Tělo a tělesnost ve feministické teorii a výzkumu: workshop

11.5.2015  Praha  | 
Konceptualizace těla a tělesnosti a dekonstrukce esencializujících kategorií představují jednu z výrazných linií historie feministických teorií a uvažování o genderu. Cílem připravovaného workshopu je nabídnout fórum k diskuzi o teoretickém pojednání tělesnosti i možných metodologických přístupech a perspektivách. Workshop usiluje jednak o prohloubení diskuze k tématům, která již v českém prostředí ve vztahu k tělu a tělesnosti a přemýšlení o něm z genderové a feministické perspektivy rezonují. Zároveň je jeho cílem otevřít a začít diskutovat témata prozatím opomíjená. Téma těla a tělesnosti je bytostně interdisciplinární.
Více

Konference "Evropa bez genderově podmíněného násilí: Od závazků k činům"

27.5.2015  Praha  |  Ve dnech 27. a 28. května 2015 se v Praze uskuteční konference na vysoké úrovni zaměřená na snížení výskytu genderově podmíněného násilí. Akce je součástí programu Dejme (že)nám šanci financovaného z Norských fondů 2009-2014 a organizuje ji Nadace Open Society Fund Praha ve spolupráci s agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA) a Radou Evropy. Více

Kongres žen 2015

20.6.2015  Praha  |  Po obrovském úspěchu prvního kongresu chystáme další Kongres žen, který se uskuteční 20. června 2015 v Praze. Tématem letošního ročníku budou ŽENY A MÉDIA. Více
feminismus.czČlánky › Kouzlení s důchodovými právy

Kouzlení s důchodovými právy

Kouzlení s důchodovými právy
Česká diskuse o genderových nerovnostech v rámci důchodového systému je jako ping pong. Je problémem nastavení důchodového systému nebo je problémem nastavení rodinné politiky a politiky zaměstnanosti? Tvůrci důchodového systému jednoznačně říkají, že důchodový systém nemůže řešit problémy vyplývající z nerovně fungujícího trhu práce a neefektivně nastavené rodinné politiky. Proto se možná i v ČR dočkáme tzv. institutu sdílení důchodových práv. Co to je a proč nad ním není radno bezvýhradně plesat?

Česká diskuse o genderových nerovnostech v rámci důchodového systému je jako ping pong. Je problémem nastavení důchodového systému nebo je problémem nastavení rodinné politiky a politiky zaměstnanosti? Tvůrci důchodového systému jednoznačně říkají, že důchodový systém nemůže řešit problémy vyplývající z nerovně fungujícího trhu práce a neefektivně nastavené rodinné politiky. Proto se možná i v ČR dočkáme tzv. institutu sdílení důchodových práv. Co to je a proč nad ním není radno bezvýhradně plesat?

Na úrovni zmíněných dvou politik se o nerovnostech či přímo o diskriminaci ví a hovoří, ale tím se nic nemění. Genderové platové rozdíly zůstávají na stabilních číslech, horizontální a vertikální segregace na trhu práce též, o děti a stárnoucí pečují především ženy, které potom (ale i předtím, právě protože se od nich pečovatelská role očekává) čelí zhoršené pozici na trhu práce.

Ke změnám dochází jen velmi pomalu a neprogresivně. Proto jsou penze žen nižší než penze mužů, 22 % žen nad 75 let v EU padá se svým příjmem v důchodu pod hranici chudoby. Celá Evropa to ví a s ní i celý svět, proto v řadě zemí funguje institut sdílení důchodových práv (v Německu, Švýcarsku, Švédsku, Irsku, Kanadě…). Znamená to, že po dobu manželství, registrovaného partnerství či nesezdaného partnerství osob žijících ve společné domácnosti (v různých zemích je nastavení různé, liší se v menších detailech či výrazněji), je na pár pohlíženo jako na pojistnou jednotku. Období společného soužití se započítává i v případě rozvodu. U párů, které jsou rozvedeny vícekrát, platí totéž, započítává se vždy doba soužití s tím kterým partnerem. Jsou země, kde je možnost sdílení pojistného povinná, i země, kde je možné se pro tuto eventualitu svobodně rozhodnout. Úprava vychází z logiky vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi. V případě dosažení důchodového věku obou partnerů, kteří spolu žijí, se důchod přepočítává a zohledňuje se v něm doba společného soužití, a tedy sdíleného pojistného. Tato idea vychází částečně z potřeby hradit ženám neplacenou práci, kterou odvádějí (výchovu, vzdělávání, péči...) a již společnost nedokáže ocenit jinak než právě tímto způsobem a z tradičního nastavení fungování rodin, kde žena pečuje o děti a domácnost a muž je živitelem rodiny. Nelze se vyhnout obavám, že právě tato alchymie a kouzlení s důchodovými právy přispěje k udržování nerovností mezi ženami a muži, protože na jejich nabourání svým způsobem rezignuje, či naopak pomáhá k jejich udržování. Sdílením pojistného dochází k redistribuci důchodů, většinou od mužů, kteří lépe vydělávají a odvádějí vyšší pojistné, k ženám. Ale je to vždy od konkrétního muže ke konkrétní ženě, k té „jeho“.

Přerozdělování od těch, kteří vydělávají více, k těm, kteří vydělávají méně, či se věnují práci, kterou tato společnost nedokáže ocenit, byť by bez ní nemohla fungovat, má své opodstatnění. Ve stávající důchodové reformě v ČR se ale podporuje zásluhovost na úkor přerozdělování a solidarity. Mnohé státy (kde důchodové systémy již na základě zásluhovosti fungují) usilují o snížení genderových rozdílů důchodových dávek s cílem zajištění důstojného důchodu pro všechny právě pomocí přerozdělování důchodů mezi partnery. A je možné, že k podobným opatřením přistoupí v budoucnu i ČR. Proč je ale celá záležitost zneprůhledňována a ideologizována vazbou na manželství/partnerství/soužití? Rozhodneme-li se přerozdělovat, být solidární s ohledem na nerovnosti mezi ženami a muži a nedoceněnou práci, přerozdělujme důsledně - tak, aby nepřicházeli zkrátka osamělí rodiče a ženy žijící bez partnerů.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.