Role sociálního dialogu v prosazování rovného odměňování žen a mužů

27.6.2018  Praha  | 

Česká republika patří v rámci Evropské unie k zemím s nejvyšším průměrným rozdílem v odměňování žen a mužů. Platová nerovnost má negativní dopad jak na samotné ženy a jejich rodiny, tak na celou naši ekonomiku. Jedním z prostředků ke snižování platových rozdílů je sociální dialog. Cílem akce je otevřít diskuzi o jeho roli v prosazování rovného odměňování žen a mužů z perspektivy různých aktérů.

Více
feminismus.czČlánky › Balancování na hraně útesu: postavení žen migrantek

Balancování na hraně útesu: postavení žen migrantek

Balancování na hraně útesu: postavení žen migrantek
Téma migrace a migrantů se do veřejné debaty v České republice dostane málokdy. Naposled to bylo ve větší míře loni, když vláda zaplatila cestu domů tisícům cizinců a cizinek. Tehdy vyplavala napovrch i fakta o vykořisťování migrantů a migrantek zprostředkovatelskými agenturami. Zkušenosti ale ukazují, že ne všechny migrantské skupiny jsou na tom stejně, svou roli hraje jejich etnicita, ale i pohlaví.

Téma migrace a migrantů se do veřejné debaty v České republice dostane málokdy. Naposled to bylo ve větší míře loni, když vláda zaplatila cestu domů tisícům cizinců a cizinek. Tehdy vyplavala napovrch i fakta o vykořisťování migrantů a migrantek zprostředkovatelskými agenturami. Zkušenosti ale ukazují, že ne všechny migrantské skupiny jsou na tom stejně, svou roli hraje jejich etnicita, ale i pohlaví.

Na konci dubna proběhl v Gender Studies mezinárodní seminář o ženách a migraci, který měl propojit rakouské a české zkušenosti v této oblasti. Promluvila na něm řada zástupkyň neziskových organizací, které se věnují genderovým aspektům migrace, jako Jana Seidlová a Maryna Aleinik z La Strada Czech Republic, Eva Dohnalová z komunitního centra InBáze při Berkatu či Eva Kavková z Evropské kontaktní skupiny. Situaci v Rakousku popsala Rosemarie Ertl z poradenské sítě pro ženy a dívky Netzwerk.

Jedním ze zásadních zjištění bylo, že ačkoliv Rakousko a Česká republika jsou sousedy a obě patří do EU, migrační „toky“ tu jsou zcela jiné. Podle Eurostatu je podíl cizinců na rakouském obyvatelstvu 10,3 % , v České republice je to 3,3% (report z roku 2009). Také národnosti migrantů a migrantek se liší: v Čechách jsou to především lidé z Ukrajiny, Mongolska a Vietnamu, zatímco v Rakousku jsou hodně zastoupeni Němci, lidé z bývalé Jugoslávie a Turci. To je dáno především politickým vývojem v obou zemích – například socialistické Československo od šedesátých let na základě dohod s Vietnamem zvalo tisíce lidí (Vietnam tak řešil problémy s nezaměstnaností), Rakousko zase nabídlo práci a štědré dávky tureckým pracovníkům a pracovnicím. Odlišné přistěhovalecké kultury pak vytvářejí poněkud odlišné problémy. Rakouské mluvčí například zdůrazňovaly nízké vzdělání nebo i analfabetismus tureckého obyvatelstva, ale i zesílené dodržování tradic v nové domovině (např. silnější patriarchální uspořádání rodin či povinnost žen nosit šátek).

Migranti oběťmi vykořisťování

Česká republika i Rakousko uplatňují stále restriktivnější politiku vůči migrantům a migrantkám. Například v Rakousku dnes migranti a migrantky musejí dosahovat určité výšky platu a bydlet v bytě o určité výměře, aby získali trvalý pobyt. Protože ale vykonávají především práce, které samotní Rakušané a Rakušanky dělat nechtějí, hlavně proto, že jsou málo placené, je tento census pro migranty a migrantky velkou zátěží. Více to dopadá na ženy, které často, kvůli své tradiční zodpovědnosti za děti a rodinu, pracují na částečné úvazky a bývají oběťmi genderového platového rozdílu. Jak ale zdůraznili rakouští hosté, pokud by se kritérium výšky platu a rozlohy bydlení uplatnilo na celou populaci Rakouska, řada rodilých Rakušanů a Rakušanek by zemi musela opustit.

Mluvčí z České republiky silně zdůrazňovaly vykořisťování migrantů a migrantek různými agenturami a zprostředkovateli práce. Protože informace o podmínkách migrace do ČR jsou v zemích jako Vietnam či Mongolsko obtížně dostupné, řada lidí se spolehne na zprostředkovatelské subjekty, kteří jim slíbí zařídit cestu, ubytování, zdravotní pojištění a práci. Z výzkumu La Strady vyplynulo, že cesta do České republiky stojí vietnamské migranty a migrantky nejčastěji kolem 7 až 11 tisíc dolarů. Průměrný plat ve Vietnamu je přitom kolem 100 dolarů měsíčně. Pro zaplacení cesty se tedy zadluží celé rodiny. Tyto obrovské sumy ale migrantům a migrantkám nezaručují prakticky nic. Agentury jim například zařídí snadněji dostupné typy víz (např. studijní), které ale neumožňují v ČR legálně pracovat. V klientském systému agenturního zaměstnávání bují vykořisťování – agentury migrantům a migrantkám například strhávají část platu (někdy je to 50%, někdy až 100%), ukládají jim různé nezákonné pokuty a poplatky, oddalují vyplacení mzdy, překračují zákonem stanovenou délku pracovní doby (migranti a migrantky pracují až 16 hodin denně). Během ekonomické krize řada zaměstnavatelů ušetřila právě na agenturních zaměstnancích a zaměstnankyních, takže migrantky a migranti přišli o práci a začali se propadat do chudoby a ilegality. Vládní řešení, kdy migrantky a migranti mohli využít zdarma nabídku cesty zpět do země původu, ale pomohlo jen částečně. Pro řadu z nich je totiž jednodušší přečkat krizi zde a pak znovu začít vydělávat, než se vrátit domů, kde na ně čekají obrovské dluhy z financování cesty do Čech.

Genderový rozměr migrace

Ze semináře vyplynulo, že pohlaví/gender silně ovlivňují postavení migrujících. Především Eva Kavková hovořila o vzájemném propojení vztahů mužů a žen a migrace. Výzkum Evropské kontaktní skupiny ukázal, že migrantky jsou obětí vícenásobné diskriminace – jako migrující a jako ženy. Jednak získávají práci především v tradičně ženských odvětvích – pracují jako uklízečky, sestry v nemocnicích, prodavačky v supermarketech, což jsou špatně placené práce. Jednak tu funguje také genderový platový rozdíl a to, že ženy málokdy dostanou práci na plný úvazek. Navíc jsou zodpovědné za rodinu a domácnost, a tak je pro ně těžké rozdělit svůj čas mezi práci, péči o děti, a třeba kurzy češtiny, a například svobodné matky jsou nuceny vzít dvě až tři zaměstnání, aby uživily sebe a své děti. Ženy jsou také hůře informované o svých právech a povinnostech v nové zemi, proto jsou zranitelnější a snadněji se stávají obětí obchodu s lidmi.

Migrace také způsobuje střet tradičních a nových vztahů mezi ženami a muži. U nich doma jsou třeba muži živitelé a reprezentanti rodiny a ženy jsou v domácnosti, ale v nové zemi jsou nuceni pracovat oba. A dokonce jsou to často spíše ženy, kdo si najde dříve práci – jsou levnější a flexibilnější, a navíc práce pro migranty a migrantky je hlavně ve službách, tedy „ženských“ odvětvích. Muži se s touto situací těžko srovnávají a svou frustraci ventilují často formou domácího násilí.

Z rakouských zkušeností vyplývá, že drtivou většinu klientek azylových domů pro oběti domácího násilí tvoři právě migrantky (Rakouské občanky v takové situaci využívají spíše své sociální kontakty a také jsou na tom lépe finančně), a poradenská centra pro ženy mají kolem 30% klientek právě ze skupiny migrujících. V České republice je však situace poněkud odlišná – na specifické propojení témat genderu a migrace se zaměřuje jen několik málo neziskových organizací, a rozhodně ne všechny, které pracují s migrujícími. Organizace pro oběti násilí na ženách zase, zdá se, ještě nepronikly ke klientkám jiných národností než české. Ukázalo se tedy, že ačkoliv v České republice jsou položeny základy pro práci s migrantkami, právě díky organizacím jako InBáze, La Strada ČR nebo EKS, jsme stále na začátku, ať už ve službách pro migranty a migrantky, nebo i v obecném povědomí veřejnosti a médií o této oblasti.

InBáze je komunitní centrum při organizaci Berkat pro migranty, uprchlíky a cizince - muže i ženy. Vzniklo v roce 2006 a nabízí řadu služeb, od vzdělávání, přes poradenství a podporu při hledání zaměstnání, až po různé kulturní aktivity. Jednou z odnoží aktivit InBáze jsou i programy cílené na ženy, například pravidelná setkávání žen nebo mateřské centrum, které nabízí hlídání dětí. Berkat také provozuje „ethnocatering“: migrantky připravují tradiční jídla ze zemí svého původu a dodávají je na různé společenské akce.

Mezinárodní seminář o ženách a migraci proběhl v rámci projektu MIGRA – Podpora integrace pomocí zvyšování povědomí a poradenství. Projekt je součástí programu Evropa pro občany na podporu aktivního evropského občanství. Je spolufinancován rakouským Federálním ministerstvem pro ženy a veřejnou službu. 

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.