat, potřebujeme spolu umět mluvit. A tak x:talk udělal své první kroky, přičemž ty vyšly ze dvou základních politických momentů: uvědomění si obrovské nerovnosti zdrojů mezi migrantkami a ne-migrantkami v sexuálním průmyslu a uvědomění si, že politickou a společenskou změnu nepřinese touha pomáhat lidem, ale kolektivní akce a solidarita.  

Migrace, rasa a obchod s lidmi

To, co kampaně a hnutí za práva sexuálně pracujících nutně potřebují, je rozpoznat a zaútočit na rozdíly a nerovnosti mezi migrantkami a ne-migrantkami a bojovat za dekriminalizaci jak sexuální práce, tak i takzvané nelegální migrace. Naneštěstí se u některých západních skupin obhajujících práva sexuálně pracujících setkáváme s tím, že bojují za právo rozhodovat o svém životě a práci, zatímco obchod s lidmi odsuzují jako pouhý opak „svobodné volby“. Je velice důležité odsuzovat a bojovat proti vykořisťování, násilí a zneužívání všude, v sexuální práci stejně jako ve všech ostatních pracích, ale obchod s lidmi je specifický a vysoce politický: obchod s lidmi se týká migrace! Tendence odsuzovat obchod s lidmi, aniž bychom kriticky prozkoumaly, co skutečně znamená a jak jej vlády rétoricky a politicky využívají k ovládání, omezování a kriminalizaci, je skutečně nebezpečná. Nevyhnutelně totiž reprodukuje dualismus západních, ne-migrujících, bílých sexuálně pracujících, kdo si „vybraly“, co budou dělat a kdy, a nezápadních, zranitelných migrantek, které jsou nuceny pracovat a migrovat a kterým se proto musí pomáhat, zachraňovat je a „eskortovat zpět domů“. Když se mluví o sexuálně pracujících migrantkách, je skutečně extrémně vzácné slyšet o autonomních, nezávislých subjektech s vlastním projektem migrace, s plány a cíli a možná i politickými požadavky. Většinou slýcháme příběhy zneužívání, násilí, nucené práci, obchodu se ženami a dětmi. Jinými slovy, je to vždy o obětech, a oběti je třeba bránit a zachraňovat a jim samotným je dovoleno mluvit, jen když dovedou policii k obchodníkovi s lidmi, což stereotypně bývá muž, také migrant. Pokud se pak zjistí, že oběť také není tak úplně „nevinná“, třeba že věděla, že bude dělat v sexuálním průmyslu, nebo že nemá v pořádku dokumenty, je nanejvýš pravděpodobné, že ji rychle deportují zpět.   Když jsme v posledních patnácti letech v Evropě slyšely o dvojici migrace a sexuální práce, bylo to téměř vždy o obchodu s lidmi (což je pak téměř vždy obchod s ženami a dětmi). Politika zaměřená proti obchodu s lidmi získává morální podporu téměř všech lidí, neboť velice málo z nich by prohlásilo, že podporují zneužívání žen a dětí a nucenou práci. Co se ale této politice daří zakrýt, jsou jednak strukturální příčiny ležící v jádru vykořisťování migrantské práce obecně a jednak role státu v reprodukci těchto příčin. Konkrétně můžeme popsat čtyři strukturální prvky, které politika proti obchodování s lidmi skrývá:

(i)    Zaprvé, viktimizace lidí jako obětí obchodování jim upírá vlastní aktivitu a touhu a ochotu migrovat. Migrační projekty takzvaných obětí obchodu s lidmi jsou zjevně ovlivněny specifickými ekonomickými a politickými podmínkami, které nemůže změnit žádná deportace, kriminalizace nebo odsouzení hrstky zlých „obchodníků s lidmi“.

(ii)  Dále, pokud mnohé migrantky skončí u toho, že někomu zaplatí a obrovsky se zadluží, jen aby se dostaly do země, kam chtějí a potřebují, je to přesně proto, že žádná jiná šance na překročení hranic pro ně neexistuje. A dále, pokud mnohé migrantky skončí v sexuálním průmyslu, je to často proto, že nemají přístup k většině ostatních prací, protože nemají potřebné dokumenty.

(iii) Zatřetí, kriminalizace sexuálního průmyslu (k níž dochází stále častěji ve jménu boje proti obchodu s lidmi), stejně jako kriminalizace migrace bez papírů, nevede k omezení  zneužívání a vykořisťování migrantek, naopak je zvyšuje, protože destabilizuje a narušuje jejich schopnost uživit se a minimalizuje jejich šanci a ochotu nahlásit zneužívání a vykořisťování ze strachu ze zadržení a deportace.

(iv)  A za čtvrté, diskurzy boje proti obchodu s lidmi mají při popisu sexuální práce tendenci stavět naroveň nucenou práci a vykořisťování. Ostatní roviny vykořisťování migrantské práce se tímto způsobem zamlčují a stát nad nimi čas od času zamhouří oko tak, jak se to často stává i v případě vykořisťování práce v domácnosti a v zemědělství.  

Viktimizace a kriminalizace sexuálně pracujících migrantek slouží k zakrytí ekonomické a politické povahy migrací a práce v sexuálním průmyslu. Tato politika, která se maskuje za politiku lidských práv, má za cíl dále snižovat migraci a kriminalizovat sexuální průmysl.  

A opravdu, jak jsme ukázaly v nedávném reportu, dopady aktivit namířených proti obchodu s lidmi v Londýně jsou pro život sexuálně pracujících migrantů značně devastující: znamenají totiž razie a uzavření pracovních prostor, nestabilní výdělek a živobytí a v nejhorším případě i zadržení a nedobrovolnou deportaci. To všechno je na hony vzdálené rétorice ochrany a vysvobození a mnohem blíže jednoznačné kriminalizaci sexuální práce a migrace.  

Stigma

Z kolektivní zkušenosti sexuálně pracujících a migrantek, stejně jako ze naší účasti na mnoha výzkumných projektech zaměřených na vyjádření názoru sexuálně pracujících, se ukazuje, že za ten nenegativnější aspekt práce v sexuálním průmyslu se považuje stigma spojené s touto profesí. To stigma nás nutí se schovávat a stydět se za to, co děláme (a to i když nás považují za „nevinné oběti“), nutí nás lhát našim rodinám a podstupovat riziko vykořisťování a zneužívání, ovlivňuje naši pohodu, vztahy a životy. Je zjevné, že vzrůstající kriminalizace sexuálního průmyslu ve jménu  abolicionistických diskurzů, které staví naroveň všechnu sexuální práci a násilí, je hlavním faktorem pro udržení tohoto stigmatu při životě. Právě tohle stigma navíc vede k izolaci, odmítání a kriminalizaci těch z nás, které lidé vnímají jako jako „ty druhé“. Častým důvodem stigmatizace je sexualita, nebo spíše způsob, jak ji používáme. V tomto smyslu jsou trans a queer lidé „přijatelní“, dokud ve společnosti proplouvají jako biologičtí muži či ženy nebo jako heterosexuální. Ženská sexualita, pokud je vůbec přiznaná, se vnímá jako součást té intimní, „čisté“ romantické stránky heterosexuálního páru. Ve chvíli, kdy se naše ne-heteronormativní sexuality či transgender identity zviditelní, začíná stigmatizace. Z toho důvodu jsme jako queer a transgender lidé velmi často dotlačeni do neviditelnosti. Sexuálně pracující v tomto ohledu tohle stigma sdílejí, protože vykonávají sexuální aktivity, které jsou zcela za hranicemi toho, co se považuje za přijatelný, čistý a intimní sex. Sexuálně pracující jsou proto také dotlačeny do neviditelnosti a jsou kriminalizovány.

Chtěla bych upozornit na fakt, že sexuálně pracující jsou především ženy-migrantky a trans a queer lidé. Když se ale zamyslíme nad ne-migrujícími heterosexuálními muži, kteří prodávají sex ženám, vidíme, že stigma spojené s nimi je zcela odlišné od stigmatu „kurvy“ a že tito lidé obvykle nejsou  reprezentováni jako oběti. Rétorika o obětech a stigma „sexuální deviace“ se obvykle používá v souvislosti s „těmi druhými“ než s nemigrujícími heterosexuálními muži ze západu. Tedy s ne-západními migrantkami, trans a queer lidmi.   Na závěr bych chtěla znovu zdůraznit, že sexuální práce není ani deviace, ani násilí, ale zaměstnání, a jako takové může být nudné, vyčerpávající, stresující, a ne tak úplně „svobodně zvolené“; někdy se může zdát lepší než jiné práce a pro některé pracující i finančně výhodné. V sexuální průmyslu jsou skutečně velice rozdílné pracovní podmínky a platy, což záleží na tom, pro koho děláte, jestli se vám podaří spojit se s kolegyněmi, v jakých prostorách děláte a jestli práce, kterou děláte, je, anebo není kriminalizovaná. Jedním z cílů našeho projektu je umožnit pracujícím přístup k lepší práci v tomto odvětví a nebo i mít šanci ho opustit. Jsme odhodlané změnit samotný sexuální průmysl, bojovat za práva všech sexuálně pracujících, a smazat tak a překonat stigma s touto profesí spojené. Boj za dekriminalizaci a za odstranění stigmatu sexuální práce znamená boj za právo migrovat za prací, změnit zaměstnavatele a také opustit tuto práci, aniž byste byly po celý zbytek život stigmatizovány jako „sexuálně pracující“. Dekriminalizace sexuální práce a dekriminalizace přechodu hranic by pravděpodobně automaticky nevedly k odstranění stigmatu sexuální práce a migrace, ale rozhodně by to byl velký krok k odstranění heteronormativity, rasismu, sexismu a nakonec i vykořisťování. Budeme dál bojovat za právo všech  svobodně překračovat hranice za lepším životem a za právo všech zacházet, žít a pracovat se sexem tak, jak to samy cítí, potřebují nebo touží.  

Poznámka k překladu

V překladu jsem se snažila vyhnout užívání generického maskulina (užívání mužských tvarů jako obecných označení všech genderů či pohlaví – např. „migranti“), jak z důvodů faktických, tak i politických. V konečné verzi je tedy v celém textu „generické femininum“(„migrantky“), které navíc vnímám jako čtenářsky příjemnější než zdvojování tvarů („migranti/-ky“).

Přeložila Emča Revoluce


www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.