Role sociálního dialogu v prosazování rovného odměňování žen a mužů

27.6.2018  Praha  | 

Česká republika patří v rámci Evropské unie k zemím s nejvyšším průměrným rozdílem v odměňování žen a mužů. Platová nerovnost má negativní dopad jak na samotné ženy a jejich rodiny, tak na celou naši ekonomiku. Jedním z prostředků ke snižování platových rozdílů je sociální dialog. Cílem akce je otevřít diskuzi o jeho roli v prosazování rovného odměňování žen a mužů z perspektivy různých aktérů.

Více
feminismus.czČlánky › Feministická sebeobrana WenDo dobývá Polsko

Feministická sebeobrana WenDo dobývá Polsko

Feministická sebeobrana WenDo dobývá Polsko

V květnu proběhl v Praze workshop unikátní metody sebeobrany pouze pro ženy. Tato metoda se v Česku zatím nikde nevyučuje. Přinášíme rozhovor s Annou Urbanczyk z polského Gdaňsku, která je certifikovanou lektorkou feministické metody sebeobrany WenDo a která k nám tuto metodu poprvé přivezla. WenDo neboli ženská cesta vzniklo v Kanadě v roce 1964 a je pouze pro ženy a pro ty, kdo jsou socializováni do ženské role. Trenérky, resp. přesněji facilitátorky, které jsou rovné účastnicím, mohou být také pouze ženy.

Jak workshop sebeobrany WenDo v praxi vypadá, co se na něm učí?

Workshopy tvoří zhruba 50 % fyzické sebeobrany a 50 % komunikačních dovedností, hlavně se pracuje na asertivitě, používáme nejrůznější pedagogické metody jako hraní rolí nebo dramatizaci. Pracujeme na objevování našich osobních hranic, posilujeme naše hlasy. Při tom všem pracujeme s genderovými stereotypy, speciálně s těmi, které jsou spjaté s ženami, jsme vychovávány k tomu, že máme být hodné, nikomu neubližovat, máme být potichu, stále krásné, čisté a tak dále.

Proč je WenDo jen pro ženy?

Když se podíváme na statistiky domácího a sexuálního násilí nebo obtěžování, ženy tvoří 95 % těch, kdo jím trpí. Cílem je podpořit a posílit ženy, a to fyzicky i mentálně. WenDo je pro každou ženu, začínáme se sedmiletými dívkami, trénujeme i seniorky a ženy s hendikepem, ty všechny jsou schopny se bránit fyzickému i psychickému útoku.

Navíc na většině jiných lekcí sebeobrany nebo bojových umění jsou trenéři muži, pozorujeme tam nerovnováhu moci, ostatní mužští účastníci nebo i trenér ženám dávají najevo, že nejsou dost dobré, nemají dostatek síly, protože nemají pořádné svaly atd. Já sama jsem dřív dělala Kung-fu, neměla jsem žádné velké sebevědomí a prostředí tréninků mi k tomu moc nepomohlo, mít sebevědomí je přitom stěžejní v situaci, kdy se potřebujeme bránit. Ve WenDo se podporujeme, namísto výsměchu nebo soutěžení vytváříme atmosféru solidarity a vzájemné podpory.

Čím se ještě liší WenDo od klasických lekcí sebeobrany?

Já jako facilitátorka nechci být v pozici, že jsem nejlepší a vím nejlépe, co dělat. V zásadě navrhnu základní prvky, jako jsou údery pěstí, kopy, chvaty, uvolňování ze škrcení, určování hranic a cvičení na komunikaci a ostatní se odvíjí od účastnic. Další rozdíl je, že nedochází k žádnému fyzickému kontaktu, pokud ho jednotlivé účastnice předtím neodsouhlasí. Je nutné, aby se všechny účastnice cítily v bezpečí. Není přitom důležité, v jaké je člověk formě, ženy zpravidla říkají, „já nemám žádné svaly, těžko se asi ubráním“, ale tak to není, během WenDo zpravidla pochopí, že my ženy dokážeme být velmi silné.

Co je pro ženy nejtěžší se naučit?

Během prvních cvičení se obvykle ženám nechce hlasitě křičet, na konci dvoudenního workshopu už ale řvou jako blázen a ztratí původní zábrany. Všechno je ale na dobrovolné bázi, nikoho do ničeho nenutíme, když se někomu do něčeho nechce, nemusí to dělat a třeba se nejdřív jen dívá.

Jak moc je WenDo v Polsku populární?

V Polsku je to hodně populární záležitost, máme 38 trenérek a působíme ve všech regionech. Někdy si tréninky ve škole nebo místním kulturním či rodinném centru vyžádají pro svoje dcery rodiče, často jsou to matky nebo tety, které už WenDo absolvovaly, a pak je chtějí pro svoje děti. V některých spolkových zemích v Německu je ale WenDo na školách součástí tělocviku, holky a kluci mají rozdílné workshopy, holky mají WenDo a kluci zase specifický workshop, kde se učí, jak se chovat citlivě, jak pomáhat, nejrůznější antidiskriminační techniky. I u nás některé radnice, například v Krakově a Varšavě samy objednávají tréninky pro studentky do škol.

Objednávají si nás i firmy, někdy na popud zaměstnankyně, která WenDo objeví a přijde za námi, že by se jim to hodilo, protože pracují do pozdních večerních hodin a vrací se potmě domů. Pracuji také s ženami bez domova a dalšími ohroženými skupinami, s ženami v uprchlických táborech, ženami, které zažily domácí násilí. Nedávno se konal workshop pro aktivistky v Bělověžském pralese, kde probíhaly masivní protesty proti kácení stromů v nejhodnotnějších lokalitách rezervace, ženy tam měly trochu problémy s policisty, a tak se pár lektorek rozhodlo tam zajet a aktivistky tímto způsobem podpořit.

Nemají lidé problém přijmout to, že jde o explicitně feministickou metodu?

V upoutávkách na workshopy vždycky říkáme pravdu. I během workshopů to zdůrazňujeme, že používáme feministický přístup a vysvětlujeme, v čem spočívá. Nikdy se ale nestalo, že by to někdo odmítnul. Ženy se chtějí naučit bránit a přijdou vždycky, hlavně když jsou lekce zdarma. Respektuji každou osobnost a žádnou ženu nepřemlouvám, aby se po absolvování WenDo stala feministkou.


Autorkou fotografie je Renata Dąbrowska.

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.