Feministická konference

28.8.2018  Moravskoslezský kraj  | 

Zajímá vás feminismus a chcete se dozvědět něco víc o tématech, kterými se současné feministky zabývají? Pak je tato akce určena právě pro vás.

Více

DIY Karneval - Women's rights are human rights

22.9.2018  

Letošní DIY karneval zvedá jedno, zdálo by se, běžné až banální téma - ženská práva. Proč běžné a banální? Řada lidí vám řekně, že doba boje za práva žen je úspěšně za námi, a že diskriminace a násilí páchané na ženách patří minulosti. Dost často zapomenou například na takové detaily, že Česko vede stále přední příčky v rozdílném odměňování žen a mužů za stejnou práci. Že většina řídících pozic je obsazena muži. A že a s různými druhy sexuálního obtěžování či násilí se za život setkala skoro každá žena. Ačkoli freetekno komunita, ze které DIY karneval vzešel, bývá označována za žensky nejotevřenější ze současných subkultur, ruku na srdce, ani zde nejsou poměry ideální.

Více

Sarah Sharma: sExit Machine

25.9.2018  Praha  | 

Přednáška navazuje na projekt „the sExit“, který se zabývá genderovým aspektem politiky úniku (exitu). Půjde o přehled široké škály mužských únikových fantazií napříč politickým spektrem. sExity se objevují v geopolitickém, technologickém i intimním prostoru. sExit se skrývá v nacionalistických hnutích (Brexit), nástupu sexuálních robotů, programech digitálního detoxu, aktivismu v oblasti mužských práv a dokonce i v některých odnožích autonomistického marxismu.

Více
feminismus.czČlánky › Balancování na hraně útesu: postavení žen migrantek

Balancování na hraně útesu: postavení žen migrantek

Balancování na hraně útesu: postavení žen migrantek
Téma migrace a migrantů se do veřejné debaty v České republice dostane málokdy. Naposled to bylo ve větší míře loni, když vláda zaplatila cestu domů tisícům cizinců a cizinek. Tehdy vyplavala napovrch i fakta o vykořisťování migrantů a migrantek zprostředkovatelskými agenturami. Zkušenosti ale ukazují, že ne všechny migrantské skupiny jsou na tom stejně, svou roli hraje jejich etnicita, ale i pohlaví.

Téma migrace a migrantů se do veřejné debaty v České republice dostane málokdy. Naposled to bylo ve větší míře loni, když vláda zaplatila cestu domů tisícům cizinců a cizinek. Tehdy vyplavala napovrch i fakta o vykořisťování migrantů a migrantek zprostředkovatelskými agenturami. Zkušenosti ale ukazují, že ne všechny migrantské skupiny jsou na tom stejně, svou roli hraje jejich etnicita, ale i pohlaví.

Na konci dubna proběhl v Gender Studies mezinárodní seminář o ženách a migraci, který měl propojit rakouské a české zkušenosti v této oblasti. Promluvila na něm řada zástupkyň neziskových organizací, které se věnují genderovým aspektům migrace, jako Jana Seidlová a Maryna Aleinik z La Strada Czech Republic, Eva Dohnalová z komunitního centra InBáze při Berkatu či Eva Kavková z Evropské kontaktní skupiny. Situaci v Rakousku popsala Rosemarie Ertl z poradenské sítě pro ženy a dívky Netzwerk.

Jedním ze zásadních zjištění bylo, že ačkoliv Rakousko a Česká republika jsou sousedy a obě patří do EU, migrační „toky“ tu jsou zcela jiné. Podle Eurostatu je podíl cizinců na rakouském obyvatelstvu 10,3 % , v České republice je to 3,3% (report z roku 2009). Také národnosti migrantů a migrantek se liší: v Čechách jsou to především lidé z Ukrajiny, Mongolska a Vietnamu, zatímco v Rakousku jsou hodně zastoupeni Němci, lidé z bývalé Jugoslávie a Turci. To je dáno především politickým vývojem v obou zemích – například socialistické Československo od šedesátých let na základě dohod s Vietnamem zvalo tisíce lidí (Vietnam tak řešil problémy s nezaměstnaností), Rakousko zase nabídlo práci a štědré dávky tureckým pracovníkům a pracovnicím. Odlišné přistěhovalecké kultury pak vytvářejí poněkud odlišné problémy. Rakouské mluvčí například zdůrazňovaly nízké vzdělání nebo i analfabetismus tureckého obyvatelstva, ale i zesílené dodržování tradic v nové domovině (např. silnější patriarchální uspořádání rodin či povinnost žen nosit šátek).

Migranti oběťmi vykořisťování

Česká republika i Rakousko uplatňují stále restriktivnější politiku vůči migrantům a migrantkám. Například v Rakousku dnes migranti a migrantky musejí dosahovat určité výšky platu a bydlet v bytě o určité výměře, aby získali trvalý pobyt. Protože ale vykonávají především práce, které samotní Rakušané a Rakušanky dělat nechtějí, hlavně proto, že jsou málo placené, je tento census pro migranty a migrantky velkou zátěží. Více to dopadá na ženy, které často, kvůli své tradiční zodpovědnosti za děti a rodinu, pracují na částečné úvazky a bývají oběťmi genderového platového rozdílu. Jak ale zdůraznili rakouští hosté, pokud by se kritérium výšky platu a rozlohy bydlení uplatnilo na celou populaci Rakouska, řada rodilých Rakušanů a Rakušanek by zemi musela opustit.

Mluvčí z České republiky silně zdůrazňovaly vykořisťování migrantů a migrantek různými agenturami a zprostředkovateli práce. Protože informace o podmínkách migrace do ČR jsou v zemích jako Vietnam či Mongolsko obtížně dostupné, řada lidí se spolehne na zprostředkovatelské subjekty, kteří jim slíbí zařídit cestu, ubytování, zdravotní pojištění a práci. Z výzkumu La Strady vyplynulo, že cesta do České republiky stojí vietnamské migranty a migrantky nejčastěji kolem 7 až 11 tisíc dolarů. Průměrný plat ve Vietnamu je přitom kolem 100 dolarů měsíčně. Pro zaplacení cesty se tedy zadluží celé rodiny. Tyto obrovské sumy ale migrantům a migrantkám nezaručují prakticky nic. Agentury jim například zařídí snadněji dostupné typy víz (např. studijní), které ale neumožňují v ČR legálně pracovat. V klientském systému agenturního zaměstnávání bují vykořisťování – agentury migrantům a migrantkám například strhávají část platu (někdy je to 50%, někdy až 100%), ukládají jim různé nezákonné pokuty a poplatky, oddalují vyplacení mzdy, překračují zákonem stanovenou délku pracovní doby (migranti a migrantky pracují až 16 hodin denně). Během ekonomické krize řada zaměstnavatelů ušetřila právě na agenturních zaměstnancích a zaměstnankyních, takže migrantky a migranti přišli o práci a začali se propadat do chudoby a ilegality. Vládní řešení, kdy migrantky a migranti mohli využít zdarma nabídku cesty zpět do země původu, ale pomohlo jen částečně. Pro řadu z nich je totiž jednodušší přečkat krizi zde a pak znovu začít vydělávat, než se vrátit domů, kde na ně čekají obrovské dluhy z financování cesty do Čech.

Genderový rozměr migrace

Ze semináře vyplynulo, že pohlaví/gender silně ovlivňují postavení migrujících. Především Eva Kavková hovořila o vzájemném propojení vztahů mužů a žen a migrace. Výzkum Evropské kontaktní skupiny ukázal, že migrantky jsou obětí vícenásobné diskriminace – jako migrující a jako ženy. Jednak získávají práci především v tradičně ženských odvětvích – pracují jako uklízečky, sestry v nemocnicích, prodavačky v supermarketech, což jsou špatně placené práce. Jednak tu funguje také genderový platový rozdíl a to, že ženy málokdy dostanou práci na plný úvazek. Navíc jsou zodpovědné za rodinu a domácnost, a tak je pro ně těžké rozdělit svůj čas mezi práci, péči o děti, a třeba kurzy češtiny, a například svobodné matky jsou nuceny vzít dvě až tři zaměstnání, aby uživily sebe a své děti. Ženy jsou také hůře informované o svých právech a povinnostech v nové zemi, proto jsou zranitelnější a snadněji se stávají obětí obchodu s lidmi.

Migrace také způsobuje střet tradičních a nových vztahů mezi ženami a muži. U nich doma jsou třeba muži živitelé a reprezentanti rodiny a ženy jsou v domácnosti, ale v nové zemi jsou nuceni pracovat oba. A dokonce jsou to často spíše ženy, kdo si najde dříve práci – jsou levnější a flexibilnější, a navíc práce pro migranty a migrantky je hlavně ve službách, tedy „ženských“ odvětvích. Muži se s touto situací těžko srovnávají a svou frustraci ventilují často formou domácího násilí.

Z rakouských zkušeností vyplývá, že drtivou většinu klientek azylových domů pro oběti domácího násilí tvoři právě migrantky (Rakouské občanky v takové situaci využívají spíše své sociální kontakty a také jsou na tom lépe finančně), a poradenská centra pro ženy mají kolem 30% klientek právě ze skupiny migrujících. V České republice je však situace poněkud odlišná – na specifické propojení témat genderu a migrace se zaměřuje jen několik málo neziskových organizací, a rozhodně ne všechny, které pracují s migrujícími. Organizace pro oběti násilí na ženách zase, zdá se, ještě nepronikly ke klientkám jiných národností než české. Ukázalo se tedy, že ačkoliv v České republice jsou položeny základy pro práci s migrantkami, právě díky organizacím jako InBáze, La Strada ČR nebo EKS, jsme stále na začátku, ať už ve službách pro migranty a migrantky, nebo i v obecném povědomí veřejnosti a médií o této oblasti.

InBáze je komunitní centrum při organizaci Berkat pro migranty, uprchlíky a cizince - muže i ženy. Vzniklo v roce 2006 a nabízí řadu služeb, od vzdělávání, přes poradenství a podporu při hledání zaměstnání, až po různé kulturní aktivity. Jednou z odnoží aktivit InBáze jsou i programy cílené na ženy, například pravidelná setkávání žen nebo mateřské centrum, které nabízí hlídání dětí. Berkat také provozuje „ethnocatering“: migrantky připravují tradiční jídla ze zemí svého původu a dodávají je na různé společenské akce.

Mezinárodní seminář o ženách a migraci proběhl v rámci projektu MIGRA – Podpora integrace pomocí zvyšování povědomí a poradenství. Projekt je součástí programu Evropa pro občany na podporu aktivního evropského občanství. Je spolufinancován rakouským Federálním ministerstvem pro ženy a veřejnou službu. 

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.