We will not change our show

21.2.2019  Jihomoravský kraj  | 

Výstava We Will Not Change Our Show sdružuje umělce pocházející ze střední a východní Evropy, tvořící v různých médiích a zabývající se různorodými aspekty vyjádření vlastní queer identity. Kurátorská pozice vychází z ideje svobody slova a uměleckého vyjádření. Předpokladem je přesvědčení, že diskuze o citlivých otázkách spojených s queer tematikou může přispět k narušení patriarchálního statu quo, jenž často vylučuje a diskriminuje menšiny.

Více

Promítání a diskuse Ženy v politice

19.3.2019  Praha  | 

Americké centrum a Fórum 50 % Vás srdečně zvou na promítání a navazující diskusi Ženy v politice. Uvidíte film „14 Women“ o amerických senátorkách a budete moci diskutovat o zastoupení žen v české politice. Po promítání filmu s Vámi budou diskutovat Kateřina Valachová (ČSSD), místopředsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a Veronika Šprincová, ředitelka organizace Fórum 50 %. Film bude promítán v angličtině, diskuse proběhne v češtině. 

Více

Mothers, child care and the creation of good socialist citizens'

20.3.2019  Jihomoravský kraj  | 

In 1963 a documentary film, Children Without Love [Děti bez lásky], was smuggled out of Communist Czechoslovakia to the Venice Biennale film festival – and was screened in cinemas at home, surreptitiously tagged onto the end of a Miloš Forman film. It showed emotionally distressed young children looked after for long hours in infant homes, many from the first weeks of infancy. A collaboration between filmmaker Kurt Goldberger, child psychologists, an infant home headmistress and a reformist journalist, the film eventually contributed to a change in the law, with the Communist Party committing to extend paid maternity leave for women. This reversed the state’s previous ideological preference for collective child-rearing and full female employment. In this session we will look at visual and written sources from the time, and oral history testimony. We will explore how the debates over child care, and particularly the mother's role in the infant's early years, reflected changing ideas about how the state should support the healthy development of the child's mind so they could grow up to be good members of society, both in socialist countries and in the 'West'

Více
feminismus.czČlánky › Irák: Kdo platí?

Irák: Kdo platí?

7. květen 2003  | Jana Sobotková  |  Econnect
Kdo nejvíce platí za válku v Iráku? Nevládní organizace, spojené platformou Social Watch, ve svých analýzách zaměřených na "cenu" iráckého konfliktu pro civilisty rozebírají mimo jiné humanitární podmínky v konfliktu a situaci týkající se pomoci civilistům, ptají se také po důvodech zabíjení civilních obyvatel. Proč americké jednotky nepovolily nevládním organizacím poskytovat v místě konfliktu pomoc? Proč bylo v prvních dnech války obrovským rizikem nechat se ošetřit v bagdádské nemocnici? Jak žijí lidé v nedostatku vody, potravin a léků? Také tomu se věnuje téma Social Watch War on Iraq: the social cost.

Kdo nejvíce platí za válku v Iráku? Nevládní organizace, spojené platformou Social Watch, ve svých analýzách zaměřených na "cenu" iráckého konfliktu pro civilisty rozebírají mimo jiné humanitární podmínky v konfliktu a situaci týkající se pomoci civilistům, ptají se také po důvodech zabíjení civilních obyvatel. Proč americké jednotky nepovolily nevládním organizacím poskytovat v místě konfliktu pomoc? Proč bylo v prvních dnech války obrovským rizikem nechat se ošetřit v bagdádské nemocnici? Jak žijí lidé v nedostatku vody, potravin a léků? Také tomu se věnuje téma Social Watch War on Iraq: the social cost.

Konflikt jako humanitární katastrofa

Zhruba týden před ukončením konfliktu Social Watch informuje o 300 000 až 450 000 vnitřně přesídlených osobách v kurdské části Iránu – jedná se o obyvatele v situaci uprchlíků, kteří nepřekročili hranici země. Většina těchto lidí našla útočiště u příbuzných žijících v zemědělských oblastech, mnoho dalších ale zůstalo odkázáno na živoření ve skalních prasklinách a jeskyních. Obyvatelé středního a jižního Iráku většinou do kurdské enklávy uprchnout nemohli – podle svědeckých výpovědí irácký režim zaminoval hlavní cestu a rozmístil bojové jednotky tak, aby lidem v útěku zabránil. Ti, kterým se uprchnout podařilo, však byli vystaveni nedostatku vody, jídla a léků, vinou počasí pak především děti trpěly vážnými onemocněními. Největší tíhu života na útěku pocítily ženy zajišťující péči o rodinu.

Nemocnice, které stovkám zraněných válečných obětí pomáhaly, byly záhy přeplněné, především v Bagdádu – pacienti tak byli vystaveni riziku nákazy infekčními chorobami včetně cholery a respiračních onemocnění. Nedostatek léčiv, potravin a vody se odrazil nejen na životě civilistů, kteří ve strachu z války opustili domovy, ale i na situaci obyvatel velkých měst se zničenou infrastrukturou. Například vodní systém ve více než milionové Basře zcela zkolaboval a někteří obyvatelé byli odkázáni na vodu ze splašky znečištěné řeky. Obyvatelé Basry byli od začátku útoků bez elektřiny – což postihlo kromě jiného i nemocnice a čističky vody. Během konfliktu ve městech narůstal chaos a rabování, eskalovalo násilí – výjimkou nebyly vraždy z pomsty.

Pomoc: příliš málo – a příliš pozdě

Nedostatek koordinace, nedostatky a zpoždění ve financování a byrokratické překážky: to jsou důvody, vinou kterých nebyla podle Social Watch včas vypracována strategie pro okamžitou pomoc Iráku; obyvatelé země navíc dlouhodobě trpí důsledky ekonomických sankcí. Zpráva upozorňuje na nedostatek financí, které ve své aktuální výší nemohou pokrýt potřebu 16 000 tun nutné pomoci denně. Také vojenská situace se podílela na neefektivitě: z bezpečnostních důvodů byl Červený kříž nucen přerušit svou činnost v Bagdádu.

Velkou překážkou pro činnost pomáhajících nevládních organizací se podle Social Watch stala i americká armáda. Až po stížnostech nevládních organizací a komunit jim koaliční jednotky pomoc umožnily; do té doby pomoc (dopravu vody, potravin a léků) zajišťovalo americké námořnictvo, které však pro tuto činnost není kvalifikované a bylo pověřeno jinými úkoly.

Proč byli zabíjeni civilisté?

Na tržišti v Bagdádu zemřelo 28. března nejméně 55 civilních obyvatel, na místě byla nejméně další stovka raněných. Další dvě tragédie se odehrály o tři dny později – u kontrolní vojenské stanice bylo zastřeleno sedm žen a dětí, na jiném místě zemřelo po náletu 33 lidí (z toho třetina byla členy jediné rodiny – oběťmi se staly především děti) a 310 bylo zraněno. Britský premiér Tony Blair se zděšením reagoval na záběry na dva mrtvé britské vojáky v Basře: bezpočet obrazů mrtvých Iráčanů však podle Social Watch přešel bez jakéhokoli odsouzení. Takové jednání podle zprávy značně zpochybňuje deklarovaný cíl války, jímž mělo být osvobození iráckých obyvatel.

Červený kříž k situaci v Iráku

Vedle mezinárodních organizací se na humanitární krizi v iráckém konfliktu zaměřil i Červený kříž. Ten mimo jiné na svých českých stránkách informoval, že během konfliktu navštěvoval tým Mezinárodního výboru Červeného kříže (MV ČK) válečné zajatce; těch byly registrovány řádově tisíce. Činnost MV ČK se zaměřila i na sledování bezpečnostní situace v místě, na zabezpečení dodávek pitné vody a na zlepšování situace v nemocnicích. Jako neutrální organizace Červený kříž působí jak v jednání o zajištění klíčových potřeb obyvatelstva, tak jako prostředník v jednání s různými etniky a náboženskými skupinami (zejména na jihu země).

Irácká národní společnost Červeného půlměsíce s podporou MV ČK dále zahájila rozsáhlou kampaň, která má varovat obyvatelstvo před nevybuchlou municí a dalšími pozůstatky války; zároveň registruje nálezy této munice. V době útoků na Bagdád MV ČK zaznamenal zmatek mezi civilním obyvatelstvem města – lidé se snažili najít jakákoli bezpečná místa, byly však poškozeny i objekty Červeného půlměsíce a od soboty pátého dubna již nebylo možné "přesné počty raněných a mrtvých stanovit".

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.