Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více

Sarah Sharma: sExit Machine

25.9.2018  Praha  | 

Přednáška navazuje na projekt „the sExit“, který se zabývá genderovým aspektem politiky úniku (exitu). Půjde o přehled široké škály mužských únikových fantazií napříč politickým spektrem. sExity se objevují v geopolitickém, technologickém i intimním prostoru. sExit se skrývá v nacionalistických hnutích (Brexit), nástupu sexuálních robotů, programech digitálního detoxu, aktivismu v oblasti mužských práv a dokonce i v některých odnožích autonomistického marxismu.

Více
feminismus.czČlánky › Nekonečný boj za rovnoprávnost

Nekonečný boj za rovnoprávnost

Nekonečný boj za rovnoprávnost
volební právo žen
První kroky za získání rovných práv pro ženy se odehrály zhruba v polovině 18. století. Úzce souvisí s Velkou francouzskou revolucí a s Deklarací práv ženy a občanky, kterou v roce 1791 sepsala Olympe de Gouges jako reakci na Deklaraci lidských práv. Deklarace, která obsahovala aspekty sociální, politické a ekonomické, se valného úspěchu nedočkala, ale stala se prvním impulsem tzv. 1. vlny feminismu, která měla za cíl především zavedení přístupu žen ke vzdělání a volebního práva pro ženy.
06.11.2003. První kroky za získání rovných práv pro ženy se odehrály zhruba v polovině 18. století. Úzce souvisí s Velkou francouzskou revolucí a s Deklarací práv ženy a občanky, kterou v roce 1791 sepsala Olympe de Gouges jako reakci na Deklaraci lidských práv. Deklarace, která obsahovala aspekty sociální, politické a ekonomické, se valného úspěchu nedočkala, ale stala se prvním impulsem tzv. 1. vlny feminismu, která měla za cíl především zavedení přístupu žen ke vzdělání a volebního práva pro ženy.

V Čechách a na Moravě se první vlna hnutí začala prosazovat až kolem poloviny 19. století a reprezentovaly ji Magdalena Dobromila Rettigová, Karolína Světlá, Božena Němcová, Sofie Podlipská, Eliška Krásnohorská, Karel Slavoj Amerling a Vojtěch Náprstek. Milníkem pro české ženské uvědomění bylo založení Amerického klubu dám, který se zabýval vzděláváním prostřednictvím řady přednášek, podporou dobročinnosti a péčí o děti. Zaměřoval se však jen na ženy z vyšších a středních vrstev. Klub stál u vzniku mnoha dalších seskupení, v roce 1871 například u založení Ženského výrobního spolku. Ten vydával Ženské listy, zřídil průmyslové školy i pro dívky z nižších vrstev a vedl zprostředkovatelnu práce. Spolek se podílel i na vzniku sdružení Minerva a prvního dívčího gymnázia, které bylo v roce 1890 prvním svého druhu ve Střední Evropě.

Studovat a volit

Vysokoškolské studium bylo ženám v Čechách a na Moravě otevřeno od roku 1897, kdy studium ženám povolila filozofická fakulta. Počínaje rokem 1900 mohly ženy studovat i medicínu a farmacii. Prvními absolventkami vysokých škol se však české ženy stávají již na přelomu 19. a 20. století zejména proto, že mnohé volily možnost studovat v zahraničí. Obory, jež ženy vystudovaly, vyvracejí do současnosti platné stereotypy o talentu žen spíše pro humanitní studia - akademické tituly první z nich získaly v oborech chemie, biologie a lékařství.

Získání všeobecného volebního práva pro ženy má historii značně pohnutou. Jednou z prvních významnějších událostí byla petice předložená v roce 1866 britskému parlamentu a podepsaná několika stovkami žen usilujícími o prosazení volebního práva pro ženy zároveň s tamější reformou volebního systému. Petice se odpovědi nedočkala, a proto následovalo založení National Society for Women’s Suffrage (Národní spolek pro hlasovací právo pro ženy). Poté přišly desítky let dalších petic, shromáždění a přednášek, aby teprve v první polovině dvacátého století získaly ženy volební právo ve většině evropských zemí. V Československu se tak stalo v roce 1920. Světové prvenství ale drží Nový Zéland (1893) a severské země, kde ženy nabyly volebního práva v prvním desetiletí 20. století. Naopak posledním státem, který ženám přiznal volební rovnoprávnost s muži, bylo Švýcarsko, které se k tomuto kroku odhodlalo v některých kantonech až v 70. letech 20. století.

Dům pro ženy

Na počátku 20. století byl v Praze založen Ženský klub český, který v roce 1931 postavil na základě projektu architekty Milady Petříkové-Pavlíkové dům Ve Smečkách. Ten byl po dlouhá léta (do svého zrušení v roce 1949) zázemím pro řadu ženských organizací a jejich aktivity. V tomto domě byl například v roce 1945 založen časopis Vlasta.

Jednou z nejvýznamnějších politicky angažovaných osobností ženského hnutí, a tedy i Ženského klubu, byla Františka Plamínková, která v roce 1923 založila Ženskou národní radu, jež měla dohlížet na dodržování rovnoprávnosti a uvádět ji v praxi. Ačkoli bylo ženám přiznáno volební právo až ústavou z roku 1920, již v roce 1912 byla první poslankyní Sněmu království českého zvolena spisovatelka Božena Viková-Kunětická; nikde totiž nestálo psáno, že by ženy nemohly být zvoleny. Ženská národní rada byla později velmi aktivní v protiválečných aktivitách.

Po dosažení volebního práva a práva na rovný přístup ke vzdělání na čas hnutí za ženská práva utichlo, zejména z důvodu ekonomické krize a 2. světové války, po níž byla před nastolením „ženské otázky“ dána přednost řešení společensky palčivějších problémů. V roce 1945 sice vznikla Rada československých žen vedená JUDr. Miladou Horákovou, ale její činnost byla záhy ukončena a Milada Horáková v roce 1950 v nechvalně známém procesu popravena. Tím na dlouho skončila cesta českých žen za rovnoprávností.

Ženské perspektivy

Ve světě, a s velkým zpožděním i u nás, s sebou současná druhá vlna feminismu přinesla volání po individualizaci ženy, které je podmíněno tím, že ženy jsou podceňovány, nemají do současnosti rovnoprávné zastoupení v politice (až na čestnou výjimku Švédska), ani v odborech, jejich práce v domácnosti a při výchově dětí není finančně ohodnocena a celkově práce vykonávaná ženami nemá prestiž srovnatelnou s prací vykonávanou muži, což se projevuje i v platové nerovnosti.

V současnosti se ženy angažované v prosazování rovných práv soustřeďují zejména na to, jaká je „ženská perspektiva“ světa, zejména politiky, a jaká jsou východiska pro ženy žijící na venkově.

Alena Králíková, Linda Sokačová

Autorky působí v Gender Studies, o.p.s.; organizaci, která se zabývá shromažďováním a šířením informací o problematice ženských práv a genderu v České republice i ve světě.

Článek byl publikován v rámci projektu "Ženy (a muži)" za podpory Heinrich Boell Stiftung.

Další články v tématu:
Petr Holub: Podle tradice patriarchátu
Michaela Klečková: (Ne)rovnosti životních příležitostí
Marie Peřinová: Žena v hodnosti majora
Marie Peřinová: Muž s diplomem zdravotní sestry
Klára Skřivánková: Žena jako předmět obchodu
Lucie Kolářová: Záminka se vždycky našla
Alena Králíková, Linda Sokačová: Nekonečný boj za rovnoprávnost
Marie Peřinová: Za ženská práva

(C) Infoservis společnosti Člověk v tísni při České televizi, o.p.s.
Za podpory Open Society Fund Praha, Nadace rozvoje občanské společnosti a Charles S. Mott Foundation

Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno.
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.