Laydeez do Comics - ŽENA 2.0

17.10.2018  Praha  | 

Osm českých komiksových autorek, jedno téma a společných sedm dní na divokém českém severu! Co z toho může vzejít? Komiksová výstava, samozřejmě! Tentokrát již z třetího letního sympozia uskupení Laydeez do Comics Praha. Letošní téma ŽENA 2.0 nás přivedlo k otázce nakolik se ženy měnily, mění a měnit budou. Existuje nová verze ženství a co to obnáší? Inspirace bylo dost. Ať už se jedná o změny v rámci životních fází, postoje k životu nebo pohledu společnosti... Výstava potrvá od 17. do 30. října. Slavnostní vernisáž s autorkami proběhne 18. října.

Více

Odejít, nebo zůstat? Večer sdílení na téma de/institucionalizace

22.10.2018  Praha  | 

Institut úzkosti / Institute of Anxiety vyzývá a vítá všechny, kdo chtějí kriticky promýšlet a diskutovat svoje zkušenosti s de/institucionalizací! Večer sdílení je komorním formátem pro cca 20 lidí, z nichž každý se přímo účastní a večer tak spoluutváří, nikdo se neocitá v roli publika. Jednotlivé příspěvky jsou omezeny časem 5 minut a umožňují představit vlastní zkušenost či situaci jako politikum různého druhu. Zůstává čas na moderovanou diskuzi a závěrečnou debatu o tom, co nám sdílení dalo. Večer sdílení není prostorem pro terapii, ale živou kritickou diskuzi.

Více

Jazyk – nástroj (feministické) ne_svobody?

24.10.2018  Praha  | 

Na dalším z řady diskusních večerů v Knihovně Gender Studies bude představena nejnovější kniha Jany Valdrové (Univerzita Innsbruck), jazykovědkyně a specialistky na genderovou lingvistiku „Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit” Autorka představí svoji analýzu označování žen ve vyjadřovací praxi veřejného prostoru. Diskutovat bude také Ondřej Beran, z Centra pro etiku na Univerzitě Pardubice, zástupce editorského týmu, který připravil knihu Deborah Cameron „Mýtus o Marsu a Venuši. Mluví muži a ženy opravdu různými jazyky?“ k vydání v českém překladu. O souvislostech genderu, queer a jazyka bude pak hovořit také Vít Kolek z Univerzity Palackého v Olomouci, který se zabývá genderem v jazyce a generickým maskulinem v němčině a v češtině.

 

Více
feminismus.czČlánky › Pandořin hlas

Pandořin hlas

Pandořin hlas
Společné výstavy umělkyň nejsou na české výtvarné scéně v posledních několika letech nijak ojedinělým úkazem. Nejde přitom většinou o žádná nahodilá setkání, nýbrž o promyšlený koncept. Tento trend potvrzuje i právě probíhající výstava Pandora‘s Vox v Colloredo-Mansfeldském paláci.

Sešly se zde tři výtvarnice, které sice mají jiné životní dráhy a pocházejí z odlišných prostředí, mají ale také mnoho společného. To je dobře patrné i díky řešení expozice, kdy díla všech tří nejsou umístěna separátně, ale naopak pospolu a mohou tak na sebe vzájemně odkazovat. Hledání společného jmenovatele v umění tvořeném ženami často sklouzává k univerzalistickým soudům tzv. ženského umění, jakoby například zkušenost s mateřstvím byla jednotící linkou vinoucí se napříč ženským osudem. Nicméně na volbě motivů se v dílech všech tří umělkyň ukazuje, že určitá témata skutečně zpracovávají podobným způsobem.

Česká malířka Veronika Holcová tu prezentuje své imaginativní malby, vrstvením akrylu a oleje na plátno docílila efektu, kdy každý divák či divačka v obraze může vidět něco jiného. Možnosti takové individuální interpretace si sama autorka velmi cení. Spojujícím tématem s oběma dalšími umělkyněmi je třeba postava Lilith, první ženy Adamovy, která se mu vzepřela a z ráje odešla. Byla proto prokleta a žila s démony. K mužům se ale posléze vrací a dává jim zabrat. „Nebudu se šířit o tom, proč jsem ten obraz namalovala, to by bylo příliš intimní, ale dostal mě z velkých nesnází“ komentuje Veronika Holcová svoje dílo s názvem Lilith.

Sandra Vásquez de la Horra pochází z Chile a svá díla původně přibíjela hřebíkem přímo na zeď. Její kresby mají často velmi temný a děsivý podtón, zároveň jsou ale ironické a je v nich přítomna nadsázka. Chlapec požírající si vlastní prst nebo cosi vylézajícího z ženiny vagíny, to jsou namátkou motivy jejích precizních figurativních kreseb. Spolu s další vystavující, Klarou Kristalovou, patří k světově proslulým umělkyním, jejichž díla jsou zastoupena v nejvýznamnějších sbírkách i muzeích po celém světě. Klara Kristalova je původem Češka, nyní žije ve Švédsku, kde se věnuje zejména tvorbě plastik z keramiky. Navzdory určité neforemnosti pálené hlíny její plastiky působí velmi snově, připomínají dětství nebo pohádky. Je v nich ale zároveň něco zneklidňujícího, co zbavuje keramické sošky prvoplánovosti.

Expozice se svým širokým záběrem a zastoupením i v zahraniční uznávaných umělkyň stojí určitě za zhlédnutí. Stejně jako samotný Colloredo-Mansfeldský palác. Tip na závěr: mřížování mramorových stěn paláce a malby Veroniky Holcové mají překvapivě mnoho společného.

Výstava trvá do 1. 11. 2015. Galerie Hlavního města Prahy, Colloredo-Mansfeldský palác, Karlova 2, Praha 1.


www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.