Girls Day 2018

26.4.2018  Česká republika  |  Interaktivní den otevřených dveří určený pro všechny dívky ze středních škol, které chtějí nakouknout do firem a třeba i načerpat inspiraci pro svoji budoucí studijní či pracovní kariéru. Girls Day se koná po celém světě, v ČR se tentokrát uskuteční v Praze, Brně, Plzni a Mladé Boleslavi.
Více

Kdo se bojí Ester Krumbachové?

4.5.2018  Praha  | 

První ze série kurátorských bloků věnovaných tvorbě, osobnosti a odkazu Ester Krumbachové. Díky zahraničním kurátorům program nabídne širší perspektivu, v níž je možné uvažovat o upozaděné a zároveň mnohdy mytizované umělkyni, jež ovlivnila několik generací české filmové kultury.

Více

Your Life is Waiting

5.6.2018  Praha  | 

Panelová diskuse o psychiatrickém étosu proběhne v rámci uměleckého projektu Institut Úzkosti. V diskusi se budou zkoumat sociopolitické faktory utvářející psychiatrický étos v českém kontextu i mimo něj. Jak jsou psychiatrické poruchy vymýšleny a konstruovány jako vědecká fakta? Jakou roli v tomto procesu hrají státní instituce? Jak psychiatrický étos ovlivňuje společenské struktury a narativ jáství, který je v nich produkován? Je psychiatrie symptomem kapitalismu a patriarchátu?

Více
feminismus.czČlánky › Debra Zimmerman: Hluboce věřím v sílu dokumentu

Debra Zimmerman: Hluboce věřím v sílu dokumentu

18. duben 2003  | Michaela Fričová  |  Infoservis
Debra Zimmerman je dlouholetou ředitelkou organizace Women Make Movies, největšího distributora filmů s ženskou tematikou v USA. Je často členkou odborných porot na řadě festivalů, na Jednom světě se podílela na výběru nejlepšího krátkého dokument. Přednáší na univerzitách a zveřejnila mnoho příspěvků věnovaných nezávislým médiím a ženské filmové produkci. "To, že jsem se rozhodla věnovat dokumentu, souvisí s mým zájmem o práci s ženami. Dokument totiž umožňuje ukázat, jak skutečně žijí některé ženy. Dává možnost ukázat, jak ženy vidí samy sebe, ne jak je vidí ostatní."
Debra Zimmerman je dlouholetou ředitelkou organizace Women Make Movies, největšího distributora filmů s ženskou tematikou v USA. Je často členkou odborných porot na řadě festivalů, na Jednom světě se podílela na výběru nejlepšího krátkého dokument. Po velmi dlouhém, třináctihodinovém letu z New Yorku do Prahy Debra unaveně usedá do kavárenské židličky, objednává si kávu a zapaluje cigaretu.

Co vás nejvíce přitahuje na dokumentu?
To, že jsem se rozhodla věnovat dokumentu, souvisí s mým zájmem o práci s ženami. Dokument totiž umožňuje ukázat, jak skutečně žijí některé ženy. Dává možnost ukázat, jak ženy vidí samy sebe, ne jak je vidí ostatní. Ve filmech se velmi snadno tvoří určité charaktery žen, které nemají s realitou nic společného. Dokument je pro mě zajímavý tím, že zobrazuje pravou skutečnost a že se snaží najít pravdu.

Vzpomenete si na dokumentární film, který vás něčím zaujal? O čem byl?
Film, který mě teď napadá jako první, je Love And Diane, který se dostal na festivalu Jeden svět do hlavní soutěže. Vypovídá o komplikovaném vztahu matky a dcery. V úplném začátku zazní slova dcery o tom, jaké je žít a vyrůstat bez matky. Ta výpověď na úplném počátku filmu ve mně vyvolala pocit hlubokého porozumění neznámé lidské bytosti. A právě tento moment je důležitý, protože mění způsob, jakým o věci smýšlíte. Najdu-li ve filmu pouze jediný takový moment, je to dost.

Zasedáte v porotě, která má na festivalu Jeden svět za úkol vybrat nejlepší krátký dokument. Už dříve jste byla členkou poroty na mnoha filmových festivalech po celém světě. Podle jakých kritérií hodnotíte soutěžní snímky?
Pokaždé, když usedám v nějaké filmové porotě, snažím se nemít vůbec žádná očekávání. Poté hodnotím nejenom samotný příběh filmu, ale především způsob, jakým je příběh vyprávěn. Dokument je umění vyprávět příběh neobvyklým, zajímavým způsobem.

Už dvacet let jste ředitelkou organizace Women Make Movies, největšího distributora filmů o ženách, které natáčí ženy. Máte pocit, že za tu dobu došlo k posunu v chápání role ženy v současném světě?
Je to obrovská změna. Uvedu to na příkladu kinematografie. Když jsem poprvé začala dělat v WMM, v celém Hollywoodu bylo pouze pět žen, které točily filmy. Srovnáme-li to s dneškem, je to obrovský posun. Filmů vytvořených režisérkami je v současné době velmi mnoho. A je dobré mít možnost porovnat způsoby, jak vidí svět ženy a jak muži. Jsou totiž tolik rozdílné.
A proto dělám, co dělám. Snažím se pomoci ženám sdělit ostatním, jak vidí svět ony.

Myslíte, že v záplavě filmových, velkolepě zpracovaných příběhů mají lidé stále ještě zájem o dokument?
Nevím, jak je to v České republice, ale v USA je v současnosti obrovský zájem o tzv. reality television, tedy pořady, ve kterých jsou lidem představovány skutečné příběhy. Podle mého názoru se lidé sice snaží uniknout z reality, ale na druhé straně touží pochopit a porozumět světu, kladou si otázky a sledování skutečných lidí a jejich životních osudů jim může dát odpovědi. Na tomto místě musím uvést film Michaela Moorea Bowling for Columbine, který považuji za největší úspěch dokumentu v USA.

Máte pocit, že forma dokumentu má sílu přimět lidi přemýšlet o jiných než běžných věcech? Řečeno velmi zjednodušeně, myslíte, že dokument může měnit svět?
Ano, velmi hluboce tomu věřím. Uvedu vám konkrétní příklad, který mi potvrdil, že dokument může změnit postoje lidí. Po teroristických útocích na Spojené státy 11. září 2001 věřilo hodně lidí, že musíme reagovat protiútokem a že je třeba vybombardovat Afghánistán. Můj otec byl mezi těmito lidmi. Jednou jsme spolu vedli telefonický rozhovor, během něhož jsme se na toto téma ošklivě pohádali a on mi nakonec položil telefon. Týden jsem čekala, až se situace uklidní, a opět jsem mu zavolala. Nesmírně mě překvapil jeho naprosto změněný postoj. Když jsem se ho ptala na důvod takové změny, svěřil se mi, že viděl dokument o afghánských ženách. A uvědomil si, že Afghánistán nejsou jenom teroristé, ale především ženy, děti a miliony dalších civilních obyvatel, kterým je nutno pomoci, a ne je vybombardovat. Takže já opravdu věřím, že filmy obecně a dokumentární filmy obzvlášť mohou měnit životy lidí.

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.