Vyučená švadlena národního podniku Šumavan

27.11.2017  Praha  | 

Galerie hlavního města Prahy představuje práce české umělkyně užívající provokativní pseudonym Sráč Sam. Její tvorba je založena na aktivní kritice nefunkčních/neproduktivních institucionálních rámců a nabývá rozmanitých podob od architektonických realizací přes objektovou, textilní, malířskou či filmovou tvorbu po sociálně angažované performativní projekty.
 

Více

Venušiny dny 2018 - Festival umění o ženách, od žen a pro ženy

7.3.2018  Praha  | 

Třetí ročník festivalu věnovaného umění o ženách, od žen, s ženami i proti nim. Venuše opět otvírá své lůno. A protože jde o třetí ročník, můžete se těšit na tři premiéry a tři zahraniční hosty.

 

Více

Ženy na Hrad! / Prague Women’s March

8.3.2018  Praha  | 

Loni v lednu se Pochodu žen na Washington účastnilo více než milion lidí. Protestovali proti nastupujícímu režimu Donalda Trumpa, a slibovali hájit práva žen, migrantů, dělníků, nemocných, LGBTQ lidí i menšin, chránit zdraví planety, ohrožené změnami klimatu a vymíráním druhů a bránit základní lidská práva. Také my se letos chceme připojit k hlasům milionů lidí, kteří se po celém světě staví proti vzestupu bezohledné politiky nenávisti.

 

Více
feminismus.czČlánky › Komu Česká republika pomáhá?

Komu Česká republika pomáhá?

Komu Česká republika pomáhá?
Hlavním cílem české zahraniční rozvojové spolupráce (dále ZSR) je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udržitelného rozvoje v partnerských zemích (zákon o ZRS 2010). Na ZRS putuje z českého rozpočtu každý rok více než 4,3 miliardy korun. Největší část je poukazována přímo na účty mezinárodních organizací; na přímou spolupráci s vybranými partnerskými zeměmi je využita zhruba desetina těchto prostředků. Přesto jsou dvoustranné projekty velmi důležité. Jsou totiž nejviditelnější součástí české ZRS a čeští aktéři v nich hrají dominantní úlohu.

Hlavním cílem české zahraniční rozvojové spolupráce (dále ZSR) je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udržitelného rozvoje v partnerských zemích (zákon o ZRS 2010). Na ZRS putuje z českého rozpočtu každý rok více než 4,3 miliardy korun. Největší část je poukazována přímo na účty mezinárodních organizací; na přímou spolupráci s vybranými partnerskými zeměmi je využita zhruba desetina těchto prostředků. Přesto jsou dvoustranné projekty velmi důležité. Jsou totiž nejviditelnější součástí české ZRS a čeští aktéři v nich hrají dominantní úlohu.

Právě na genderové aspekty české dvoustranné ZRS se zaměřil výzkum iniciovaný v rámci evropského projektu CONNECT. V tomto výzkumu byly nově zreformovaný systém ZRS spolu s dlouhodobým vzdělávacím projektem realizovaným v Angole reflektovány ve vztahu k závazkům vůči genderové rovnosti, které Česká republika přijala na mezinárodní a evropské úrovni. V těchto závazcích, vtělených do mnoha úmluv, rezolucí či deklarací, jde především o to, že Česká republika se jako mezinárodní aktér zavázala přispívat k postupnému odstraňování genderových nerovností, resp. k naplňování myšlenek genderové rovnosti. Tyto závazky jsou obecné a záleží vždy na konkrétním státu, instituci či aktérovi, jak je uvede do praxe. Jak jsou tyto principy naplňovány v české ZRS?

V debatě o rozvojové spolupráci je obecně přijímáno, že jsou to hlavně ženy, kdo drží klíč k řešení problémů extrémní chudoby v rozvojových zemích. Od statusu a vzdělání žen se z velké části odvíjí situace jejich dětí a celé rodiny. Proto je tristní, jak málo prostoru je věnováno genderovým otázkám v české ZRS. Problémy genderové nerovnosti jsou na legislativní, strategické i implementační úrovni téměř ignorovány. Výjimkou je základní strategický dokument, tzv. Koncepce ZRS 2010-2017, kde je genderová rovnost představena jako jeden z tří průřezových principů. Bohužel, konceptuální nástroje, prezentované v tomto dokumentu jsou, jemně řečeno, nepovedeným odlitkem své původní formy. Koncepce zjevně navazuje na tzv. dvojitou strategii genderové rovnosti prosazovanou na úrovni EU. V první části této strategie jde o průběžné vyhodnocování vlivu všech rozhodnutí, ve všech oblastech a na všech úrovních, z hlediska genderové rovnosti. Oproti tomu Koncepce ZRS 2010-2017 hovoří o reflektování principů genderové rovnosti pouze ve fázi programování, a dále v jednotlivých fázích projektového cyklu. Druhou částí obecné evropské strategie je posilování postavení žen v jakémkoli sociálním kontextu, když se to jeví jako potřebné. Koncepce ZRS 2010-2017 však explicitně propojuje posilování postavení žen se situací v postkonfliktních a konfliktních oblastech. Omezená interpretace dvojité strategie představená v Koncepci ZRS 2010-2017 je dále doprovázena minimální pozornostní věnovanou genderovým otázkám v dalších dokumentech týkajících se implementace ZRS.

Podobně i rozhovory se zaměstnanci státních institucí zodpovědných za ZRS, realizované v rámci výzkumu, odhalují velmi omezené porozumění problematice genderu a rozvoje. Lidé, kteří nejvíce ovlivňují podobu současné české ZRS, vnímají gender hlavně jako problém rozvojových zemí, který je mimo náš dosah. Požadavky na reflektování genderových aspektů ZRS jsou podle nich často irelevantní. V přístupu těchto lidí chybí jakékoli uznání vlivu, který česká ZRS může mít na formování genderových mocenských vztahů na úrovni domácností a komunit v cílových oblastech. Genderová rovnost je tak z českého oficiálního rozvojového diskurzu vyhnána do exilu.

Konečně, analýza dlouhodobého vzdělávacího projektu české ZRS realizovaného v Angole ukazuje, kam ignorování genderových aspektů vede při realizaci rozvojové spolupráce. Fakta o velmi nízkém přístupu žen ke vzdělání ve venkovských oblastech Angoly jsou obecně známá a přístupná; tento problém byl potvrzen i ve vztahu k okresu Kuemba, kde je sledovaný projekt realizován. Přesto se česká ZRS po celých šest a půl roku trvání projektu soustředí výhradně na oblast základního vzdělávání, bez jakýchkoli genderových konotací. Výsledkem českého projektu je pak extrémní posílení postavení mužů, jelikož situace spěje do stádia, kdy všichni chlapci v Kuembě chodí do školy, přičemž dvě třetiny dívek zůstávají doma, aby pracovaly na poli, staraly se o rodinu, vařily a uklízely pro své bratry.

Rozvojová spolupráce může být různého typu. Záleží na konkrétním státu, společnosti, institucích i zainteresovaných osobách, jakým způsobem a jestli vůbec se rozvojová spolupráce bude uskutečňovat. Chceme se, v čase všeobecného šetření a rozpočtových škrtů, podílet na ZRS, která podporuje zdánlivě genderově neutrální sektory, přitom však akceptuje zjevně nespravedlivé místní praktiky a selhává tak v pomoci těm, kteří pomoc nejvíce potřebují? Mottem české ZRS je „Česká republika pomáhá“. Komu přesně však pomáhá? Představitelé institucí české ZRS často zmiňují, že při své práci musí bojovat s chápáním ZRS jako nástroje české proexportní politiky. Mají jistě pravdu v tom, že zneužívání humanistických cílů rozvojové spolupráce pro prosazování ekonomických zájmů je eticky pochybné. Měli by si ale také uvědomit, že současné zaměření české ZRS na abstraktní sektory ekonomizujícímu přístupu velmi nahrává. Právě genderová perspektiva nabízí, díky své citlivosti vůči osudům konkrétních lidí, potenciál pro tolik potřebné zlidštění české ZRS.

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.