Vyučená švadlena národního podniku Šumavan

27.11.2017  Praha  | 

Galerie hlavního města Prahy představuje práce české umělkyně užívající provokativní pseudonym Sráč Sam. Její tvorba je založena na aktivní kritice nefunkčních/neproduktivních institucionálních rámců a nabývá rozmanitých podob od architektonických realizací přes objektovou, textilní, malířskou či filmovou tvorbu po sociálně angažované performativní projekty.
 

Více

Rape culture ve filmech a seriálech

30.1.2018  Praha  | 

Beseda s Kamilem Filou na téma sexuálního násilí a sexismu ve filmech a seriálech, které bude předcházet promítání filmu Špína Terezy Nvotové.

Více

A pak přišla Mirna

13.2.2018  Praha  | 

Když se z dvacetiletých rebelek stanou třicátnice. Všechno, za co bojovaly, občanská angažovanost, nenormativní postavení ženy ve společnosti, alternativní genderové a rodinné vzorce, najednou tak nějak postrádá smysl. Notabene když to něco s růžovým batůžkem na zádech, co jim říká „matko“, se dokáže s tak povědomou razancí vymezit vůči předchozí generaci. Hra německo-švýcarské autorky Sibylle Berg volně navazuje na její předchozí úspěšnou hru A teď: svět!, která byla prestižním německým divadelním časopisem Theater heute zvolena Hrou roku 2014.

 

Více
feminismus.czČlánky › ODS A AROGANTNÍ ODMÍTÁNÍ POZITIVNÍ DISKRIMINACE

ODS A AROGANTNÍ ODMÍTÁNÍ POZITIVNÍ DISKRIMINACE

14. únor 2001  | Michaela Marksová-Tominová
komentář k ideové konferenci ODS

Pánové (a bohužel i dámy) na ideové konferenci ODS došli k mnoha pozoruhodným závěrům. Mě osobně zaujal zejména jeden: ODS totiž vyjádřila jednoznačný nesouhlas s jakoukoli formou pozitivní diskriminace, ať už Romů nebo žen, neboť všichni občané prý mají mít k právu rovný přístup.

Pokud ovšem chceme měřit všem úplně stejně, předpokládá to především, že mají všichni stejnou startovní čáru, což nemají lidé ani v těch nejvyspělejších zemích. Je evidentní, že nikdo z účastníků konference se zřejmě nenarodil v sociálně slabé rodině, a tak si nedovede představit, že existují lidé, kteří rovný přístup prostě nemají. A k tomu, aby si to dokázali představit, členům ODS nejspíš chybí patřičná inteligence.

Odpůrci kvót a pozitivní diskriminace se zarputile ohání tím, že jejich prostřednictvím se na různá místa dostanou lidé, kteří na to ve skutečnosti nemají a že ten, kdo je schopný, se tam dostane tak jako tak. Bohužel, tato argumentace je značně demagogická.

Zaprvé ženy, Romové nebo třeba ve Spojených státech Afroameričané lepší práci nedostanou prostě proto, že lidé vzhledem k jejich rase či pohlaví automaticky předpokládají, že jsou hloupí a často je ani pořádně nevyslechnou. Od země, v jejíchž jižních státech byla v ještě v 60. letech segregovaná i veřejná hromadná doprava a vysoké školy, nemůžete čekat, že se změní mávnutím kouzelného proutku a tím, že se někde nahoře změní nějaký zákon. Jedině afirmativní akce přiměla většinu zaměstnavatelů svůj konzervativní postoj alespoň trochu změnit, protože k tomu byli jednoduše donuceni.

Na domácí scéně se s diskriminací Romů a žen setkáváme každý den. Diskriminace žen je nejmarkantnější při přijímání do pracovního procesu. Od 20 do 40 let ve vás jednoduše většina zaměstnavatelů vidí rodičku, a že jste často daleko schopnější než mužský uchazeč o tu samou práci je nezajímá. Jediná jistota, že neodejdete na mateřskou, je totiž vlastnictví penisu. Rovný přístup se nám jaksi vytrácí. Je třeba si také uvědomit, že (bílí) muži měli 100% kvóty po celá staletí. A kromě toho, kde jsou kvóty, tam jsou zaměstnavatelé nuceni hledat.

S hrůzou jsem sledovala asi před měsícem Miroslava Macka ve speciální Aréně natáčené v klubu ROXY. Jeden mladý Rom se ho zeptal, proč se v našich učebnicích dějepisu nepíše nic o romské historii. Místopředseda ODS mu s arogancí sobě vlastní odpověděl, že nevidí důvod, proč by tam být měly. V tom případě navrhuji, aby ODS okamžitě začala prosazovat striktní segregaci škol. Romové by se pak na těch svých mohli v klidu učit o svých dějinách a své literatuře a nemuseli by se zatěžovat dějinami českými. A Češi by vše romské mohli i nadále s čistým svědomím ignorovat.

Samozřejmě, dobré by také bylo zahájit po celých Čechách výstavbu zdí podobných té, která se chystá v Matiční ulici. Proti zrušení její výstavby se v televizi vehementně ohrazoval korunní princ ODS Ivan Langer. Argumentoval tím, že do záležitostí města a lidí, kteří tam bydlí, nemá vláda právo zasahovat. Ráda bych podotkla, že například první černý student na University of Mississippi v roce 1962 musel na začátku školního roku přijít v doprovodu armády, a to armády federální. Jedině ta, z centra, totiž prosadila dodržování ústavy v jednom ze států. Kdyby to ponechala na rozhodnutí místních občanů, možná by na jihu Spojených států bylo segregované školství dodnes.

Z televizních novin se celý národ dozvěděl, že účastníci ideové konference byli s jejím průběhem i závěry velmi spokojeni. Normálním lidem tedy nezbývá než doufat, že bude trvat ještě dlouho, než se tato strana, která během své několikaleté vlády arogantně a ostentativně ignorovala jakékoli sociální problémy, opět dostane k moci.


vyšlo v Pražském Demokratu, VI.´99
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.