Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více

Sarah Sharma: sExit Machine

25.9.2018  Praha  | 

Přednáška navazuje na projekt „the sExit“, který se zabývá genderovým aspektem politiky úniku (exitu). Půjde o přehled široké škály mužských únikových fantazií napříč politickým spektrem. sExity se objevují v geopolitickém, technologickém i intimním prostoru. sExit se skrývá v nacionalistických hnutích (Brexit), nástupu sexuálních robotů, programech digitálního detoxu, aktivismu v oblasti mužských práv a dokonce i v některých odnožích autonomistického marxismu.

Více
feminismus.czČlánky › Jaký je dokument Ženy pro měny

Jaký je dokument Ženy pro měny

9. duben 2004
Jaký je dokument Ženy pro měny
Karolína
V říjnu 2003 se v českých kinech objevil dokument Eriky Hníkové Ženy pro měny. Poprvé to bylo na 7. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Dokument získal několik cen a má i šanci jako jeden z mála dokumentů najít si cestu do kin. Tématem tohoto dokumentu je ženská krása, či přesněji řečeno ideál ženské krásy a celý průmysl, který ho spoluvytváří. Jeho autorku k natočení tohoto dokumentu inspirovala kniha Naomi Wolf Mýtus krásy, i přesto že je v ní řada momentů, s kterými nesouhlasí. Podle E. Hníkové ideální ženu, která se objevuje například na reklamách v časopisech, nevymyslel svět mužů, který vládně světovému průmyslu, aby ženu opět učinil nesvobodnou a nutil ji tak neustále se zaobírat svým tělem, tak jak to ve své knize tvrdí N. Wolf.

Ženy pro měny

V říjnu 2003 se v českých kinech objevil dokument Eriky Hníkové Ženy pro měny. Poprvé to bylo na 7. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Dokument získal několik cen a má i šanci jako jeden z mála dokumentů najít si cestu do kin. Tématem tohoto dokumentu je ženská krása, či přesněji řečeno ideál ženské krásy a celý průmysl, který ho spoluvytváří. Jeho autorku k natočení tohoto dokumentu inspirovala kniha Naomi Wolf Mýtus krásy, i přesto že je v ní řada momentů, s kterými nesouhlasí. Podle E. Hníkové ideální ženu, která se objevuje například na reklamách v časopisech, nevymyslel svět mužů, který vládně světovému průmyslu, aby ženu opět učinil nesvobodnou a nutil ji tak neustále se zaobírat svým tělem, tak jak to ve své knize tvrdí N. Wolf. I proto v dokumentu vystupuje pouze jeden muž – fotograf nakladatelství Stratosféra. Téma dokumentu si E. Hníková vybrala, protože se podle ní jedná o důležité společenské téma, které hýbe současností.

Dokument má dvě roviny. V jedné sledujete příběhy několika žen. Některé trápí „tělesný nedostatek“ a snaží se o dosažení mytického ideálu krásy. Objevují se zde však i modelky, které se stávají nástrojem, pomocí kterého je tento ideál prosazován. Všechny pak svým chováním podporují existenci průmyslu krásy a zároveň se stávají jeho obětí – ať už jde o ženy s pseudoproblémy týkající se jejich vzhledu či modelky. Druhou rovinu pak tvoří média. Ta zde zastupuje časopis určený ženám Cosmopolitan, přesněji pak jeho šéfredaktorka Sabrina Karasová, a okrajově i módní fotograf. Média a skupiny, která se k ženskému kultu krásy staví kriticky, zde zastupuje Feministická skupina 8. března se svým časopisem Přímá cesta. Bohužel zařazení Feministické skupiny do tohoto dokumentu působí jako nepříliš promyšlený tah, trochu chaoticky a neprogramově. Je škoda, že sekvence s Feministickou skupinou vyznívají příliš moralisticky.

To jak funguje průmysl s krásou ukazuje příběh Cosmopolitanu a celého molochu nakladatelství Stratosféra, jehož je tento časopis součástí, se Sabrinou Karasovou. Cosmopolitan je především o prodávání všeho možného: kosmetiky, oblečení, kultury i lidí. Ke Stratosféře patří také modelingová agentura Company Models, která produkuje modelky a tváře pro časopisy, které ve Stratosféře vycházejí (v současné době jich je 14, např. Harper´s Bazaar, Jackie, F1 nebo Esquire). Ředitelka kosmetiky i fotograf Cosmopolitanu přímo i nepřímo přiznávají, že hlavním posláním těchto časopisů je vydělávat peníze. I když právě ředitelka kosmetiky to přiznává velmi nerada, jakoby prozrazovala něco tajného. Je zajímavé slyšet právě z těchto úst, že je často šokována tím, jak jsou některé ženy ve vleku svého těla. Určitě nejsilnější osobou, která v dokumentu vystupuje, je Sabrina Karasová. Jednou z jejích nejdůležitějších vět je, že ona bojovat nepotřebuje, snaží se dělat nějaký časopis, pak zamkne a jde domů. Fakt, že jde jen o její zaměstnání, se snaží skrývat za spoustou slov. Často se také snaží odmítat, ostatně jako většina novinářů a novinářek to, že média mohou a mají vliv na ty, kteří a které je sledují a čtou. Tato strategie se dala vyčíst i z vystoupení Sabriny Karasové na diskuzi se šéfredaktorkami ženských časopisů, kterou v lednu 2003 pořádala feministická nezisková organizace Gender Studies. Neustále byly slyšet, podobně jako v tomto dokumentu, kolik přichází reakcí na články od čtenářek, jak pomohly, ale zároveň dochází k odmítání jakékoliv odpovědnosti za kult krásy, která tato média pomáhají spoluvytvářet.

Další dva příběhy se týkají žen, které se trápí tím, jak vypadají – Evu trápí povislá prsa a Magda se snaží zhubnout. V krátkých prostřizích pak sledujeme způsoby, kterými se snaží své „problémy“ vyřešit. Až absurdně působí hubnutí za pomoci relaxační kazety nebo Evina návštěva u plastického chirurga, kde lékař srovnává implantáty za pomocí použití různých značek aut. Další postavou je Karolína a její kamarádka Linda, které péči o tělo a vzhledu vůbec věnují spoustu času a přikládají jim zcela zásadní důležitost. Člověk, který správně nevypadá, u nich prostě nemá šanci.

Další postavou, která ukazuje fungování průmyslu s krásou, je Zuzana. Tu se autorce podařilo sledovat vlastně od začátku její kariéry na castingu pro soutěž Topmodelka nového tisíciletí až po její vítězství v této soutěži. Divák a divačka tak má možnost sledovat, jak vypadá takový pohovor s dívkou toužící stát se modelkou a co všechno musí absolvovat. Jednotlivé produkty (tak sama sebe nazývá Zuzana), kterým je kolem 15ti let se procházejí v plavkách a snaží se vypadat sexy. Je také zajímavé sledovat Zuzaninu maminku, která na začátku sleduje kariéru svojí dcery s radostí, ale postupem času je překvapená tím, jak to chodí – např. holky nemůžou jíst, co by chtěly. V jedné scéně pak konstatuje, že fotky s její dcerou jsou hezké, ale vlastně ta dívka na nich už není její dítě.

I když dokument přináší řadu zajímavých momentů, autorka bohužel sleduje problematiku kultu ženské krásy poněkud povrchně. Zaměřuje se pouze na ty nejviditelnější jevy a souvislosti – tloušťku, plastickou operaci prsou, modelky a celebrity. S tím souvisí i strategie, kterou zvolila pro popis působení médií – konfrontaci. Konfrontaci šéfredaktorky Cosmopolitanu a Feministické skupiny 8. března. Chybou je možná i to že to Feministická skupina 8. března přijala. Úporná snaha hledat konflikty a extrémy pak zastírá hlubší souvislosti mezi jednotlivými fenomény a názory.

Dokument E. Hníkové se hezky sleduje, stejně i jako její předchozí dokument Čtyři kroky dvojpůlka a dobře se u něj pobavíte. A to není málo. S dobrým pobavením u dokumentu však souvisí i otázka, zda osoby, které vystupují v obou zmíněných dokumentech nejsou zbytečně zesměšňovány a ztrapňovány. Jednou z tímto způsobem nejvyhraněnějších sfér je určitě nakupovací scéna s Karolínou a Lindou. Režisérka říká, že dává vystupujícím čas a sami se mohou rozhodnout, jak s ním naloží. A Karolína a Linda ho využily k nakupování. Otázkou však zůstává, zda jsou scény skutečně autentické a nakolik autorka využívá „svoje“ postavy pro své vlastní účely a stylizuje. V této souvislosti je určitě zajímavá věta, kterou E. Hníková řekla při našem rozhovoru a později se rozhodla, že nechce, aby v rozhovoru byla, protože zcela neodpovídá pravdě: „Já jestli jsem tam chtěla někoho ztrapnit, tak je to šéfredaktorka Cosmopolitanu. Ale ta je trapná, že se ztrapní sama.“ Je však také možné, že osoby, které v dokumentu vystupují, trapné nejsou, ale pouze odpovídají našim představám o trapnosti.

E. Hníková – nar. 1976, vystudovala tři roky filmové vědy na FF UK, poté studovala obor dokumentární tvorba na FAMU. Studium by ráda dokončila letos v říjnu absolventským filmem „Ženy pro měny“. Během svého studia na FAMU natočila několik dokumentů. Prvním z nich je „Čtyři kroky dvojpůlka“, který je o mladé dívce, která touží uniknout z malé vesničky na Moravě a stát se modelkou. Dokument získal několik cen a běžel také v České televizi. Ve 3. ročníku natočila 30ti minutový dokument o svých spolužácích/spolužačkách ze základní školy „Naše třída“. Ten ukazuje, jak se tito lidé zařadili do pracovního systému České republiky. Zatím předposledním dokumentem je absolventský film „Ženy pro měny“, který již diváci a divačky mohli vidět např. na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě či na Famufestu v Praze. I ten již získal několik cen. V současné době se shánějí granty a hledají další možnosti, jak získat peníze na uvedení dokumentu do kin. O jeho distribuci má zájem distribuční společnost Bontonfilm. Poslední dokument „Modelování života“ vznikl pro Českou televizi. Vystupují v něm tři dívky z dokumentu „Ženy pro měny“, které autorka objevila v oblastním kole soutěže Topmodelka nového tisíciletí v Hradci Králové. Film vypráví nejen o různých přístupech ke světu modelingu, ale také o tom, co jiného je v životě modeluje a utváří a jak je ovlivnila právě tato soutěž. Dokument má 28 minut a poprvé byl vysílán Českou televizí 29. ledna 2004.

Linda Sokačová (v dokumentu Ženy pro měny vystupující, neshodující se však s dokumentovou Lindou).

Zdroj: A-kontra. Recenze vznikla pro časopis Anarchofeministické skupiny Přímá cesta č. 6, který vyšel v březnu 2004. V tomto čísle najdete také rozhovor s autorkou dokumentu E. Hníkovou.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.